Režie:
Jaromír PolišenskýScénář:
Jan DrbohlavKamera:
Jaromír MalýHudba:
Petr HanzlíkHrají:
Vladimír Dlouhý, Ingrid Timková, Alois Švehlík, Michal Dlouhý, Saša Rašilov nejml., Vlasta Žehrová, Vladimír Javorský, Oldřich Vlach, Igor Bareš (více)Obsahy(1)
Ďábelský nápad StB - falešná státní hranice uvnitř republiky - a fiktivní příběh lidí, kteří ji překročili. Námětem příběhu je tzv. akce Kámen, při níž agenti Státní bezpečnosti záměrně mystifikovali občany Československé republiky, kteří se pokoušeli o ilegální odchod do zahraniční, vytvářením falešných hranic i falešných pohraničních hlídek a vyslýchajících skupin amerických, německých a francouzských úřadů. Příslušníci Státní bezpečnosti při výsleších zadržené utvrzovali v domněnce, že skutečně překročili státní hranice naší republiky a získávali od nic netušících lidí informace, které byly následně používány v rámci trestního řízení. V průběhu této akce byly zatčeny téměř dva tisíce občanů Československé republiky a většina z nich se o tom, že se stali obětí komplotu, dověděla až po roce 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (116)
Ukázka (u českého televizního filmu) nezvykle úctyhodné výpravy, kupodivu děsivého a chytrého scénáře, příjemné kamery a očekávaného hereckého koncertu bratří Dlouhých. Drama Swingtime reflektuje rafinovaně zrůdnou akci StB s falešnou hranicí, na kterou se nachytal i pianista Pavel, který chtěl s manželkou a přáteli utéct na Západ. V případě televizního filmu jde o slušný nadprůměr!! ()
Velmi dobrý film, který popisuje zrůdné mechanizmy Státní bezpečnosti, kdy jsou lidé zneužíváni, šikanováni a ponižováni, aby se orgánům podařilo nalákat co nejvíce důvěřivců. Závěr mě docela překvapil. Jako klarinetista se musím pozastavit nad muzicírováním Vladimíra Dlouhého a Aloise Švehlíka. Považuju za nemožné, aby člověk po tolika letech dokázal zahrát na klarinet tak, jako pan Švehlík. Navíc je klarinet nástrojem laděným in B, takže pokud hrál klavír "In the Mood" v C-dur, musel by klarinet hrát v D-dur. Ale to je jen detail pro rýpalisty mojeho formátu. (167.) ()
Nevím proč, ale pokud český film není komedie, tak mi často přijde, hlavně u hereckých výkonů, že je neuvěřitelný a tak zvláštně naškrobený. S odhledem a malou znalostí situace se mi snadno říká, že některé situace by mi přišly očividné, ale jelikož je to podle pravých událostí, no tak tato poznámka zřejmě není legitimní. Silný příběh, ostatní už mi přijde, že kvalitativně bylo horší. Také mi přijde, že jedna z posledních scén - s reflektory mohla být více důrazná a procítěná ( nevyužitý potenciál ) a zároveň možná trošku více osvětlit situaci se Sašou Rašilově. Navíc úplně poslední scény tam asi vůbec nemuseli být, jinak, ale to nebyl špatný film. ()
Tak to je průšvih! Nenašel jsem špatné hodnocení a teď v tom budu lítat sám. Mám rád filmy z období mašinérie komunismu a StB. Proto jsem se na Swingtime těšil. A protože mám možnost srovnávat, tak ač nerad, byl jsem zklamán. Událost samotná je dost šokující a neuvěřitelná. Zpracování samotné je slabé, čiší z něj styl TV inscenace minulých dob. Bratři Dlouzí podávají slušný výkon, zato Ingrid Timková je úplně příšerná. A hlavně to zpracování. Režisér Polišenský tímto filmem skončil s filmem a vrhnul se na tvorbu seriálů, ze kterých bych také vrhnul. ()
Rok 2007, kdy film vznikl byl ještě filmařky jiný, než filmy, které vznikají dnes. Velký důraz byl na obsazení, i v malých rolích jsou zde kvalitní herci, kteří svoje řemeslo umí. Násilí je zde jen ve zcela nutném množství a s tím i vulgarismy, etc. Velmi kvalitně jsou zde zpracovány exteriéry a kostýmy, Vladimír Dlouhý i jeho bratr Michal si zde jako bratři zahráli protipóly v politického a lidského světa. Ten konec je smutný. ()
Galerie (17)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (2)
- Filmovalo se v Kytíně a Praze. (M.B)
- Když Pavel (Vladimír Dlouhý) diktuje Jiřímu (Alois Švehlík) tóny písně "In the Mood" a hraje při tom na klavír, zapomíná, že klarinet je nástroj laděný in B. Místo "C-E-G-C..." by měl říkat "D-Fis-A-D...", protože klarinet zní o tón níže než klavír. Stejně tak Jiřího zdůvodnění, proč nechal hry na klarinet, je poměrně zvláštní vzhledem k faktu, že při výuce se nepostupuje po tóninách, ale samotných tónech - zahrát B nebo Fis není o nic těžší než zahrát ostatní tóny. (L_O_U_S)
Reklama