Pohled do očí

Spolehla jsem se na Oldřicha Daňka a opět to dobře dopadlo, nezklamal mě ani tentokrát, krásně napsané dialogy a moudro v nich umně skryté mě oslovilo, k tomu jsem dostala půvabnou Jiřinku Jiráskovou, charismatického Ladislava Chudíka se slovenštinou a skvěle je doplnil Josef Langmiler s podmanivým hlasem.. Politiku se mi podařilo úspěšně vytěsnit a zůstal moc hezký, takový ten malý velký film.. (26.10.2020)

Polozapomenutý autorský film Oldřicha Daňka, který vznikl podle jeho vlastní divadelní hry. Ta byla v době svého uvedení v Realistickém divadle (1959) velmi populární. Obsazení, potažmo herecké výkony v tomto filmovém zpracování jsou výborné, přesto mi jistá tendenčnost snímku nedovolí hnout se přes 3 hvězdy. Ovšem pohled do očí Jiřiny Jiráskové je za 5 hvězd. (08.06.2016)

Zřejmě nejpoetičtější socialistické drama začátku 60. let. Krásná forma zde naráží na rudý obsah, přes který se mi těžko přenášelo. Otec Olgy byl "zvlášť kádrově původní - rudé odbory, v třicátym pátym po nějaký špionážní provokaci emigrace do Sovětu, interbrigády... ; Kdy se vrátíš? Po prolétářské revoluci!" (05.10.2020)

Ty rozhovory šly v 90 % úplně mimo mě. Politika, koncentráky. V každý větě alespoň malinkatý politikaření. Takhle se snad nikdo nebaví. Snad jen příslušníci V.I.P. svazácké kavárny a ještě ne furt. Úplně mimo realitu. Klanění se vykukovi, kterého nikdo pořádně neznal. „I ty dvě hodiny mi stačily, abych ho perfektně poznal.“ Otec emigrant: „Vrátím se, až tady zvítězí proletářská revoluce.“ – to snad nemohl nikdo myslet vážně. Kašlu na manželku s malým děckem. Soudruzi jsou přednější. Sakrování, k.fixování a braní Božího jména nadarmo nesmí chybět ani v uvědomělých politických rozhovorech komunistických inteligentů. Tento uměle vytvořený virtuální pohádkový hrdina se fakt nepovedl. „A mohl se mu vůbec někdo podívat zpříma do očí?“ Je to podle divadelní hry. Nikdo na ní nechodil. Ale soudruzi museli nějak zdůvodnit díru v rozpočtu a tak natočili film. Věřili, že si každý řekne: „Vida, oni podle toho natočili i film. Tak to zas nemohlo bejt tak špatný!“ Jirásková se hezky usmívá. (20.08.2022)

Poměrně neznámý snímek kombinující milostný a poetický přednes s výrobní tématikou, který by se dal označit jako opatrný přechod do tzv. nové vlny v 60. letech. Komediální živelnost šla stranou a spíše se vsázelo na umělecký přednes a poklidnou atmosféru. Příběh není nezajímavý, samozřejmě s ohledem na svou dobu, ale na poetickou atmosféru je potřeba si co nejdříve zvyknout. Dnes už nikdo neví, čemu se říkalo umístěnka. Snímek něco takového připomene. Netýkalo se to pouze mladých lidí, jak by si někdo mohl myslet, ale i těch starších. Šlo samozřejmě o přeložení a něco takového odmítnout nebylo jen tak. Finta, jak se z toho vyvléct, samozřejmě byla a jaká už pojednává tento příběh, kde je v rámci ideologie, jako obvykle, do patřičné problematiky zahrnuto daleko více věcí. Finále příběhu tedy v žádném případě nemůže překvapit, čímž je timto moralizační opět naplněn. Snímek je tedy určen především pro náročného diváka, který rozumí aspektu dané tvorby. Ostatní se budou nudit. (25.09.2020)