Rembrandtova Noční hlídka

Na tohle nejsem dostatečný intosh: nejdříve tam pobíhal a deklamoval nahý exemplář muže, hobit jakýsi nehezký, který svým odulým pupkem a plochým zadkem podpořil mou frigiditu... Po 10-ti minutách jsem si upřímně přiznala, že mě to artové blábolení děsně sere, tudíž jsem si další sebetrýznění odpustila. Nehodnotím, ale napíšu si sem pro sebe do budoucna poznámku: sledovat jedině v případě nečekaného navýšení mozkové kapacity a současného pravidelného užívání psychotropních látek. V současné psychické kondici vyložená ztráta času, popsatelná jedině expresivními výrazy, souvisejícími s pohlavními orgány či vyměšovacími procesy. (10.12.2012)

Esteticky stále vytříbený, avšak neskutečně užvaněný Greenaway. Za doprovodu úžasné hudby ( W.Pawlik) předkládá režisér v působivých šerosvitných obrazech příběh o vzniku známého obrazu. Dialogy jsou sice chytré, ale po čase se vrší na sebe tak, že jsem si přál, aby už všichni sklapli...věřím, že Greenaway by dokázal natočit skvělý film beze slov, jenže mu to zatím asi nikdo neřekl. (21.11.2010)

Tenhle film bohužel není dobrý. Razantní začátek sice hezky navnadil, rozvleklost dalšího děje však spíše rozčílila. Snad dobře vykreslené dobové prostředí (kostýmy a chování postav) bohužel trochu paroduje až příliš divadelně pojatá scéna a vlastně i herecké výkony. Vše bylo repetitivní, režisér se pitvá ve pocitech umělce i jeho žen, sex působí spíš nepříjemně, unavuje neustálé vřískání dětí... Divák je v neustálém očekávání co to ta vlastně ten malíř pořád matlá - obraz vidíme až dokončený a záběry na jeho detaily patří k tomu nejlepšímu z celého filmu. HUDBA: polská koprodukce nabídla mimo jiné i hudebního skladatele a musím říct, že to byla více méně trefa do černého. Pawlikovy smyčce se skvěle poslouchaly, i když byly použity často docela nevhodně a děj nikam neposouvaly ani ho nedokreslovaly. Občasný minimalismus však nedá zapomenout na mnohem inovativnějšího Nymana, se kterým Greenaway spolupracoval dříve. (01.12.2011)

Greenawayův styl se za ta léta přece jen proměňuje, mám ten pocit. Nepřerušované dlouhé celkové záběry, které dominovaly jeho nejslavnějším filmům v uplynulých dvou dekádách jsou v Rembrandtově noční hlídce výrazně častěji prostřihovány se záběry detailními. (Klasická scéna v tomto filmu pak má podobu: velký záběr, detail, velký záběr, velký detail, velký záběr - atd. Což je ovšem také celkem svérázné.) Co se v Greenawayově rukopisu naopak nezměnilo jsou téma a tempo. Opět se zde cetkáváme s tradičními greenawayovskými otázkami: Jaký je vztah mezi uměním a realitou? Nakolik umění (obraz) ovlivňuje realitu (dobový kontext) a nakolik naopak realita zasahuje do umění? Greenawayovy filmy si nepotrpí na složité zápletky a ani Rembrandtova noční hlídka není výjimkou. Historka o vraždě jednoho z portrétovaných je spíše záminkou pro spřádání výše naznačených "hlubších" úvah. Tempo filmu je greenawayovsky rozvláčné, meditativní, a souzní s režisérovou dlouhodobou zálibou v komplikované, pozvolna se rozvíjející a pohybující "divadelní" mizanscéně (v tomto případě plné odkazů na barokní malířství) na úkor časoprostorové zkratky, kterou by mohl poskytnout častější střih. Scénář je plný brilatních dialogů a výroků (např. rozprava mezi Rembrandtem a jeho ženou ze začátku filmu na téma "Jak bys slepci popsala červenou barvu?"). Hudba Poláka Wlodzimierza Pawlika svou drásavou naléhavostí připomene soundtracky k starším režisérovým filmům od Michaela Nymana. Greenawayovsky precizní (pochválen budiž jeho výběr a usměrňování kameramanů) zůstává rámování obrazů, jejich vnitřní kompozice a práce s barvou a nasvícením scén. (18.10.2008)

Tak se mi zdá, že mě Greenaway nějak přestává bavit. Film si sice udržuje vysokou výtvarnou kvalitu, ale filmově trochu kulhá. Věčné žvanění je rušivé a po čase překáží, neustálý pohyb v širokých scénách tak nějak rozptyluje, pro samé kundy a prdele ani není vidět děj. Prostě mě to moc nedostalo, škoda. P.S. Druhé kouknutí už bylo lepší, ale pořád je to jen průměrný Greenaway. (17.03.2010)