Orel kontra žralok

I přes tu rozkošnou fascinaci nevkusem, opožděností (a anti-cool vizáží) spjatou hlavně s tragickým hlavním mužským "hrdinou" Jarrodem se jedná především o příběh lásky. A "Eagle vs Shark" je konečně nějaká love-story, jež není podávaná v klasickém hollywoodském sterilním balení plném vybělených úsměvů podbarvených lacinými popovými cajdáky. (16.12.2010)

Waititi se právě zde nejvíce projevil jako novozélandský Wes Anderson. Naivní příběh s uměle vypreparovanými charaktery podává Taika tak uvolněně a vynalézavě, jak to v Hollywoodu dokáže skutečně jen zmíněný hračička, a jeho režie doslova přetéká vizuálními nápady, nenucenými vtípky a ve finále i uvěřitelnými emocemi. Především je opět fascinující nenásilné zapojení humoru, který dělá z jinak smutného filmu zábavné povzdechnutí nad útrapami lásky a nenaplněných snů. Tradičně skvělý je hlavně melancholický úvod, oproti němuž některé části ztrácí na lesku, ale sečteno a podtrženo se jedná o nádherný debut nezávislého tvůrce, který má ještě hodně co říci. (13.02.2018)

Strašné zklamání. Film, který jde podle mě zcela vědomě ve stopách Napoleon Dynamita, ale není ani zdaleka tak vtipnej, snaží se být milej, ale nemá tak sympatické herecké obsazení (hlavní hrdinka se pořád nepříjemně šklebí) a má fakt příšernej příběh! Chtěl by být komickej, ale neni, prostě tam snad neni jedinej vtip, u kterého bych se zasmál! (Jo, vlastně jo, to s tim počítačovym hackerem - takže jsem se zasmál jednou za film). Ale jinak podprůměr a není to tim, že bych nedokázal zkousnout nezávislej / ujetej film. Má to jen 84 minut, ale duševně mi to sebralo tak 4 hodiny času... Zdejších 72% (podle 159 lidí) je nesmyslně nadsazených. (03.08.2009)

Možná jsem to úplně nepochopil, možná jsem se na tento filmek jen špatně vyspal. Nesedlo. Dokoukal v pohodě, zasmál se, nejednou dojal. Lily byla neskutečně čistá duše a film pro mě na ní stál. Jarrod na mě působil až moc vyumělkovaně. Konec velmi silný, jak to umí T. Waititi satiricky vyobrazit. Jeho styl žeru, tady jsem ale lehce narazil. Krátká stopáž ale nudu víceméně odrazila... (20.09.2019)

Bože díky, žes mi dal rozum! I když, kdoví, proč nikdo nesní o tom, že by chtěl být škaredé, přehlížené a opovrhované pako, kdo to tak nastavil? Přitom má tolik co nabídnout... někomu přesně takovému. Potud v pořádku, neboť i outsideři jsou různí a mohou se báječně doplňovat, podstatné je, že se poznají i v davu a jsou k sobě vzájemně přitahováni, pak mohou žít vcelku spokojený, loserský život. Tragédie nastává v okamžiku, kdy si jeden z nich umane nastavit laťku výš, než může přeskočit, rozhodí pohodu v komunitě a svou pozici usadí na totální dno... takového jedince může zachránit už jen bezvýhradná, pravá láska :-). Přes prvotní zdání nenáročné jednohubky k rozptýlení teď moje rozvířené zážitky pomalu dosedají a já si zpětně uvědomuji, že to, co jsem viděla, bylo něco extra, a nemyslím tím jen rozsáhlou sbírku uměleckých kýčů, kterým jednoznačně vévodí vskutku ohyzdná svíčka ve tvaru ruky, ale celou nevšední společnost spokojených zoufalců, co nemají zapotřebí pomáhat si pitvořením a přitom jsou tak roztomile přesní, třeba jako dementní úsměv Masona Hutchinsona, nejlepšího hackera, co náš hlavní tragéd zná... Good job, Taiko Waititi! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (15.04.2015)