Carstensz - Sedmá hora

Sedem veľkých vrchov. Sedem kontinentov. Sedem ľudí. Aj keď to tak znie, nie je to žiadny komentár k nejakému epickému traileru. Je to projekt Seven Summits, ktorého účastníci majú vyliezť na sedem najväčších vrcholov sveta. Carstensz je najobtiažnejšia ľadovcová hora a zároveň najväčšia hora Austrálie a Oceánie. Barabáš vytvoril púť, podobnú tej po Antarktíde, kde je ťažká cesta, plná chorôb, nebezpečných rastlín a nespokojných domorodcov, zakončená vytvorením tábora pod horou, kde hrdinov ešte čaká náročný výstup. Ďalší s dokumentov, kde Barabáš ukazuje vplyv človeka, na fungovanie prírodného spoločenstva. Tam, kde v Mamberambe ukazoval prírodné domorodé kmene vo svojom prirodzenom prostredí, tu ukazuje rovnaký kmeň ovplyvnení kresťanskou misijnou stanicou. Domorodci sú oblečený a poznajú moc peňazí. Je to zvláštny pohľad. Vidieť ako sa to všetko pred očami mení. Ako niečo čo bolo nedotknuté, vyzerá neprirodzene a akosi nesprávne, aj keď to správne slovo je umelo moderne. Toto je pozadie ďalšej úspešnej expedície, ktorá patrí k najlepším filmom aké Barabáš vôbec natočil. Sila priateľstva a túžby spojenia s prírodou je tu veľmi silná. Kvôli takýmto filmom Barabáša ako tvorcu zbožňujem. (29.12.2011)

Ako celok fajn, ale občas tomu dochádza dych. Je to aj tým, že tentoraz nebolo k dispozicii dosť materiálu (v podstate chýba vyvrcholenie, aké by ste čakali od "horolezeckého" filmu). A občas sa to preháňa so zábermi na penisy domorodcov... V závere však Brabáš ukazuje, že vie aj z hovna upliesť bič a film zrazu dostáva zmysel. Posolstvo je nevyhnutné, ale na tohto režiséra je výnimočne málo patetické či prvoplánové. Dobrá práca, keď to však porovnáte s Hatiarovým (tiež sa pýtate, kto to sakra je?) prekvapením STRATENÍ NOMÁDI, Barabáš stráca zo svojho lesku... (02.09.2010)

Na úvod bych chtěl podotknout, že Barabášovy dokumenty hltám jako osvětimský chovanec plesnivý chleba a jsem dokonce schopen povznést se nad jeho obvyklé ekoteroristické žvásty, jak je civilizace na piču a jak by bylo nejlepší, kdybychom se všichni svlékli donaha a vylezli zpátky na stromy. Jsou docela strhující a velmi poučné, zejména co se týká módních trendů, a jeden je pak kompletně v obraze, čím si propíchnout rypák, aby byl IN v Horní Voltě nebo co si narazit na čuráka, když si chce na Nové Guinei vyjít mezi lidi. Všechny bych je z voleje pětkoval, až na tuto nešťastnou „Expedici Oupn kárd aneb co všechno je schopen cvaknout řadový municipální poplatník“! Vím, že z něčeho se ty filmy platit musí, ale dělat píár Pražskému krysaříkovi je přinejmenším amorální a hodné čestného člena Městské krady Prahy 1. A to si tehdejší neúplatný a poctivý primeros a zarytý ekologický pasivista ani charitativně nevzal neplacené volno jako o rok později na Everest, a tak jsme mu, chudákovi, mohli zasponzorovat príma adrenalinovou dovču na Papui. No, ještěže jsme to udělali! Jen povolení na Čomolungmu mu posléze sežralo polovinu ročního primátorského platu a Pája zajisté musel minimálně šest měsíců žrát omítku a pilinové placky, aby to utáh ze svých skromných úspor. Jedna nejmenovaná stavební firma, jejíž kšiltovku si asi jen nedopatřením nevzal do věží, by mohla povídat. A tak se pražský Skutr bezostyšně a s arogantním xichtem prodírá deštným pralesem s razancí Metrostavu tunelujícího Blanku, a člověk až zalituje toho, jaké jsou ty tropické infekce na hovno, že nedokážou vyhnisat v pořádnou gangrénu a porazit takovou svini, kterou by ani Papuánec nežral. Ačkoliv tento dokument naplňuje Barabášův poutavý standard, jako jediný jej bez skrupulí z výše uvedených důvodů odstřelím, přestože obsahuje jednu z nejlepších komediálních skečí za posledních pár let. Opravdu jsem smíchy chrchlal brikety, když ústřední skálošplh s tlemícím se Bémem za prdelí ke konci prohlásil, volně cituji: “Opravdu nechápu, proč ti nosiči ženou ty ceny do takových extrémů, nejsme přece žádní zlatokopové!“, načež jim za jejich služby vykešuje v přepočtu kulatých šestnáct mega, aby si je v nějaké té bohem zapomenuté prdeli nevyudili na období dešťů. Šrajtofli naneštěstí Pavlík doma nenechal. (08.08.2014)

Asi tu budu za kaziče dobrého hodnocení, ale já zas tak unesen nebyl. 44 minut bylo pro mne skutečně krátkých pro tak zajímavou expedici. Již sám průchod džunglí, by si zasloužil delší nahrávky. Dobytí vrcholu, což je jedna z věcí ke které směřuje snímek se odehrál doslova v pár minutách a asi dvou větách... Zkrátka takové home video, bez rozmyslu vědomě a s rozvahou dokumentovat celou expedici. Kameramana zde dělal jeden z členů týmu a někdy je znát, že se spíše věnoval tomu jak držet tempo a překonávat složitý terén. Kameru vytáhl vždy jen na chvilku a tak snímek působí sice hodně dokumentárně, ale zasloužil by si lepší zpracování, protože příroda kterou expedice procházela byla neskutečně nádherná. To není nic proti členům teamu, je to názor na následné zpracování filmu z pořízených materiálů. Všichni mají můj obdiv za svoji odvahu a vytrvalost a to včetně Pavla Béma, který u mne jinak svoji osobní prestyž ztratil coby primátor Prahy.... Nebudu spoilerovat, takže jen dodám, že z konce jsem byl v šoku jako všichni tady. Naše civilizace je zkrátka divná a kdo ví, zda ji jednou také nepohltí džungle... * * * (12.10.2011)

Pavel Bém v akci aneb jak si za prachy, který vydělal na pražákách, udělat dobrodružnej vejlet kamsi na "konec" Světa :o). Tak jako tak, klobouk dolů před tím, kam se tenhle chytrej pán se svou partičkou dobrodruhů pouští. Brodit se džunglí sice s místňákama, který ale stejně pořádně neví kudy tudy vede cestička. Záběry panenský přírody jsou hezký, ale mě by do tědlech míst nikdo nevyhnal ani za mák! Když skupina došla k hoře, jejíž vrchol byl jejich cíl, tak po nich šerpové chtěli mraky peněz za služby a češi jim je samosebou nechtěli všechny dát. Tak tam jeden domorodec začal napínat luk se šípem a hned borci tahali doláče ze šrajtofle :o). Dokument zajímavej, ale už sem viděl lepčí. Tenhle je zajímavej v tom, že si jednu z hlavních rolí střihnul bejvalej pražskej primát-or :o). (06.09.2015)