Když letí havran

napínavé, krvavé, v duchu islandských ság. K tomu strhující hudba. I z mála se dá vykřesat hodně. Mstitel, kterému dal sílu Óðinn, sám sebe nazývá Host, islandsky Gestur. Toto jméno je jedno ze jmen Óðinových, jistě tedy není zvoleno samoúčelně. Pták, který je překládán jako havran, je ale ve skutečnosti krkavec. (18.06.2008)

Zaujímavý scénar, v ktorom režisér podtrhol krásnu a zároveň drsnú ostrovnú atmosféru. Téma pomsty sa nehrá na žiadnu eleganciu a od prvej minúty sa dostavuje parádna, aj keď nie maxirozpočtová, historická záležitosť, navyše takmer bez humorného prvku. Oceňujem spojenie historickej mystiky spolu s modernejším hudobným - niečo medzi rockovejším folkom a world music - motívom. Záver je síce trochu mimo môjho očakávania, ale aj tak film splnil, čo sľuboval. (01.08.2015)

Viděl jsem to bezmála před třiceti lety a stejně si pořád pamatuju, jak moc jsem se chtěl naučit tak dobře vrhat nože, nejlépe ty jeho zvláštní... I když jsem samozřejmě neměl tak drastický důvod jako on. Chvilku jsem to bezvýsledně trénoval, ale naštěstí ne na živých lidech... Ani na poníkovi jsem nikdy nohama o zem nešoupal... Ale dodnes si pamatuju tu tíseň a touhu po pomstě, která mi z toho syrového příběhu nafoukala do hlavy a za kazajku na hruď... (22.01.2013)

Pěkně seversky studený a drsný příběh o pomstě, kterému napomáhají působivé exteriéry a dokonce i minimalistická výprava (zde se možná peněžní nouze stala výtvarnou ctností), ale kterému silně škodí ta osmdesátková hudba, jak už zde napsali předhodnotitelé. V osmdesátých letech vznikal tak slizký popík! (22.08.2015)

Jsem v rozpacích. Nejprve, co mě nejvíc vadilo - hrozná (nepříjemná, všudypřítomná) elektronická hudba, kterou by v dnešní době k podobnému filmu použil pouze režisér dočasně zbavený smyslů. Nebýt jí, hodnotil bych výš. K pozitivům: Doopravdy zajímavé provedení. Na rozdíl od lidí, kterým vadilo časté ježdění na islandských ponících, jsem toto považoval spíš za prvek, který umocňoval atmosféru filmu. Film z islandského středověku navíc u nás nevidíme často. Něco jsem o středověku na Islandu četl a film svým zobrazením do puntíku odpovídá (konzervativní a s ničím se nemazlící společnost žijící na vesnických usedlostech). Brutalitou mi občas připomínal Markétu Lazarovou, zápletkou kurosawovo Yojimbo (což není konstatováno jako negativum). Na rozdíl od obou zmiňovaných, se však jedná o film značně pochmurnější. Za mě čistých 70%. ■ Jedná se o první díl trilogie. Další jsou "Í skugga hrafnins / Ve stínu havrana" a "Hvíti víkingurinn / Bílý viking". (26.09.2010)