Letní déšť

Jelikož film nemá nijak zvlášť bohatou dějovou náplň, je vyplněn filmovým uměním (snad kvůli tomu, že Banderas umělcem být moc a moc chce?). Příběh partičky rozervaných kluků a holek je chvílemi zajímavý a chvílemi naopak nudí. Ve filmu je spousta myšlenek či jejich náznaků, které si člověk může domýšlet po svém, nebo nechat plavat. Myslím, že se nám snaží tvůrci podsunout nějaké poselství důmyslně zašifrované do art-kabátku. Oslovila mne zajímavá hudba, pár postřehů mne donutilo k zamyšlení. Mládí to holt má složité. Bylo by nespravedlivé film jen tak hodit přes palubu. Není to pecka, ale za zhlédnutí stojí. (20.11.2009)

Až tak rozporuplné pocity jsem ze španělského Letního deště vážně neočekávala. Já jsem de facto vůbec netušila, že Antonio zrežíroval tak pocitový snímek, který má neskutečnou hloubku. Očekávala bych od něj nějakou akčnější záležitost, ale tím co stvořil mě doslova uzemnil. Netušila jsem, že v něm dříme taková křehká duše básníka. Je pravda, že mě ze začátku téměř uspal. Zvrat nastal někde v polovině, možná o pár filmových políček dřív. No a konec vygradoval až se mi zdá, že bych si měla dát nějakou vzpruhu na povzbuzení. Jenže vzhledem k tomu kolik je hodin, tak si pustím pár oblíbených písniček a budu doufat, že na Letní déšť přestanu tolik myslet... 3,5* P.S. kamera a hudba minimálně na hvězdiček deset (12.10.2013)

Smyslná básnická stylizace se skvělými i nudnějšími okamžiky. 1) 46letý Antonio Banderas pojal svůj druhý režisérský počin (podílel se i na produkci) podle scénáře 50letého Antonia Solera jako básnické vyznání ke svému mládí. Como director, hago lo que me gusta hacer, říká a věru, nelže. Příběh má totiž ... cierto punto autobiográfico. La acción trascurre en 1978, justo los años donde dejaba mi Málaga natal para iniciar mi aventura en Madrid. Antonio Soler refleja bien esos años, con algunos elementos y situaciones que nos pasaron por aquel entonces. (Děj probíhá v roce 1978, přímo v době, kdy jsem opustil svou rodnou Málagu, abych začal svá dobrodružství v Madridu. Antonio Soler zobrazuje dobu dobře včetně detailů a situací, které jsme prožívali.) 2) Zpočátku poněkud roztěkaný děj postupně dostává své jasné kontury. Nicméně těm, kteří očekávají Příběh a Akci, mohu jen odkázat slovy Danta Alighieriho: Lasciate ogne speranza, voi ch´intrate (Zanechte vší naděje, kdo vstupujete.). 3) Fantastické vzrušující a současně vkusné milostné momenty nejsou žádné soft porno bez ohledu na to, co si o věci myslí prudérní prvoplánově vnímající diváci. 4) Příjemné herecké výkony podává jak pěkný 26letý Alberto Amarilla (hlavní hrdina Miquelito), tak i charismatický 27letý Raúl Arévalo (Babirusa, má matku v Londýně), přitažlivý 29letý Félix Gómez (Paco Frontón s otcem podnikatelem) i rovněž přitažlivý 20letý Mario Casas (Moratalla). Půvabně svůdná 26letá María Ruizová (Miquelitova láska Luli) zaujala dokonce i mě. Kladu si, pravda, otázku, jak moc by se mi film líbil, kdyby hlavní postavy nebyli čtyři pěkní kluci, ale třeba čtyři pěkná děvčata. 4) Zvláštní pozornost si zaslouží skvělá hudba Antonia Melivea (také podíl na produkci), který londýnský Pro Arte Orchestra rovněž dirigoval a sám si zahrál na klavír. (08.01.2012)

Banderasův film mě neskutečně překvapil svou vizuální stránkou. Ne vždy, když se herec posadí do režisérského křesla, se zadaří. Antioniu Banderasovi se podařilo vytvořit velmi poetický snímek, který jako by v něčem navazoval na Kieslowkého Náhodu a v něčem na Schnabelovo Než se setmí. Propojení archetypálního a vizuálního s poezií povznáší celkové vyznění na úroveň velmi kvalitní filmařiny, že opět jen zvedám obočí nad zdejším nízkým hodnocením... (28.09.2011)

Slabé, strašně slabé. Ten film je přeestetizované prázdno. Přesto bych ho nerad bral tak lehce na hůl. Je mi sympatický tím, že je to bytostně nekomerční film, který se lacině nepodbízí divákovi. Například kamera byla úžasná, po této stránce skutečně není co vytknout. Třeba se mi strašně líbila scéna, ve které sedí Miguelito s Luli u stolu a kamera zabírá jejich tváře jen z poloviny - vytváří to vzrušující dojem. Ostatně celý ten film je smyslný sám o sobě, sex je zde zobrazen fantasticky a scéna, ve které si to rozdávají 4 přátelé v jedné místnosti, byla dekadentně opojující. A co je hlavní, naprosto mi učarovala María Ruiz, charismatická kráska, z které nešlo odtrhnout oči. Co je však slabinou, je neschopnost filmu rozehrát nějaké emoce, celé je to takové sterilní, trochu předvídatelné, bez výraznější filmařské invence, a bohužel i dost nudné. A nudu, ten strašný zločin na divákovi, nenapraví sebekrásnější záběry na slunečné lokace, letní déšť či mladé atraktivní herce. Snad za ni může absence nějakého příběhu, snad podivně napsané postavy, ke kterým si nejde moc vytvořit nějaký vztah. Antonio Banderas je skvělý herec, ale jako režisér mě bohužel neoslovil. Své diváky si ale tento film jistě najde, o čemž svědčí i nějaké ty ceny, které posbíral. (27.09.2011)