Ve znamení Tyrkysové hory

Film je hmatatelným důkazem, že se dá natočit 84 minut naprosto o ničem. Prakticky nulový děj se nekonečně vleče. Občasné dialogy jsou prokládány nekonečným putováním odnikud nikam. Buď Československo do Mongolska dodávalo i telefonní přístroje a elektrické vypínače anebo byly záběry natočeny v Československu a na Mongolsko si jen hrají. (05.07.2014)

Na začátku se odbrzděné auto bez řidiče dostane do pohybu dolů z kopce a havaruje. A unylý hlas vypravěče nám sdělí, že touto neobvyklou příhodou "začal náš příběh". Hle, co všechno může být nazýváno příběhem! Ale vážně - normalizátorská koprodukční internacionální vědecká agitka nejtěžšího kalibru! (08.08.2008)

Pridavam se k Pstrosovi, tento film nelze vydrzet bez konzumace tvrdeho alkoholu. Ivo Toman byl kabrnak a jeho trojlistek "Cesty muzu" - "Vystrely v Marianskych Laznich" - "Ve znameni Tyryksove hory" tvori jeden ze zakladnich stavebnich kamenu ceskeho normalizacniho filmu. Schovat nekam do muzea a poustet zajemcum a flagelantum. Uz jen pro ty nazvy. (23.11.2012)

Nějak jsem to nepobral. Velmi příjemný byl narativní rámec, který se snažil vyhnout konvenční přímočarosti. Dalším plusem byla bezesporu mongolská krajina. Toť asi vše. Herecké postavy a výkony? Schématické a nicneříkající. Děj byl nezajímavý a chvílemi vysloveně nudil. To co je pozoruhodné je fakt, že takovéto práce čeští inženýři skutečně podnikali. Proč, ale autoři utopili snímek v takové kaši neutrality a zpackaného dabingu netuším. Nedá se ani říct, že je snímek tendenční. Plán zde není nadevše a strana není zákon. Individualismus je zde zdůrazňován jako silný prvek a přesto, vůbec to nefunguje. (14.07.2014)

Českí geológovia v Mongolsku, pokúšajúci sa nájsť farebné kovy kombináciou vedeckých postupov s ľudovou slovesnosťou. Na jednu stranu si pozvoľnou cestou koňmo užívajú prírodné scenérie u nás nevídané, na druhú stranu kancelárske vedenie prostredníctvom súdruha Větrovca tlačí na výsledky. "Já už dělal v Lýbii a v Íránu, ale nikdo mě nikdy nehlídal!" Stepou a horami podporený dobrodružný individualizmus nakoniec vyhrá nad suchopárnym dodržiavaním vedeckých pravidiel a prinesie výsledky. Nad jednoduchým príbehom dominuje vizuálna zložka, či už malebné zábery prírodné alebo tie na rozrastajúce sa panelákové sídliská Ulanbátaru, kde sa špacírujúci obyvatelia snažia parazólmi redukovať osmahlosť pleti. Zložku humornú zabezpečujú pivozásobné výjazdy súdružky Budínovej na ambasádu, škodovka v mongolských uliciach a pády do vody. Takže nejaký extra filmový zážitok sa nekoná, ale za pozretie zo zvedavosti táto kuriozitka stojí. Za tri stretnutia s Arkadijom "pajédem v mjéste" Ivanovičom. "Uvědomte si prosím, že to není jenom věc naše nebo mongolské strany, ale celé RVHP!"  (31.03.2024)