Mlha

První ohlasy na Darabontovu novou adaptaci Kingovy literární předlohy byly nadšené a vyvolaly velkou dávku očekávání hororových fanoušků. Poté následovaly jejich poněkud rozpačité reakce, takže jsem byl zvědavý na výsledek. Mlha je typickým příkladem filmu, kde tvůrce balancuje mezi snahou natočit psychologické drama skupinky lidí přežívajících v extrémních podmínkách a mezi snahou zavděčit se masovému publiku a natočit sci-fi horor ve stylu Vetřelce. Nepočetné zaryté intelektuály pochopitelně nepotěší přítomnost typicky béčkových rekvizit, kterými jsou obří zmutovaní pavouci nebo gigantičtí polypy, o poznání početnější skupina vyznavačů hororové produkce bude postrádat řadu klišé, které má tak ráda, a pochopitelně také větší dynamiku děje a nedostatek tvrdé akce. Mnozí budou celkem oprávněně vyčítat Mlze poněkud odbyté triky, které se dnes opravdu dají natočit profesionálněji a s lepším výsledkem. Přes to všechno je Mlha výrazně nadprůměrným žánrovým snímkem, který se může pochlubit silným příběhem s velmi slušným dramatickým výústěním a několika silnými scénami. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že z téhle látky se dalo vytěžit víc, a setkání s mimozemským životem mohlo být mnohem nápaditější. Proč si hergot autor myslí, že ve vzdáleném vesmíru žijí ty samé formy života, jenom výrazně větší než u nás? Celkový dojem: 85 %. (28.06.2008)

Tak jsem viděla The Mist. Nó, dík konci dám teda za 4*, ale většinu času jsem se považovala za oběť šprťouchlat. Příšerky nebyly to podstatný, ale tomu, kdo se bez nich neobejde, je Darabont neupřel. Je to trochu jako v Sublime - strach je to, oč tu běží. A konec mě fakt potěšil. Jak by asi vypadal film, ke kterému patřil ? (11.04.2008)

Darabont pomalu padá z režisérského vrcholu do průměrné šedi. Už původní Mlha stála za hovno, ale Frank nám chtěl ukázat, že nová doba přináší nové možnosti a narval do toho velkolepé efekty. Bohužel jsou místy ještě trapnější než ty u Carpentera a to už je co říct. Závěr možná jde proti klišé, ale je nelogický až běda a jen těžko vytáhne z diváka nějaké emoce. Nebýt ukázkové studie lidského stáda, tak bych se už natahoval po splachovadlu. (22.08.2011)

„Vonku nič nie je, David. Nič tam nestraší.“ – „A ak áno?“ Darabont uzatvára voľnú kingovskú trilógiu o nádeji. Príbehom, v ktorom jej nie je ani štipka. Andy veril a jeho vieru nezničila ani zlá skúsenosť so súdmi a desaťročia v Shawshanku. John Coffey veriť prestával, hoci stále mal zopár dôvodov zostať medzi živými (tvarohové buchty). Drayton nemá nič a to, čo má (syna), ho vlastne skôr brzdí. Žijeme v "civilizovanom" 21. storočí, ale iba do chvíle, kým nezlyhajú technické výdobytky. Akonáhle je svet pohltený z toho plynúcou tmou a tichom, vracia sa starý známy pudový strach fanatikov, pomýlenosť ľahko manipulatívnych jedincov, šialenstvo stáda a primitívnosť slabých, voči ktorému sú racionálne uvažujúci jedinci bezmocní. Nakoniec zostáva len jedna možnosť - a koho by nechali chladným schválne brakové počítačové efekty (neobstáli by ani v o takmer desať rokov staršej CHOBOTNICI), odpudzujúca Marcia Gay Harden a šokujúca scéna so „zábleskmi v aute“, nech si počká na to, čo bude nasledovať PO nich. Asi jeden z najzlomyseľnejších záverov, aké som kedy videl (ročne vidím cca 3OO nových filmov). (16.02.2009)

Příjemně mrazivé (lidi), roztomile brakové (potvory), překvapivě šokující (přepracovaný závěr). Darabont se sice nemůže opřít o herce nebo rozpočet, ale stejně diváka táhne za nohu chapadlem stísněné atmosféry... z několika málo stránek povídky ždíme maximum a i když mi americká městečka už lezou krkem, tohle bylo veeeelmi sympatické. Víc takových. (70%) (15.03.2008)