Slepota

Jestli něco z duše nesnáším, tak tyhle duté "shyamalanovské" mysteriózní taky-artové skoro alegorie, které jsou v jádru postavené a) na stupidní psychologii b) vypjatém režijním stylu, který možná chvíli opíjí expresivitou, ale pak už jen ubíjí nekoncepčními změnami perspektiv a filtrů c) na pozérském zvýrazňování přesahu k obecně metafyzickým kategoriím. Dokud se to tvářilo jako (chatrný) psychologický thriller, byl jsem to ochotný akceptovat, jakmile to přešlo do "spiritutálního" módu, změnilo se to v odpudivém pozérství bez obsahu. Společnost v chaosu? Nikoli, filmová řeč v křeči. Místo úlevy a návalu lidského tepla jsem posledních dvacet minut cítil naléhavé nutkání ty zhulené slepecké zombíky (protože postavy to nejsou) vidět umírat. Ve skutečnosti je Slepota stejně banální (ne-li banálnější) jako hollywoodské katastrofické filmy, v nichž se rodina sjednotí díky katastrofě. Tam se tím člověk aspoň baví. (15.10.2012)

Bože, to byla zase hovadina! Některé filmové scény mne doslova vytáčely. Jako ta, když hlavní hrdinka jako jediná viděla a přesto si jde s ostatními ženami zasouložit. Přitom, je mohla odrovnat všechny a to levou zadní. Takže mi to připadalo spíše, jako když si šly nadržené ženské užívat. Jo a mimochodem, proč jako jediná viděla tam vůbec není vysvětleno a dokonce to ani nikoho nepřekvapovalo. Trapný film a ještě trapnější herecké obsazení..... (13.09.2009)

Nejsem si teď jist, jestli jsem viděl tu znovu přestříhanou verzi, o které se mluvilo, nebo verzi původní. U Mairellese překvapuje hlavně to jak se rozhodl Blindness pojmout. Na rozdíl od košatých rozvětveních příběhu v Městu bohů zde sledujeme pouze jednu jednoduchou dějovou linku. V Blindness se sice okolo míchá hodně postav, žádná však nedostane prostor, aby byla blíže vykreslena (Město bohů se naopak minulosti postav věnovalo skoro až moc) a stávají se tak strašně černobílé. Na filmu však nejvíc postrádám atmosféru. Postavy jsou většinu filmu uvězněni v nějaké budově a navzájem spolu (všichni slepí) musí vyjít - obrovský potenciál, který tato jednoduchá premisa má je naprosto nevyužit. Filmů, které ukazují rozklad společnosti, když je zavřená na malém prostoru, jsou mraky a jsou daleko lepší... Meirelles k tomu ale nemá co říct a nejednou ho přistihnete jak krade scény z jiných filmů a přestože jinde fungovaly, tady vyznívají naprosto prázdně (srovnejte si jak na vás zapůsobil prolog 28 dní poté, kdy vidíte trosky v prázdných Londýnských ulicích, a jak to na vás nepůsobí v Blindness). A ani vizuální stránka není tak pěkná jak vypadá v ukázkách - a co hůř, je naprosto neodůvodněná... (22.12.2008)

Vše začne jako katastrofický thriller o záhadné epidemii při které lidé zničehonic oslepnou, (nebo spíše začnou vidět jen bílo) zvrtne se to na komorní drama o životě v izolaci a končí ve stylu zombie hororu (nebo to byly možná jen náznaky). Ve výsledku slušný snímek na jedno zhlédnutí, který neurazí, nenadchne, neuškodí a nezůstane v hlavě. Od tvůrce geniálního "Města bohů" jsem ale čekal trochu více. (14.03.2012)

Výtečný nápad, ale pořád nevím, čím měl tenhle film vlastně být. Postapokalyptický thriller? Filosofické pojednání? Psychologická studie? Zřejmě tím vším, ale v konečném finále nebyl pořádně ani jedním. Povedené scény se střídaly s těmi nepochopitelnými, kdy si člověk nad jednáním postav ťuká na čelo, což bylo vidět především v karanténě, do které byli první postižení uzavřeni. nepovedla se ani atmosféra, ze které zřejmě mělo čišet zoufalství, ale na mě to nefungovalo. Naopak působivý pak byl pohled na město, kterým se bezcílně potáceli slepí lidé, rvoucí se o jídlo a dalším pozitivem je i výkon Juliane Moore. Bez ní by to byl těžký průměr. 50% (30.01.2010)