Repo: Genetická opera!

Opera, která zkultovněla pomalu dřív, než ji kdo vůbec viděl a která je propagována jako něco kontroverzního a nevídaného, je nakonec těžce konzervativní a trendy v tom nejhorším slova smyslu. Kritika kapitalistického zřízení, kde jsou lidé ovládáni a manipulováni médii a nadnárodními společnostmi a v níž se pracuje s mediálními obrazy představitelů jednotlivých rolí, se nakonec uchýlí k tradicionalistickému vyzdvihování rodinných hodnot a schopnosti odpoutat se od geneticky chybných předpokladů zděděných po rodičích. Ani formálně se nesetkáváme s ničím, co by bylo jakkoliv převratné či alespoň umně uchopené, protože na Grand Guignol je zde málo (a málo šokujícího nebo zábavného) gore a splatteru, komiksové vložky a metalo-punkově-gotické písně jsou vhodné pro emo a gotické pseudoalternativní citlivky a celkově mám z REPO: GENETICKÉ OPERY dojem pozérského a manýristického, trochu inteligentnějšího produktu pro někoho, kdo má přehled a je schopen kritického názoru a opovrhuje módními záležitostmi typu STMÍVÁNÍ. Z tohohle sága (plakátovost postav a slabý děj neomluví fakt, že je nám film vyprávěn "hrobníkem" čtoucím informace z noviny) nebude a pokud chcete opravdu bezútěsné, maloměšťáky popuzující a formálně výjimečné, z hlediska autorovy tvorby netradičně uchopené dílo, šáhněte raději po SWEENEY TODDOVI. Ten má alespoň vizi, vyprávění funguje jako dobře promazaný stroj a operní uchopení funguje a nepůsobí lacině. 7/10 za Anthonyho Heada. P.S. 14. díl 12. řady SOUTH PARKU vystihuje můj názor na REPO: GENETICKOU OPERU. Opravdu nedovedu být nadšený z toho, že Bousman "zbogartoval" něčí styl a na místo toho, aby se lišil a nechtěl být módní (=gothic), je ukázkovým příkladem vampirea. (22.11.2008)

Hudbu miluji, hudba mě baví, hudbu studuji. Ale tohle ne, prosím! :-) Kdo zůstane pouze u čtení oficiálních recenzí, jak kultovní je toto záležitost, tomu závidím. Ale do kina ne a doma tak maximálně k obědu. Nebudu se vyjadřovat k ději, ani k jednotlivým hereckým a pěveckým výkonům. Vyjma Sarah Brightman – i když bych dokázal jmenovat lepší zpěvačky, předvedla, proč je neprodávanější sopranistkou všech dob. Asi jen díky scénám s ní jsem vydržel s pozorností až do konce. Co bych rád vyzdvihl, to je obsazení instrumentalistů. Co jméno, to pojem. Hvězdičky vlastně udílím jen jim, jelikož instrumentální soundtrack z této ´opery´ by stál za poslech. (23.11.2008)

Všechny pokračování Saw jsou strašlivé sračky, ale je vidět že pokud se jejich autor nesnaží jen jet na lacině retardované módní vlně torture porn filmů, tak má i na to natočit originální, osobitý a místy i velmi zábavný snímek. A to skoro tak moc, že se blíží i geniální kultovce Rocky Horror Picture Show... ale na to aby se stal jejím ekvivalentem pro goth scénu je přece jen pořád moc normální a myšlenkově krotký. Samozřejmě, nejúchvatnější je na filmu vizuální zpracování (Alexa Vega pod hřbitovem v gotických šatech a plynové masce... ♥) a dark-industriální prostředí mixované s místy rozkošně přepíčenou popíkovostí... v čele s ohnívající Paris a luxusním Nivekem Ogrem. Scénář je kupodivu taky velice fajn a vyloženě mi v něm vadily jen silně stylově nesedící komiksové předěly... a písničky které jsou sice většinou instrumentálně boží, ale texty a hlasovým projevem všech zůčastněných silně zaostávají. 8/10 (22.02.2009)

Bizarní, perverzní, zvrhlé, šílené, ujeté, brutální a taky tak trochu... no skoro geniální. Neuvěřitelný krvavý operněgotickometalopunkoindustriálnějunglový kabaret, u kterého budete nejdřiv kroutit hlavou, pak si zvyknete na styl a na konci už se přistihnete, že se nahlas nesmějete jenom kvůli tomu, aby na vás náhodou někdo z okolí (tohle zvládne z normální populace jeden člověk ze sta) nezavovalal doktora. P.S. Comicsový pasáže jsou dokonalý. P.S. 2 Z tý holčiny ze Spy Kids jsem trošku paf... P.S. 3 Paris Hilton se konečně našla. :-) (30.10.2008)

Repo je velmi zvlastni kousek, na ktery jsem byl pomerne solidne nazhaven a nebudu skryvat urcite zklamani. Na horor je to prilis detske a trapne, na muzikal to ma prilis dementni songy, takze co to vlastne je? Popsal bych to jako vizualne stylovy ulet, ktery mel neskutecny potencial, jenz byl pohrben v tech nejkritictejsich bodech. Prijde mi, jakoby to bylo dilo dvou tvurcu - jeden se snazil vytvorit inovativni a revolucni snimek, dal si zalezet se stylizaci, zapracoval na mnohdy povedenem hudebnim zakladu. Ten druhy tvurce jakoby vzal vsechno co ten prvni vytvoril a zamerne mu to vsechno zkazil svoji infantilni integritou. Asi nejotravnejsi byly vokaly zucastnenych a vubec celkove naprosto odflaknuta lyricka, vokalni i melodicka cast filmu. Co je potom platne, ze tam hraje docela povedena hudba, kdyz pres to kvici, nebo rapuje nejaka strasne nesympaticka mlada pipina naprosty hovadiny? Zaroven me zklamal Nivek Ogre, ktery nejen ze dostal minimum prostoru, ale navic zpival v prisernem gay stylu. Kdo me naopak mile prekvapil byla Paris Hilton, ktera byla kupodivu hodne v pohode. A jeste lepsi byla Sarah Brightman, ktera tady byla skutecne bozska - fatasticky image, ocni implantaty, dokonale kostymy, andelsky hlas.. dlouho se mi nestalo, ze bych se zamiloval do filmove postavy, ale tady to k tomu nemelo daleko. Bohuzel jeji nejlepsi song prijde az v zaverecnych titulcich, takze pozor na to. 6/10 (23.01.2009)