Setkání v Praze

Tento film by se mi za určitých okolností snad i líbil, ovšem ty české reálie, hnus... A přitom je Prag naprosto nepotřebuje, neboť o Praze a češích film není ani trochu. Jenže o to víc působí jejich umístění jako pěst (ač jen na české) oko. Že člověk dostane pivo místo objednané kávy - s tím se snad občas lze setkat. Číšník odbývající zákazníky slovy: "V úterý guláš nemáme," a není to v třetiřadé knajpě, v níž by se to dalo pochopit, už začíná znít jako pomsta nebohého turisty či ještě spíše čecháčka, který doma neuměl být šťastný a za svůj původ se stydí. Obdobně působí i záměna adaptéru a žehličky hotelovým personálem, poněvadž neumí anglicky. Sám jsem se ve Francii dobral obdobných výsledků, ale točit film o Francii, nejspíš bych to součástí národní povahy neučinil. Vyloženě absurdní pak je líčení Čechů jako národa, který si potrpí na tradici jako oblékání mrtvých blízkých, hodinová postávání nad mrtvolou otce apod. Naprostým šílenstvím je též hlouček pozorující na sídlišti bez skrupulí hádající se ústřední dvojici. Všichni přeci víme, jak by to dopadlo - odvrátili bychom zrak, rychle prošli kolem... ale nikdy bychom se nezastavili a nečuměli tam jak na divadle. (19.10.2009)

Nepatřím zrovna k militantním zastáncům české kultury a nebudu protestovat na Václaváku, pokud se nějaký zahraniční štáb rozhodne prezentovat naši zemi v takovém světle, aby to sedělo k vyznění celého filmu. U Setkání v Praze jsem ale měla pocit, že sleduju hodinu a půl v národě debilů, který dodržuje nejrůznější rituály zachované z dob raného středověku a ve kterém nikdo od obsluhy v baru po personál hotelu neumí ani slovo anglicky. Ale budiž. Co je v tomhle případě totiž ještě mnohem horší pro případnou českou pověst za hranicemi, je totiž obyčejný fakt, že české obsazení tomu dánskému ani náhodou nestíhá. Jana Plodková je i přes jistou nevyhraněnosti své postavy příjemně civilní, ale Bořivoj Navrátil vedle fantastického Madse Mikkelsena, který - přiznejme si to - táhne celý film sám, působí asi stejně přirozeně jako víra, že do krematoria se v téhle zemi leze zásadně oknem. (Ve scéně, kdy Madsově postavě sděloval, čím se živil jeho otec, mě i přes vážnou hudbu a nesmírně dramatické ladění nechtěně rozesmál.) Škoda. Praha v tomto flmu totiž rozhodně není vizuálně ztvárněna nezajímavým dojmem a hlavní příběhová linie, pomineme-li ty karikaturní odbočky k českým postavám, mohla vydat na nesmírně poutavý film. Ostatně i to zvláštní balancování na hraně dvou filmových kultur, seversky drsného dramatu a vřelejšího středoevropského stylu, by za jiných podmínek mohlo vybízet k nesmírně intenzivnímu zážitku. (14.07.2012)

České postavy k smíchu, Mads k politování- pro tak dobře zahranou roli by zasloužil rovnocenné spoluhráče, jinou dramaturgii, více logiky...prostě něco mi tu nefunguje. Tolik prázdných a tupých žvástů v devadesáti minutách, to je síla, přitom jako vztahové drama by se mi to hodně líbilo. Nejsmutnější je fakt, že tato slabota sama sebe bere moc vážně. (08.07.2009)

Ještě nikdy mi Madse nebylo tak líto! Zpočátku poměrně slibně se rozvíjející děj s jednoduchým, ale příjemným hudebním podkladem, celkem obstojnou atmosférou a pěknými záběry známých pražských lokalit se pomalu přetavuje v nepříliš hodnotný výtvor se střídavě slušným, klišovitým a příšerným scénářem a párkrát se dokonce zvrhne v tak trapně nemístnou polofrašku, až se tomu skoro ani nechce věřit (právníkovo "vyznání", zpívání v baru,...). Navíc Navrátil se do své role naprosto neuvěřitelně nehodí! A chudák Mads táhne celý tenhle podivně nevyrovnaný snímek úplně sám, přičemž působí podobně jako výstavní bejk, za kterýho zapřáhli valník hnoje. Takže právě a pouze díky jako vždy výbornému Madsovi ze zpočátku zamýšlených 4* neklesnu ještě níž. Každopádně hrozná škoda. (22.04.2008)

Hodně působivé drama.. by to bylo, kdybych film nesledovala s českým dabingem, tam totiž pak vůbec nevyzní komunikační bariéra dvou Dánů v cizím městě.. A pak všechny ty nesmysly, co si o nás na západě myslí. Co se herců týče, tak Mads jako vždy vynikající, skoro jsem zapomněla na něj jako na Hannibala, tak dobře hraje muže, který se snaží usmířit se svým již zemřelým otcem, který jej jako malého chlapce opustil. Postupně se dozvídá, kdo jeho otec byl, čím se živil a krom vyřizování pozůstalosti také řeší své manželství s Majou. Dlouho jsem váhala, k jakému hodnocení se přiklonit, ale prozatím to zůstane na průměru. (26.10.2014)