Pohled do očí

Spolehla jsem se na Oldřicha Daňka a opět to dobře dopadlo, nezklamal mě ani tentokrát, krásně napsané dialogy a moudro v nich umně skryté mě oslovilo, k tomu jsem dostala půvabnou Jiřinku Jiráskovou, charismatického Ladislava Chudíka se slovenštinou a skvěle je doplnil Josef Langmiler s podmanivým hlasem.. Politiku se mi podařilo úspěšně vytěsnit a zůstal moc hezký, takový ten malý velký film.. (26.10.2020)

Je to sice slabých 5*, protože jsem čekal poněkud silnější konec, ale jinak jsem spokojený. Takhle psychologický film jsem neviděl už sakra dlouho. Většinou jsem spíš měl "štěstí" na ty filmy, které se za psychologické vydávají, ale ve skutečnosti jimi vůbec nejsou. Zde se vlastně celý film rozebírají postavy, přičemž o každé víme přesně všechno to, co bychom vědět měli a díky tomu všechny působí životně, uvěřitelně a někam se vyvíjí. Má to podmanivou atmosféru, skvělou kameru a herecké výkony (i když někteří by mohli být charismatičtější), je v tom nejedna chytrá myšlenka a funguje to přesně tak, jak má, tudíž já jsem spokojený. A to si to vystačilo s tak krátkou stopáží, přičemž psychologie všech postav tu jde skutečně do hloubky! To se vidí skutečně málokdy a kam se na to hrabou ty rádobypsychologické filmy typu Stoker, Slon nebo Neon Demon... Vlastně mi to svým pečlivým důrazem na psychologii postav poněkud připomnělo Auroru (tu Rumunskou, tříhodinovou), ale zatímco tady je to diváčtější a dostaneme většinu věcí rovnou "naservírovaných", v Auroře musí člověk tu psychologii vnímat především z obrazu, chování postav a jejich mimiky. Tak jako tak se mi Pohled do očí líbil a opět děkuju Film Europe, že to pustili do televize (tentokrát mám na mysli z archivu) a taky děkuju tátovi, že mi to vlastně objevil, stálo to za to. Slabých 5* (30.10.2020)

Zřejmě nejpoetičtější socialistické drama začátku 60. let. Krásná forma zde naráží na rudý obsah, přes který se mi těžko přenášelo. Otec Olgy byl "zvlášť kádrově původní - rudé odbory, v třicátym pátym po nějaký špionážní provokaci emigrace do Sovětu, interbrigády... ; Kdy se vrátíš? Po prolétářské revoluci!" (05.10.2020)

Ty rozhovory šly v 90 % úplně mimo mě. Politika, koncentráky. V každý větě alespoň malinkatý politikaření. Takhle se snad nikdo nebaví. Snad jen příslušníci V.I.P. svazácké kavárny a ještě ne furt. Úplně mimo realitu. Klanění se vykukovi, kterého nikdo pořádně neznal. „I ty dvě hodiny mi stačily, abych ho perfektně poznal.“ Otec emigrant: „Vrátím se, až tady zvítězí proletářská revoluce.“ – to snad nemohl nikdo myslet vážně. Kašlu na manželku s malým děckem. Soudruzi jsou přednější. Sakrování, k.fixování a braní Božího jména nadarmo nesmí chybět ani v uvědomělých politických rozhovorech komunistických inteligentů. Tento uměle vytvořený virtuální pohádkový hrdina se fakt nepovedl. „A mohl se mu vůbec někdo podívat zpříma do očí?“ Je to podle divadelní hry. Nikdo na ní nechodil. Ale soudruzi museli nějak zdůvodnit díru v rozpočtu a tak natočili film. Věřili, že si každý řekne: „Vida, oni podle toho natočili i film. Tak to zas nemohlo bejt tak špatný!“ Jirásková se hezky usmívá. (20.08.2022)

Polozapomenutý autorský film Oldřicha Daňka, který vznikl podle jeho vlastní divadelní hry. Ta byla v době svého uvedení v Realistickém divadle (1959) velmi populární. Obsazení, potažmo herecké výkony v tomto filmovém zpracování jsou výborné, přesto mi jistá tendenčnost snímku nedovolí hnout se přes 3 hvězdy. Ovšem pohled do očí Jiřiny Jiráskové je za 5 hvězd. (08.06.2016)