Poslední plavky

Čtvrtníček s Poláškem si troufli na film. Jak to všecko dopadlo je evidentně na zdejším hodnocení vidět. Žádný zázrak. Ale abych pravdu řekl, mě Poslední plavky pobavili. Sice to není žádný zázrak, ale začátek je výborný a hlášky, ve kterých Čtvrtníček úřaduje mě neskutečně bavili. Jenže pak se to zvrhne neskutečným způsobem a v jezeře se objeví monstr-sumec Lojza. Od té doby to všecko jde do hajzlu a autoři to originálně završí ultra mega debilním koncem, který alespoň decentně zakončí Čtvrtníček opět vtipnou prupovídkou. Jenže co naplat. Začátek nezachrání zbytek, v žádném případě, na druhou stranu se k němu s radostí vracím. Čtvrtníčka mám prostě rád (a nejen jeho, Lábus s Poláškem jsou taky fajn), a ten kdo ho má rád, tak jako já, si určitě oblíbí tento film. Nebo minimálně jeho postavu. Průser je, že ten, kdo Čtvrtníčka a jeho humor nesnáší vsype tenhle film do odpadu! a nebude řešit to, proč je to tak debilní i když tam hází slušný hlášky. Bohužel. Pro mě je to vcelku dobrá zábava, která se později zvrhne do vcelku dobré lojzoviny, který by se divil i samotný sumec. (04.04.2008)

Nějak takhle by vypadaly Čelisti, kdyby Spielberg v pětasedmdesátém kouřil hašiš z kartuše od montážní pěny.. Patálie kolem latexového Holdegróna možná měly navodit ospalou letní náladu a člověk se snad mohl i párkrát pousmát (především u Čtvrtníčka, co to trousí o římská CVI), ale zároveň je tam spousta pasáží, co jsou hlušší, než Beethoven na sklonku kariéry, či by mohly z fleku vyučovat trapnost na univerzitě. Dva drobné poznatky. Polášek se ze škatulky s cedulkou „Trotl“ vymaňuje evidentně nerad a hudba Krafta tomu v crazy-komediálních situacích dodává nádech Kusturicy, ale je to asi takový nádech, jako když si při ostravské inverzi pustíte do plic pana Mittala. Přežít se to dá ovšem v klidu - bahnité dno české kinematografie je totiž ještě hloub.. Traduje se, že se nedávno mezi Lábusem a Čtvrtníčkem odehrál tenhle rozhovor: Jirka: „Volal mi Krajňák.“ - Petr: „Krajňák, jo? Čůrák. A co chtěl?“ - Jirka: „Abychom šli podruhé do plavek.“ - Petr: „A cos mu na to řek?“ - Jirka: „Nic.“ - Petr: „Tak tos mu řek dobře.“ (26.03.2013)

Petr Čtvrtníček a Josef Polášek u mě nepatří mezi nudné patrony. Ale sluší jim spíše hraní v divadle nebo jiné komediální kousky. Velká snaha o nezávaznou komedii se opravdu netrefila do mého smyslu pro humor. Nebaví mě sledovat životy ztroskotanců v českých filmech, jelikož ony samotné jsou už tak trochu tvrdý oříšek. Tento film teda rozhodně nebude patřit mezi mé favority na českém bitevním poli filmu. (17.06.2014)

Smutné... opravdu smutné... nevěřil jsem vlastním očím a sluchu... Jímá mě podezření (oblíbený obrat Ignacia J.Reillyho - Spolčení hlupců), že největší kladem tohoto filmu je má úspora za vstupenku do multiplexu, neboť jsem měl nutkání tento film při jeho premiéře shlédnout na velkém plátně... A nakonec ono to není podezření, ale pravda (21.05.2008)

První pokus jsem vzdala asi po 15 minutách s tím, že tohle opravdu vidět nemusím. Dojmy z druhého kola: Na buranský humor musím mít náladu. Hlavní problém není až tak scénář, ale spíš to, že si Čtvrtníček uval celý prostor pro sebe, doslova se kochal sám sebou. Tohle si měl režisér uhlídat. Když už mám takové obsazení, snažím se využít celý potenciál a ne si to nechat převálcovat jedním hercem. Protože ta jednoduchá kostra mohla být nosná. Našly se i zábavné momenty, ne že ne. Ale žádný břchopopadák ... Jako amatérský film bych to brala, ta dokumentární kamera by k tomu krsáně sedla. Ale jako celovečení film určený na velké plátno? Tohle není jen problém sestřihu, ale základního materiálu. (27.02.2018)