Královský omyl

Já neholduji historickým dramatům a k stoprocentní věrohodnosti událostí starších než cca 200 let jsem poněkud skeptický. Také ačkoliv nejsem úplný analfabet, jsem dalek rozlišovat raně a pozdně gotický hrad. Proto jsem nebyl pobouřen ani reáliemi či kostýmy, ale ani kontextem "skutečných" událostí. Viděl jsem komorní konverzační drama s perfektními hereckými výkony barvitě vykreslujícími psychologii jednotlivých postav. Takové filmy bývají nadčasové a o tomto to platí. (11.09.2017)

Veskrze poučné - a stále aktuální pojednání ... o pravdě a o lži - a o způsobech, kterých užívají. A taky o převelice ostražitém, ale zároveň trochu bezradném čekání ... na vítězství jedné z nich. Neb chování vězně, jehož život je v sázce, je nadmíru matoucí, když nemíní přiznat zradu, jíž se nedopustil ... nedbajíce vlastního ani jakéhosi prezentovaného "vyššího" zájmu. Mezitím napětí stoupá, neb sémě nedůvěry padlo na úrodnou půdu, hbitě vyklíčilo - a proměnilo se v košatý strom, jehož mohutná koruna lehce zastínila chátrající, kdysi hrdé sídlo v zajetí pevných hradeb, které se vzepřely zubu času možná právě proto, aby mohly propůjčit svůj striktně ohraničený prostor k odhalení charakterů všech zúčastněných. (20.07.2022)

Za nejzajímavější také považuju scény, kdy Jindřich nasedl na osedlaného koně a proháněl se s ním po hradě.Film mě příliš neoslovil a to mám historii a všechno s ní související hodně ráda. Působil na mě jako uspávací prostředek a právě ty již zmíněné scény, kdy se Jindřich projížděl na koni, mě vždycky na chvilku probraly. Bohužel na tom nic nezměnily ani výkony Martina Růžka a Miroslava Macháčka. (12.01.2011)

Autorský film Oldřicha Daňka rozehrává na pozadí historických kulis českého středověku sugestivní podobenství o charakteru člověka, o tom, že hájit svou čest je to poslední, co vězni ještě zbývá. Vycizelované dialogy jdou ruku v ruce s výbornými hereckými kreacemi Miroslava Macháčka, Martina Růžka a Jany Hlaváčové, pominout nelze ani mimořádně zdařilé kameramanské mistrovství Václava Hanuše. (14.07.2018)

Film mě do určité míry zklamal. V podstatě jde o televizní projekt, odehrávající se asi na čtyřech lokacích jednoho hradu, a kdyby tehdy měli ty možnosti, byla by to jen další Hříčka o královnách. Na to málo lokací a postav to má 2,35:1 širokoúhlou černobílou kameru, slušného kameramana, ale atmosféru to nemá. Hodně zachraňuje Macháček svým charisma, který neprávem obviněného zahraje naprosto dokonale, o hodně hůř dopadají Martin Růžek jakožto svým způsobem čestný purkrabí, byť trochu hloupý (ne vždy jsem mu jeho roli věřil), nebo Luděk Munzar coby mnich, který "nikdy nic neví" - svým výkonem mi připomněl postavu ze Slunce, seno a pár facek, doktora, který křičí: "Já nic, soudruzi policisté, já nic neudělal!" Nebo jednoho prezidentského kandidáta roku 2018. Čekal jsem u filmu větší prokreslení postav i situace, takhle se snímek poměrně vleče a klopýtá ke svému konci. Cestou sice zazní pár vynikajících postřehů a myšlenek, dokonce i černohumorných replik a situací, ale je to přece jen málo, jako šafránu. A mrzí mne, že některé linie nebyly nakonec dořečeny. Celkově si myslím, že si autor nedokázal vybrat, jestli je film o charakteru a cti, nebo o podivném spojenectví dvou mužů, kteří nemohou opustit hrad, i když jeden by teoreticky mohl, nebo o tom, zda má král právo se mýlit, a zda by královna měla uznat svou chybu - tříští se to mezi tři, čtyři směřování, a nevyjde z toho nakonec dobře a pořádně ani jedna. Nepřekvapilo mne, že správně po komunisticku je zápornou postavou mnich, ale docela mne překvapilo negativní rýpnutí do Přemyslovců. (26.03.2018)