Poslední plavky

Vlastně nevím, proč hvězdu dávám. Blábol strašlivý, ve kterém nezaujme nic. Asi na pošesté jsem konečně viděl téměř celý film. Tolik skvělých herců a tolik neuvěřitelné nudy. Já jsem člověk trpělivý, který zvládne ledasjaký experiment ( hlavně 60.léta se v nich vyžívala), ovšem tohle? Velebnosti, du blejt... (11.03.2011)

No nebudu nic předstírat. Poslední plavky jsou sice kravina, ale na rozdíl od všech těch kravin, je to blbůstka milá, příjemná, prostá všech ambicí a nepostrádající originální pasáže a charakteristický Čtvrtníčkův humor. Sice samotný scénář působí jakoby vznikal teprve až na place, ale tentokrát to bylo spíše ku prospěchu věci, navíc Čtvrtníček se ukazuje jako velký tahoun a utáhne i slabší chvilky, tak jako monstrsumec Lojza v závěru utáhne Rudolfa Hrušínského na rybářském prutu. Ostatní se mu snaží nenápadně sekundovat a vynikne především Jiří Lábus v mírně záporné roli lačnící po senzačním úlovku, stranou nezůstává ani Josef Polášek, zajímavě působí i Rudolf Hrušínský, kterému solidně hrábne a v závěru to s ním dopadne zle nedobře. Jedná se tedy o vyloženě odpočinkovou záležitost, která je nevtíravá i originální, z níž neodolatelně sálá letní atmosféra. (16.04.2009)

Celá tahle kravina by byla na odpad, kdyby v ní nehláškoval Čtvrtník jak smyslů zbavenej a kdyby ve mě nevyvolala vzpomínky, jak jsme se jako kluci nudili s Filipem v Týně nad Vltavou a chodili k Vltavě pozorovat trénující veslařky. Jednou to zašlo tak daleko, že ve snaze přitáhnout na sebe jejich pozornost, což se předtím nepodařilo ani skokem do Vltavy stylem zvaný placák, ani když jsme simulovali rejžování zlata, v místech kde do Vltavy vytýkala městská kanalizace a dokonce ani tehdá když jsme na prut navlíkli velkou rybu, kterou jsme před tím koupili za naše poslední peníze v obchodě a před holkama jsme teatrárně tahali narafičenou rybu z vody a vzájmně si pochlebovali jakýho jsme chytili macka, nezbylo nic jinýho než zkusit poslední možnost, veslování. Na břehu bylo přivázaných spousty rybářských loděk a my si vybrali tu s nejdelším řetězem, sedli jsme do ni chopili se vesel a číhali až vyjedou holky na vodu, abychom také vystartovali. Start jsme zachytili skvěle, Filip vesloval jak mistr republiky a v tom to přišlo, holky si nás všimly - zamávaly na nás, okamžitě jsme mávali taky, ale v tom taky přišla ještě jedna událost, řetěz loďky už dál nedosáhnul. Následovalo prudké cuknutí a můj pád do vody ze které jsem spatřil smutně sedícího Filipa jak se i s loďkou samovolně vrací ke břehu a v dálce jsem slyšel obrovský smích a plácání vesel. Od té doby jsme se u Vltavy pro jistotu ani neukázali, něco nám říkalo, že holky už o nás vědí. (21.05.2008)

I herci potřebují žrát. Takhle dopadá film sponzorovaný značkami jako Acylpyrin, Soudal (prodejny stavebních materiálů), Blue Style (cestovka), Hellmans, Baťa, Hermelín, Míša (ano, ten nanuk), Primeros, Radox, Olympus, Gumotex a mnohé další. Jednoduše řečeno totální zbytečnost. On to taky pan režisér Krajňák už nikdy ve filmu nezkusil. (26.02.2024)

„Debil jeden. Běhá si po světe a ani neví, že je debil.“ Kebyže majú POSLEDNÉ PLAVKY osemdesiat minút, dal by sa výsledok chápať s trpezlivejším úsmevom. Ale hodina štyridsať o tom, ako pri jazere (nakrúcalo sa pri Pezinku) žije niekoľko nie príliš vtipných postáv, ktoré sa opaľujú, čapujú pivo, utekajú pred zúrivým psom a počas atmosférických jazerných večerov, kedy cvrlikajú cvrčky a kvákajú žaby, sa rozprávajú, je proste príliš veľa. Krásna výprava má niečo do seba a niektoré dialógy snáď môžeme chápať ako kúzelné („Omylom zmlátil policajta.“ – „Čo mu to napadlo, mlátiť policajtov?“ – „On je taký. Spontánny.“), ale potrebovalo by to scenár (nie lepší. Nejaký.). Ak ide o sumca, prečo prvý krát zašpliecha až po 50. minútach? Ak oňho nejde – tak o čo potom? (29.08.2008)