Létající Skot

Hodně slaboučké tři hvězdičky. Ještě jsem to snad nikdy neudělal, ale tady musím žehrat na dramaturgii. Hodinu sleduju trnitou a odvážnou cestu za pokořením rekordu v hodinovce, aby se to potom zbagatelizovalo a začalo se to točit kolem něčeho jiného. U sportovních filmů jsou pro mě rozhodující i záběry sportovních okamžiků a ty jsou tady absolutně nulové. Podívat se na jakýkoliv závod ve stíhacích jízdách, tak si těch dramat z pohledů na vyrovnanost jezdců užiju mnohem víc. Nakonec ty tři hvězdičky ale dát musím. Za informační hodnotu filmu, ikdyž ani netuším jaké přesně období je nám tu popisováno. (05.01.2011)

Ač založený na skutečných událost, po scénaristické stránce poněkud mělký příběh cyklistického šampióna Graema Obreeho, který se k cyklistice dostal především tím, že se řídil heslem - kdo uteče (ujede) vyhraje. To když zdrhal před svými šikanujícími spolužáky. Tedy alespoň podle onoho nepovedeného scénáře. Jonny Lee Miller ovšem svého poněkud výstředního hrdinu zahrál velmi dobře. (07.12.2008)

Můj souboj s pedály nikdy neskončil rychlostním trháním asfaltu, ale přesto jsem schopen obdivně vzdychnout, že Graeme Obree je jedinečný borec. Patřím mezi pamětníky jeho výkonů i výsledků, takže na dráze jsem si užil pouze jedno překvapení předcházející jeho prvnímu rekordu - dvě hodinovky v jeden den. Mimořádně mne však zaujala vytrvalost cyklistické federace ve vymýšlení nesmyslů v boji s nechtěným rekordmanem. Vždy, když se setkám s pány v oblecích, kteří ve jménu "krásy sportu" likvidují makající sportovce, tak mám chuť vhodit na jejich sekretariát třaskavinu pro projasnění atmosféry. Takže sport velmi dobrý, úředníci skvělí, ale Obreeho psychické problémy zabraly víc filmového materiálu, než mi vyhovovalo. (16.06.2012)

Vzhledem k tomu, že dráhová cyklistika mně nic neříká, ale vezu se na cyklovlně fanouška, který televizně absolvoval pokoronavirovou Tour de France, rozčílil se u výroku a potrestání Peťky Sagana, radoval se z vítězství Alaphilippa, srdcaře a bojovníka, jede v Giru a tomu Saganovi fandí a křičí, těší se na Vueltu, ale pak mu zmehne před profi trenažérem a proklíná úspěšné české kluky, co v Americe hodili na trh svůj patent Rouvy, ba i výrobce jiné, tak jako poctu všem šlapajícím bláznům jsem dala tenhle snímek, snímek o tvrdohlavosti, touze, ale také o temných chmurách v hlavě, které, když jim to dovolíte, postupně zabíjí vaše JÁ, a pak i definitivně tělo. Co dodat, před bojem tohoto skotského šampióna se lze jen sklonit. Musela jsem uznat, že cyklisté mají společný určitý druh povahy, protože jsem u scény řezání sedla pilkou přesně viděla přítele, který by navrch to kolo rozmlátil a rám by napařil panu mezinárodnímu předsedovi kolem krku. A protože je film britský, je úplně jedno, jestli se děj odehrává v současnosti nebo 1920, kromě trochu drobností, jako občas kupodivu novější auto či dětský kočárek, to stejně nepoznáte, furt stejně ošklivo. Tu čtvrtou hvězdičku dám, pro všechny ty cvoky v sedlech. (07.10.2020)

Byl to docela povedený snímek ze zákulisí života jedné cyklistické legendy. Zajímavý, poutavý, uvěřitelný a nesmírně zdlouhavý. Bavil jsem se, neboť filmy ze sportovního prostředí mám rád. Tady se ale nějak nemohu rozhodnout mezi 3* a 4*. Britský styl filmování je totiž mnohdy docela toporný a člověk k němu musí najít svou cestu, stejně jako tady. Nakonec budu přeci jen přísnější, neboť film podle skutečného příběhu píší dějiny a ne scénárista a na tomhle nebylo moc co vymýšlet. Herecké výkony byly uspokojivé, hudba obstojná. Je to takových pěkných 70% (13.10.2010)