Rolling Stones

O kvalitách "živých" Stoneů nemá určitě ani cenu se rozepisovat - kdo nikdy neviděl, nepochopí. Scorsese hodně staromódně ukazuje (s opravdovým minimem střihů, tudíž si dědky vychutnáme) jak má vypadat koncertní záznam. Dokumentární vložky s archivními rozhovory jsou celkem zbytečné, ale vždy je jejich závěr promyšleně vypointován vzhledem k samotným Rolling Stones. Osobně bych si přál více zákulisních pasáží, zabývajících se společnou prací těchto dvou obřích entit (MS/RS), protože úvodní přípravná fáze je velmi zábavná. Možná dokument o dokumentu... 80 % (26.12.2009)

Wohohou, přece nemůžeme usmažit Micka Jaggera?! No to rozhodně ne. Ovšem, jak můj tatínek správně podotknul, zhruba 90% koncertu zní jako představení slušné country kapely a kdyby někdo doufal, že se podívá na/si poslechne vypalovačky od legendy rocku, tak možná trochu zapláče. Ta dechová sekce, ach ta dechová sekce je zlo. (07.05.2011)

-„Nezapomeňte ohodnotit film na CSFD.cz.“ – „To si piš, že nezapomenu!“ Takže tedy za prvé: Tři hvězdičky. Za druhé: The Rolling Stones nijak zvlášť neposlouchám, tzn. nezatracuji je a ani je nezbožňuju, jen si občas pustím pár písniček. Kdybych je totiž zbožňoval, dám jim pět hvězdiček. Kdybych je nenáviděl dám filmu hvězdičky dvě a i méně. Za třetí: Dokument??? Pche!!! Kde na to kdo přišel, že to je dokument. Pouze velice zdařilý záznam kvalitního koncertu, který by dokázal sestříhat v efektivní show kterýkoliv talentovanější a zkušenější režisér. Za čtvrté: Proč v dnešní době obdivovat The Rolling Stones. Dědoušci přece nezápasí s nemocí a ničemu navzdory nehrají; hrají prot, že je to baví a chtějí bavit své publikum co to jde. Za páté: Nejlepší byl začátek a ukecaná a přemoudřelá Martyho huba, hrubé zrno a backstage. Za šesté: Jednu chvíli mě bavila myšlenka, že by nebylo marné, kdyby té vokalistce z Brooklynu vypadlo ňadro z podprdy. Za sedmé: To měla být satira, když se tam do široka usmíval ex-šéf planety? Za osmé: Docela jsem ožil u Buddyho „mamr…“ Guye. Za devaté: Spiknutí; kolem mě si v kině sedly nějaké osoby, zjevně idioti, protože evidentně patřily k sobě a nesedly si k sobě, nýbrž kolem mé osoby a uprostřed filmu si přeze mě bezohledně podávaly sáček s chipsy. Fráze: Ty osoby měly štěstí, že jsem mírné povahy, neboť byl bych se rád postaral o hlavní reportáž zítřejších zpráv na nově. Za desáté: Nebylo to vůbec špatné, skvělá show, Jagger and co. jako za mlada. Za jedenácté: „I can’t get no satisfaction“ ale Aguilera má možná hezkej zadek, ale působila tam jako andílek v pekle. Za dvanácté: „Končím a jdu hledat tu písničku, kterou zpíval Keith, protože ta byla z celého večera nejlepší. Za třinácté: PS: Kvůli dlouhýmu kinu mi ujel poslední bus a já musel tlapat napříč městem (cca 5km) po tmě domů. (21.08.2008)

Průřezový koncert, kterým si vás Stouni – ze zákulisí podporováni jejich neméně agilním režírujícím vrstevníkem – zaručeně získají, ať si o nich myslíte cokoliv. Představení patří výhradně čtveřici (a pár hostům) na pódiu. Prostřihů na publikum jsme ušetřeni, atmosféra mimo pódium není nikterak směrodatná (jako třeba u Woodstocku). Tahle noc patří Rolling Stones, jimž Scorsese vzdává dík tím, že je přiznaně „syntetickým“ prologem a epilogem včleňuje do svého filmového univerza, mezi jiné nesmrtelné hrdiny. Dvě hodiny Jaggerova hyperaktivního exhibování, stále stejně živého jako Scorseseho filmy, vám předá více energie než libovolný počet hodin brkání leckterého o generaci dvě mladšího floutka. Našlapaný, přesně dle rytmu hudby sestříhaný záznam dvou koncertů tudíž můžeme s trochou nadsázky sledovat také jako smělou oslavu aktivního stáří. 85% Zajímavé komentáře: Flipper, Gimp, rawen, fantomas19 (23.08.2012)

Občas si zaválím s kameny, ale existuje mnoho kapel, které poslouchám raději a častěji. Přesto chovám k těmto "nesmrtelným" pardálům jistou úctu a tak jsem doufal, že jim to slavný Scorsese moc nezkazí nějakým velkým uměním. Nezkazil, protože nebylo co. Koncert to byl totiž průměrný, černobílého vzpomínání zase tak moc nebylo a já určitě nejsem takový fanda, aby ze mne padaly hvězdy za každé Mickovo zavrtění zadnicí. Pokud tedy něco zůstane v mé děravé paměti, tak to budou zoufalé režisérovy žádosti o předání playlistu, protože to bylo hodně zábavné. (17.03.2015)