Mlčení

Těžko jsem si mohl nechat ujít nejnavštěvovanější film v Saudské Arábii. První část filmu je záměrně nudná nebo spíš děsivě vlekoucí se, aby v kině oddělila zrno od plev a nevěřící psi, ztratící víru v dobrý film vyštvala ze sálu. Samozřejmě při jejich odchodu si člověk užije dostatečné oživení v podobě bouchání sedečak, vrzání dveří, světla v sále, ale k projekci v kině Lucerna hluk patří, protože spolu se sledováním filmu, můžeš zároveň poslouchat metalový koncert s dolejšího hudebního klubu, prskání potrubí nebo kapající vodu. Prostě ideální kino pro předpremiéry, festivaly, atd. Takže nějakou tu hoďku víry v boha na plátně hravě přežiješ.Zejména pokud je obrazová složka filmu vysloveně profesionální mazlík, ať už díky celkovému výběru exteriérů, záběrům kamery, kostýmům nebo dokonale zvolenými kulisy. Dobře se poslouchali dialogy hlavních postav (Rodrigues versus inkvizitor a Rodrigues versus Ferreira), věčná škoda, že příběh zejména v první polovině nenabízí nic co by dokázalo připoutat divákovu pozornost a zajímat se. Nicméně filmový fajnšmekři si i v této části můžou vychutnávat Martyho filmařský a vypravěčský styl. (03.02.2017)

Ono je už z režiséra tohoto filmu patrné, že tento film nebude žádný nazdárek. Martin Scorsese má dar točit revoluční filmy dané doby a tento nebude výjimkou. Jen je problém, že nenabízí jednoduchý, smysluplný a logický příběh. Japonci jsou totiž všechno možné, jen pro nás ne úplně pochopitelní a je třeba je dlouze studovat. A možná právě proto je tento film tak zajímavý a možná právě proto je to důvod, že se rozhodl Martin Scorsese natočit takový kousek. Přitom naprosto chápu tu tichou kameru, za kterou mluví obraz toho, co se na dané scéně děje. Tenhle film je tím totiž natolik zajímavý, že je vlastně hrozně nepřístupný. Však posuďte sami. Délka filmu je 161 minut. Většinou času ve filmu zažijete ticho, zmar a dva kněze, kteří jsou evidentně někde, kde by být vůbec neměli. Divák se vlastně ani nemůže divit tomu, co vidí. Čemu jsem se ale divit dokázal, tak výkonu Andrew Garfielda, který už dávno není tím nedomrlým Spidermanem, za což jsem ho dřív měl. Konečně se také mohl projevit. A spolu s naprosto úžasnou kamerou jsou to dva důvody, proč stojí za to tenhle film vidět. Já byl nadšen. Sice Mlčení není jednoduchý film, ale má plno úžasných momentů. A ty stojí za to zažít! (27.02.2017)

Po majstrovských žánrovkách, ktoré uspeli u más, si dáva Scorsese zase raz niečo ťažšie. A rovnako ako v Poslednom pokušení či Kundunovi, opäť o náboženstve. Pomalý film takmer bez hudby, postavený na dialógoch, atmosférických obrazoch prostredia a jemných zvukových ruchoch. Štruktúrou tak trochu Coppolova Apokalypsa. Ako ateistu ma prekvapivo bavil, psychologickým rozpitvávaním postáv, filozofickou úvahou o dôlezitosti i následkoch viery, i odpovednosti ich šíriteľov. Hodne, ale fakt HODNE dobrý Garfield. (16.01.2017)

Mlčení režisérského génia. Má to hodně pohlednou kameru, ale to považuji u prvoligových světových tvůrců za samozřejmost a povinnost, dialogy mají něco do sebe a sdělení je morálně nezpochybnitelné, zařezávané do diváka chirurgicky přesně vyrovnaným tempem a metodickým rytmem vyprávění. ALE vyrovnané tempo ani zdaleka neznačí tempo kvalitní a já osobně jsem se nestal zarytým obhájcem filmového umění proto, abych v něm trpělivě rozdmýchával víru v režisérovy božské schopnosti, která se již po pár desítkách emocionálně katatonických minut začala vytrácet a ani po 160 dlouhých minutách svého znovunalezení, na rozdíl od neoblomného hlavního hrdiny, ani zdaleka nedošla. Abych film plně docenil čistě příběhově, asi bych nesměl být tak zarytý ateista a zatvrzelý ignorant lidské slepé víry v nadpřirozené síly a v pekelné následky zrady vlastního přesvědčení; abych si ho mohl užít jako vizuální sebezpytující katarzi, nesmělo by se v něm až tolik povídat a až tolik opakovat jednoduché, všeobecně srozumitelné náboženské motivy. Bůh ochraňuj Scorseseho za to, že se do tak těžké a masově neprorazitelné látky vůbec pustil, ale tentokrát si na jeho svátost dovolím šlápnout a upřímně prohlašuji, že kdyby se v závěru za zády Liama Neesona vynořil Bruce Wayne a rozdal si to s ním v kung fu, byl bych možná z výsledku mnohem veselejší. Kundun, byť s méně závažným námětem, mě naplnil daleko více.. (21.02.2017)

Obdivuji Scorseseho za to, že po divácky atraktivních kouscích typu Vlka z Wall Street nebo Prokletého ostrova bez váhání sáhne po srdeční záležitosti, u které mu musí být od začátku jasné, že komerčně narazí. A jak je u srdečních záležitostí zvykem, člověk jen nerad něco vynechává, omezuje či zkracuje. Boj za pravdu, proti utrpení i s vlastním já je v jeho podání i díky fenomenálnímu Garfieldovi v dobrém slova smyslu zničující podívaná, která nastoluje sto a jednu otázku, ale sází je většinu času na jedno a to samé téma, což se při takto štědré stopáži chtě nechtě omrzí i vstřícnému divákovi. Skrz Prietovu strhující kameru se na Mlčení velice dobře dívá, ale vzhledem k až polopaticky pomalému scénáři se s ním hůře mluví. (24.02.2017)