Režie:
Jaromír PolišenskýScénář:
Jan DrbohlavKamera:
Jaromír MalýHudba:
Petr HanzlíkHrají:
Vladimír Dlouhý, Ingrid Timková, Alois Švehlík, Michal Dlouhý, Saša Rašilov nejml., Vlasta Žehrová, Vladimír Javorský, Oldřich Vlach, Igor Bareš (více)Obsahy(1)
Ďábelský nápad StB - falešná státní hranice uvnitř republiky - a fiktivní příběh lidí, kteří ji překročili. Námětem příběhu je tzv. akce Kámen, při níž agenti Státní bezpečnosti záměrně mystifikovali občany Československé republiky, kteří se pokoušeli o ilegální odchod do zahraniční, vytvářením falešných hranic i falešných pohraničních hlídek a vyslýchajících skupin amerických, německých a francouzských úřadů. Příslušníci Státní bezpečnosti při výsleších zadržené utvrzovali v domněnce, že skutečně překročili státní hranice naší republiky a získávali od nic netušících lidí informace, které byly následně používány v rámci trestního řízení. V průběhu této akce byly zatčeny téměř dva tisíce občanů Československé republiky a většina z nich se o tom, že se stali obětí komplotu, dověděla až po roce 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (116)
Jediným problémem tohoto filmu pro mě byla Ingrid Timková. Hrála prostě příšerně. Jinak je to velmi dobrý film s kvalitními hereckými výkony, z nichž ten Švehlíkův patří do kategorie démonických. A měli by se podívat všichni ti, kdo smýšlí o komunistech pozitivně - nezáleží na tom, že to bylo, ono by to totiž za jistých okolností mohlo zase jednou být. ()
Přiznávám, tohle mě dostalo. Četl jsem knihu o akci Kámen, viděl dokumenty a byl jsem se podívat za obcí Všeruby, prošel po hrázi Myslívského rybníka a dále kolem rozvaděče po cestě k hranici. Film jen volně využívá kulisy této události a nemá ambice být dokumentárním. Polišenský dokonale ztvárnil dobu, kdy nešlo nikomu věřit a každá snaha o důvěru byla přísně potrestána. Ale především Alois Švehlík mě doslova rozebral, dostal dost prostoru a skoro mě přesvědčil, že důvěra má smysl. ()
Celkem slušně natočený film o jedné z mnoha zrůdností nedávného režimu u nás. Ano, šlo by to natočit lépe, je vidět, že je to levnější televizní film, ale i tak skutečnou kvalitou překonává řadu jiných nesmyslů, které jsou naopak bohatě financovány, tohle je totiž o něčem. Mě tentokrát novodobý český film překvapil příjemně. A divím se, že jsem na tento film dlouho nenarazil a že ho vlastně pomalu nikdo nezná. Přitom nese důležitou zprávu o tom, co se dělo, protože by to nemělo být zapomenuto. ()
Česká televize vyprodukovala na televizní poměry velice slušný film, co strčí do kapsy mnohé současné české snímky, které najdeme v našich kinech. Je k nevíře, že Jaromír Polišenský, který zde na režisérské stoličce odvedl kus kvalitní práce, natočil pro Novu po všech stránkách laciné seriály jako "Ordinace v RZ" a "Světla Pasáže". Téma bylo zpracováno velmi dobře, film měl spád, napětí a silný závěr, který jsem sice tak nějak od začátku čekal, ale pořád jsem si říkal, že to třeba skončí jinak. Silné bylo i herecké obsazení v čele s výtečným Vladimírem Dlouhým. Škoda, že byl děj občas trochu zmatený a románek Ingrid Timkové s Sašou Rašilovem byl jen prvoplánovou vsuvkou, která navíc zůstala jaksi bez pointy. Tak jako tak dobré televizní drama o době, kdy člověk nemohl věřit takřka nikomu, a kdy komunistická strana upletla nad naší zemí síť ďábelské konspirace. ()
Přesvědčivý televizní film o jednom zvrhlém projektu komunistické státní bezpečnosti v padesátých letech, kdy byla vytvořena fiktivní státní hranici se Západním Německem a kvůli pochybnému zjišťování ,,podvratných živlů" dokonce zřízena fiktivní americká vojenská posádka. Na televizní poměry skutečně strhující drama a dokonale napsaný scénář. Závěrečné "kdo je kdo" diváka opravdu překvapí. A také přesvědčivě hrající herci, zvláště oba pánové Dlouzí, Michal a Vladimír. Opravdové televizní překvapení na téma, které by měla veřejnoprávní televize reflektovat především. Vypořádání se s vlastní temnou (komunistickou) minulostí... ()
Galerie (17)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (2)
- Filmovalo se v Kytíně a Praze. (M.B)
- Když Pavel (Vladimír Dlouhý) diktuje Jiřímu (Alois Švehlík) tóny písně "In the Mood" a hraje při tom na klavír, zapomíná, že klarinet je nástroj laděný in B. Místo "C-E-G-C..." by měl říkat "D-Fis-A-D...", protože klarinet zní o tón níže než klavír. Stejně tak Jiřího zdůvodnění, proč nechal hry na klarinet, je poměrně zvláštní vzhledem k faktu, že při výuce se nepostupuje po tóninách, ale samotných tónech - zahrát B nebo Fis není o nic těžší než zahrát ostatní tóny. (L_O_U_S)
Reklama