Majestic

Občas si při sledování starých filmů říkám, proč už dnes nikdo takové věci neumí natočit, nebo pokud umí, proč je nenatočí. Frank Darabont evidentně umí a natočil. A je radost se na to dívat. Od první do poslední minuty dokonale vystavěný scénář, který je poctou starým filmům a nevynechá jediný jejich prvek, včetně těch kouzelně naivních, které inovuje a přece jim současně nechává původní kouzlo, navíc je obohatí řadou nápaditých drobných odkazů a vtipných narážek a ještě to pro mě osobně celé povýší na druhou zasazením do prostředí prodchnutého láskou ke starým, dřevem vonícím kinům, které mám tak rád. A totéž co o scénáři platí do posledního písmenka také o atmosféře, kameře a hereckých výkonech, kterým dominuje výtečný a nezvykle se krotící živel Jim Carrey. Jeho výkon je tak věrný, že jsem měl občas pocit jakoby jeho rolí sem tam probleskl James Stewart nebo Gary Cooper. Zkrátka film, který mi udělal radost. (24.10.2014)

Sentimentální, ale moc mazaně... Majestic se odehrává ve dvou "světech" a je veskrze o dvou věcech. Zobrazuje v nich boj proti netoleranci a ukazuje lásku k filmu (a ke klasickému způsobu, jak si ho vychutnat). Darabontův film je opět nesmírně propracovaný, ale naštěstí ne tak nápadně vypiplaný jako předchozí vězeňská dramata, neboť by zde narazil na hranici kýče. I tak je samozřejmě otázka, jestli se musí v každém díle s nádechem „cinefilie“ nacházet taková spousta de facto umělých odkazů na další kusy. Některé jsou funkční, jiné pro odškrtávající znalce, další variováním lehce banální (další "Homer" s umělými údy podle Nejlepších let našeho života...). Co se doby týče, tak mám pocit, že Darabont kritizuje jen její "výstřelky" a z principu se na ní kouká nostalgicky, což signalizují i některé skoro až technicolorové záběry. Je roztomile naivní, protože všichni záporáci jsou jako u Capry (výzor předurčuje tvůj charakter) a veškerý rozevlátý děj se vyvíjí podle přímky v sekundových intervalech. Není to nutně zápor, ten film je moc hezký a do jisté míry magicky působí po celou tu dlouhou dobu, jenom naprosto chápu, jestli někomu ze srdce vadí. P.S. - kdyby tohle (názorově) natočil Capra v roce 1951, tak by si vysloužil další nesmrtelnost, tentokrát od perzekuovaných levicových umělců té doby. Ale je dobře, že alespoň po půlstoletí nastala ta "správná" doba. (17.01.2011)

Rudí, táhněte z Hollywoodu !! …. F.Darabont natočil film, který není zase tak politický, jak by se mohlo kvůli zasazení děje do 50. let a Amerického honu na čarodějnice zdát. Je tu dávka romantiky a taky ztráta paměti, která ji dává do pohybu. Ale hlavně tu je výborný J.Carrey, který hraje velké sólo. Vadí mi, že tu je od všeho trochu. Trochu štěstí, charakteru, hrdinství i politiky. A při hodnocení celku, nevím, co z toho mělo převážit. A tak si vybírám nesmyslnost procesů a to, že ten hodný vyhrál. Hodní by měli vyhrávat vždycky! PŘÍBĚH**** HUMOR* AKCE ne NAPĚTÍ ** (05.04.2009)

6 / 10 Jediné, čo mi tento film dal, bolo uistenie, že Jim Carey má na viac, ako na panáka pobehujúceho po pľace a robiaceho grimasy do kamery. Čo ma ale zaráža je réžia Franka Darabonta, ktorá je možno technicky brilantná, ale občas som mal pocit, ako keby to natáčal robot, a nie človek - jednotlivé obrazy sú až príliš dokonalé a tempo je až príliš pomalé, čo až príliš odhaľuje príliš sentimentálny scenár. Proste a jednoducho, celý film je až príliš dokonalý - až tak, že to lezie na nervy. (15.11.2005)

Třetí celovečerní film Franka Darabonta (pominu-li jeho televizní tvorbu) a zároveň jeho film nejslabší... Majestic měl být zase velké, epické vyprávění na pomezí mýtu a síly klasického dramatu, ale nějak se divákovi postupně mění před očima a modifikuje v sice nadstandardní, ale přeci jen lehce kýčovitou filmovou zábavu. Cítím tu takový napoleonský komplex (nemající nic společného s výškou postavy) - tvůrci chtěli vítězit na mnoha frontách najednou a celá taktická složka, tedy koncepce snímku, se jim trochu rozvolnila a rozpadla. Majestic má několik silných motivů - v základní významové linii byl zřejmě myšlen jako poklona klasické éře Hollywoodu. Což se dá spokojeně kvitovat, i když právě stylizace ke kýčovité estetice té doby tomuto filmu z dnešního pohledu trochu láme vaz. V další rovině najdeme téma mnohem závažnější - padesátá léta a dobu, což film spojuje s mnoha dalšími podobnými snímky s touto tématikou - obdobím mccarthismu, honu na komunistické ,,čarodějnice" (lze ho chápat jako mnohem mírnější paralelu k padesátým létům ve východním bloku). (Nejblíže je Majesticu asi konverzační komedie Na černé listině, v níž exceluje Woody Allen, či vynikající černobílé drama George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí a samozřejmě životopisné drama Trumbo...) Nevím, jak byla tvůrci zamýšlena příběhová eskapáda, každopádně toto rámcové uvození příběhu trochu ztrácí sílu svým odklonem k romantickému a patetickému dějovému vzorci...(dualita světů - čistota a nezkaženost toho maloměstského x iluzívnost či zdánlivá idyličnost, pod níž je ale skryto pokrytectví a politikaření toho velkého, hollywoodského...) Hlavní hrdina se na základě ztráty paměti stane někým jiným, těžiště se přesune spíše k úvahám o ztrátě a znovunalezení domova a lásce, rodičovské i té partnerské... Co ve filmu funguje ale velmi dobře, je ukázněné a seriózní herectví představitele hlavní role Jima Carreyho. Jeho charismatický výkon je kladnou devízou tohoto snímku. Frank Darabont klade pro něj zcela příznačně důraz na humanitní ideály a lidské poselství svého snímku, film má dojímat, ale i morálně a eticky vzdělávat. Tvůrčí postup typický nejen pro mainstreamový hollywoodský proud ,,rodinných" dramat, ale i pro analogie v dalších národních kinematografiích - v té naší je analogií třeba scenáristický přístup Zdeňka Svěráka či režisérský Jana Hřebejka... Sám Frank Darabont by ale nejspíš rád slyšel v téhle souvislosti jméno hollywoodského vzoru - režiséra Franka Capry... (25.11.2007)