Repo: Genetická opera!

Těžce stylový a většinu času svižně plynoucí a příjemný. Nebýt několika málo zaškobrtnutí v tempu, jednalo by se o dokonalej odpočinkovej film. Některý písničky jsou chytlavý a navíc docela návykový, no a prostě celkově to má svý kouzlo. Ale pochybuju, že ve svém okolí znám někoho dalšího, komu by s Repo! líbilo... 8/10 (08.01.2009)

Je to jen pár minut, co jsem film dokoukal a přemýšlím, jestli ten komentář nenechám na jindy. Muzikály mě skoro vůbec (a opera tím tuplem) neberou (vyjímkou je snad jen Hedwig and Angry Inch) a po ultratragických hororových muzikálech Sweeney Todd a Kanibal! Muzikál jsem přemýšlel, jestli do Repo: Genetické opery vůbec jít. Ale tak přišlo to na řadu, tak jsem si řekl, že tomu dám šanci. A teď nevím jak z toho ven. Místy možná až přestylizovaná cyber-gothic-punk-rocková opera plná "ujetých" latexových a gothic oblečků (převážně v černé barvě), černě nalakovaných nehtů, černých vlasů, nabílených tváří a rudé krve a jedné překvapivě netrapné a snad až pohříchu dobré Paris Hilton (její druhý herecký výkon, co jsem měl možnost vidět a zdá se, že alespoň tohle jí v rámci možností jde). Na jednu stranu mě to dějově nějak extra moc nezasáhlo, nepřipadalo mi to zas až tak moc hororové (navzdory gore a krvi), na druhou stranu má ten film asi štěstí, že ač nejsem goth, posledních tak pět let gothic electro/rockovou hudbu docela poslouchám a i ta stylizace (hadry, make-up apod.) se mi docela líbí (na pohled, ne že bych v tom chodil). Takže z téhle stránky se mi to docela líbilo. A ani ten zpěv tady (narozdíl od již výše zmiňovaných hororových muzikálů) není tak hrozný a často to i sedělo do hudby (ten punkovej výplach někde za půlkou filmu je naprosto žůžový). Chcete-li podobnou atmosféru zažít na ostro, doporučuji návštěvu každoročního festivalu v Lipsku s názvem Wave Gotik Treffen, takhle tam valná většina návštěvníků a návštěvnic chodí oblíkaná. Já vám nevím, obsahově nic moc, stylizací a provedením paráda. Asi do toho znovu jen tak brzo nepůjdu (jestli vůbec) ale jednou a na poprvé to obecně nebylo špatné. 3,5* (04.07.2010)

Saw miluji(!!!), takže jsem se na Repo těšil jako na smilování boží a ještě, když tam měla občas "štěknout" Paris Hilton, byl jsem neuvěřitelně natěšený a nebojím se použít i nadržený. Čekal jsem bizardní, kontroverzní, ujetou, ultracool, fetišistickou a možná i fekální podívanou, naprosto nezřaditelnoum, ale takhle geniální počin, to fakt ne. Geniální jak příběhem, tak hlavně hudbou, která je za poslední léta úplně nejlepší a při poslouchání jsem měl chuť začít tancovat jako retard. Replik je vysloveno málo, skoro pořád se zpívá i při normálních dialozích a monolozích, což dává Genetické opeře větší šťávu drajv, kterým oplývá od začátku do skvěle vykonstruovaného konce. Zase po čase příběh jak z jiného světa, který většina zavrhne, ale rozhodně neprávem! __ Alexa Vega výborně zahrála a její Repo otec taky. Paris pouze doplňek, ale brutálně potěšila v opravdu svérázné roli. (21.01.2009)

Bizarní úchylnost, přestřelená do správné míry. Když jsem po čtyřce Saw volal po tom, aby Bousman natočil i něco jiného, netušil jsem, že půjde tak mimo. Ano, víceméně pořád pracuje s jedněmi a týmiž motivy, ale pěvecká vystoupení kočíruje s přehledem a některá mají tak silný náboj, že máte chuť si s aktéry zazpívat taky. A dokonce i ta Paris si pro sebe uzmula roli, za kterou bych ji mohl mít rád podobně jako za výstup s tyčí v House of wax. Jediná výtka tak směřuje k tomu, že film nedrží tempo – mnohé propady jsou příliš hluché. Ale celek pořád hodně silný. Povinně předložit tvůrcům Mamma mia!, aby viděli, jak má vypadat muzikálový úlet. (31.01.2009)

GET UP! GET UP! GET UP! EV´RYBODY, EV´RYBODY! Myslím, že ´sem právě dostal svůj nejhezčí vánoční dárek! Bizarní, perverzní, úchylně-zábavné, fetišistické vizuální orgie v nové taškařici Darrena Lynn Bousmana. Nádherné podobenství, podbarvené emo a ghotic stylem, omocněné úžasnou rockovou árií, dolazené občasnými splatter scénkami, comicsovou stylizací a cool laciným tv lookem. Ona lacinost vlastně krásně doprovazí celý příběh, z tmavého světa, kde právě opera slouží jako komunikační kanál a masivní reklamní kampaň pro transplantace a plastickou chirurgii. No není to geniální? Nad tím vším se tyčí milující démon Paul Sorvino, coby diktátor Rotti Largo a jeho pošahané děti. Co se písní týče, takhle nadšený ´sem naposledy byl, když ´sem poprvé poslouchal Hammillovo libreto The Fall of the House of Usher. Úchvatné texty, neuvěřitelný drive. Mnoho vody uplynulo, co ´sem naposledy slyšel Anthonyho Heada zpívat a jeho Legal Assassin je prostě balzám na uši. A navíc coby Repo je vysloveně boží. Taky Alex Vega nám vyrostla v pořádný (zpívající) kus. Skvělá je i postava Terrance Zdunich, graverobbera/vypravěče, doteď mi v hlavě zní 21st Century Cure a Zydrate Anatomy a potom Blind Meg Sarah Brightmen, to je kapitola sama pro sebe. Při jejím Chase the Morning a hlavně Chromaggia následovaným fantastickým vyústění mi běham až mráz po zádech. Bousman si našel čas i pořádně si zablbnout - Seventeen (jako bych viděl Anyanku a její králíčky z Once More With Feelings) a když se samotném závěru rozeznělo I Didn´t Know I´d Love You So Much, do očí mi hrkly slzy nadšení. Takhle bych se mohl rozplývat donekonečna. A že se slova nerýmují? O to je pak příjemnější vědět, že to všechno funguje. Nemám co řešit. Film roku! KULT! REMEMBER WHO YOU ARE. I´M THE NIGHT SURGEON! (24.11.2008)