Po životě

Exkurze do posmrtného salónu. Toto bylo jednoznačně překvapení. V dnešní době je, jak se zdá, problém natočit horor, aniž by se v něm neprolilo X hektolitrů krve, nerozpáralo X lidí a neuseklo X končetin. Tady je tomu přesně naopak a v podstatě jediná smrt (navíc ne tak 100%) stačila k vybudování velmi napjaté atmosféry, která příběh takřka bez logických karambolů doprovázela až do (hořkého) konce. Na to, že je to režisérčin první celovečerní film, si rozhodně zaslouží poklonu. Více takových. (07.10.2010)

Ne ani se zajímavým hereckým obsazením mě tenhle film totálně nechal chladným a celou dobu jsem si říkal na co to sakra koukám. Film má zajímavej příběh a naprosto super herce kteří fakt hrají(sem tam zaškobrtnutí od Longa nepočítám), ale film je přespříliš komplikovaný a ukecanost v některých scénách nebere konce. Atmosféra nemočničního prostředí bohužel totálně zklamává díky ukecanosti. Zklamání kterí mohlo být daleko menší kdyby se tvůrci více pustily ze řetězu. (25.12.2012)

,,Proč umíráme?" ,,Aby byl život důležitý." Ani ne tak horror jako spíše psychologické drama zamýšlející se nad smyslem života a věcmi mezi nebem a zemí. Hned zkraje se samozřejmě vybaví seriál Odpočívej v pokoji, kde rozhovory s mrtvými byly na denním pořádku. Problém je v tom, že divák je stále maten, zda-li ústřední postava skutečně zemřela. Na druhou stranu se ukáže, že o tohle v celém filmu až tak nejde. Oku lahodící kamera s místy vytříbenými obrazovými momenty, velmi dobrá práce s barvou, světlem a stínem, chvílemi tajemná a po celou dobu vhodně zvolená hudba i herecké výkony nakonec táhnou film nahoru. Vůbec nevadí, že konec vytušíte možná již někde v polovině. Ostatně výkřiky: ,,Nejsem mrtvá, nejsem mrtvý!" zásévají neustále semínka pochybností. A poznámky: ,, Ach, vy lidé..." klidu nepřidají. V jednom okamžiku se z Ricciové stává skutečná gothická dáma vstupující do noční můry. A poetické záběry hřbitovních náhrobků dýchají krásou dekadentních obrazů... (16.10.2011)

Rozrušená Christina Ricci po hádce v restauraci s přítelem Justinem Longem sedá za volant a zabije se. Střih. Christina Ricci se probouzí mrtvá v červených šatech na stole v márnici, kde se nad ní naklání tajemně se tvářící Liam Neeson, který je nejen majitelem pohřebního ústavu, ale má hlavně dar promlouvat s mrtvými, a tak o svůj nový přírůstek bude až do pohřbu vzorně "pečovat". Jenže, co když je všechno jinak? Hlavní hrdinka si celou dobu myslí, že nezemřela, v této permanentní nejistotě je po celou dobu, až do zajímavě vyřešeného závěru, současně ponechán i divák. Christina Ricci se neváhala pro účely filmu odhalit a své postavě vtiskla mrazivou přesvědčivost, kterou při vší úctě její protihráč Liam Neeson nedosáhl, a herecky se mi víc líbil i Justin Long v roli náhle osiřelého a nešťastného snoubence. Film občas porušil svá nastavená pravidla, že mrtvou smí vidět a slyšet jenom Neeson, a tak nejasně působí scény, ve kterých Ricci zoufale telefonuje svému příteli a ten ji uslyší, nebo ji zahlédne malý chlapec v okně. Pro mě do té doby neznámá režisérka Agnieszka Wojtowicz-Vosloo disponuje nesporným talentem a její režijní rukopis mně trochu připomínal styl Sama Raimiho v jeho hororech, ale tím nechci tvrdit, že by snad režisérka od něj opisovala. After Life je natočen záměrně velmi chladně, aby se na diváka dokonale přenesla úzkost a beznaděj, kterou prožívá hlavní postava. Ve filmu není jediná pozitivní scéna a divák je nucen u filmu přemýšlet. Dobrá práce. Ve výsledku to nepůsobí jako mysteriozní horor (08.08.2010)

Zachraňují to Christina s Liamem. Ta první se zde ráda promenáduje v (téměř) full frontal, ten druhý dokáže celé minuty mluvit o smrti a teoriích šťastného života záhy po tom, co přišel o ženu. Herecky spíše průměrné, ale prostě je radost ty dva spolu pozorovat; sem tam dobrá atmosféra. Nechápu, jak lze něco tak scénáristicky atraktivního natočit tak nezáživně. Nuda a hrozně uspávací film. (11.06.2011)