Angel
Angel
Angel
Režie:
François OzonScénář:
François OzonKamera:
Denis LenoirHudba:
Philippe RombiHrají:
Romola Garai, Sam Neill, Lucy Russell, Michael Fassbender, Charlotte Rampling, Jacqueline Tong, Simon Woods, Jemma Powell, Una Stubbs, Tom Georgeson (více)Obsahy(1)
Film Angel se svým způsobem vymyká z filmografie francouzského režiséra Francoise Ozona, kterého známe především jako vypravěče intimních dramat svých současníků, jenž občas zabrousí do sedmdesátých let. Drama Angel natočil jako anglicky mluvený film, výtvarně bohatý projekt, podle knižní předlohy Elizabeth Taylorové (jmenovkyně slavné herečky) z roku 1957. Příběh se odehrává na přelomu 19. a 20. století a sleduje osudy hlavní hrdinky Angel Deverellové, naivní dívky, která žije mimo realitu, mimo dosavadní konvence. Přesto však se jí podaří omračujíci strmý společenský a umělecký vzestup, o to krutější je však pád zpět na zem, který se jí stane osudným. Ve filmu dále excelují Sam Neill a Charlotte Ramplingová a dnes slavný a hojně obsazovaný Michael Fassbender. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (75)
Život spisovatelky červené knihovny pojatý jako červená knihovna. Největším plusem filmu je herecké obsazení v čele s ústředním párem Romola Garai a Michael Fassbender. I Lucy Russell byla v jejich stínu celou dobu stejně jako její postava. Výborná je i Rombiho hudba. Ale jinak to prostě není můj šálek čaje. ()
"Tak tohle byl zase jeden naprosto zbytečný film," prohlásila kamarádka po skončení projekce. Měla recht. Námět "Angela" (totiž ignorace rozporu mezi sentimentálními fantaziemi a realitou všedního dne) není kupodivu tak ohraný a dalo by se z něj určitě vytěžit mnohé, domnívám se. Zápletka snímku je však křečovitě didaktická, prosycená polopatismem a ve výsledku stejně triviální jako knihy, které píše hlavní hrdinka. Film, který několikrát nekriticky překročí hranici kýče (i ve vizuální a zvukově-hudební složce), je snesitelný snad jedině pro solidní kameramanskou a hereckou práci. Havran však kráká: Never more! ()
U tohoto filmu obdivuji to, co mu mnoho lidí vyčítá - byl natočen přesně tak, aby zapadl do doby, ve které žila Angel, spisovatelka kýčovitých sladkobolných románů pro ženy. Přesně jako její knihy, i tento film je kýčovitý, díky teatrálním gestům herců, hudbě, barvám, použitým trikům i samotnému příběhu, ale vše záměrně. Někdy se tomu dá zasmát, jindy to nudí. Kromě téhle filmařské výzvy ale film nepřináší vůbec nic. Jediné, co si z celých dvou hodin sledování může divák odnést, je ověření si toho, že oslavovaná celebrita často upadne ještě během svého života v nemilost, zatímco opravdu slavní umělci žili během svého života v bídě a opovržení. Ostatní je jen příběhem jedné ženy - ale proč zrovna její? ()
Až na toho Fassbendera, u kterého se asi jednou uslintám do smrtelné dehydratace, to stálo za dvě věci, a Romola, kterou mám jinak moc ráda, mi tady tak lezla na nervy asi jako....no třeba jako zkouškový (ano, zejtra mám zkoušku a místo toho píšu na csfd trapný komentáře...takřka klasika).....jakože strašně moc, až bych vraždila. ()
Přes dobrý umýsl a koncepční citlivost (teatrální přehrávání ruku v ruce s kýčem versus melodramatická vážnost) to posledních 40 minut zoufale nedrží pohromadě a protahuje se jako fronta u stánku na pivo v parném létě. Ozon hýčká své ženy, ale opomíná komunikovat se svým divákem. Jako by se zahleděl kamsi do dáli k dechberoucímu obzoru a zapomněl o tom vyprávět svým známým. ()
Reklama