Sindibád a Tygří oči

Sindibád zas tak jednou brázdil modré vody a tu ho osvítila myšlenka, že je vlastně osudově (po kolikáté už?) zamilován. Co by muž, kterého osudovost postihne co chvíli, neudělal pro svou v revolvingové výměně opět jedinou? Srdnatý kapitán naprosto cokoliv. Dobrý vkus se chlapíkovi (sám tentokráte docela fešák) upřít nedá, doktorku Quinnovou jsem měla také vždy ráda. Do doby zjevení Sindibáda velmi konspirativní Farah ovšem s příchodem muže svého srdce zřejmě pod vlivem jeho testosteronu, feromonů a následného hormonálního hnutí naprosto zblbne a vyzradí pomalu i recept na to, jak udělat z tuhého odpadu zlaté kuličky a uplést bič. Čarodějnice se toho chytne, ukuje si vola, protože nikdo jiný by pro ni tak dokonale a beze slova neotročil, a pustí se do pronásledování a maření plánů našich hrdinů. Je pravdou, že nejen princezna podlehne formulářovému syndromu (to je ta situace, kdy člověku při pohledu na kolonky klesá IQ o dvacet bodů nejméně), ale obdobně jako ona zblbne i Melanthius. Každý má právo být pět minut denně blbý a někdy se to zkrátka nastřádá. Má to za následek to, že stařík vybreptá taky i to, co neví, což je příčinou všech dalších nesnází. Země kouzlům zaslíbená disponuje jak ledovci, tak tropickým rájem, v zemi kouzel vlastně normálka a ani zikkurat tak úplně nepřekvapí. Pak se vynoří jednorohý King Kong a naši hrdinové jsou rádi, že s sebou mají blondýnku, to krása zabila zvíře. K tomu opelichanému tvorovi, který se dostal až do názvu, se nebudu vyjadřovat. Tygří oko pro mě i nadále zůstane tím hezkým polodrahokamem a do budoucna hodlám předstírat, že toho nedůstojného reprezentanta šelem kočkovitých jsem nikdy neviděla. (17.01.2014)

„Kapitán, kapitán, ten pavián vie hrať šachy!“ – „Nekrič, ja viem, dal mi dvakrát šach mat.“ Niektorí nevedia, kto bol Ray Harryhausen. Tým rozhľadenejším sa marí čosi o SÚBOJI TITANOV – a frajeri vedia, že to bol hollywoodsky trikár a producent, ktorý tvoril nezabudnuteľné filmové monštrá pred nástupom počítačových efektov, ktoré znamenali koniec jeho kariéry. SINDIBÁD A TIGRIE OKO patrí k jeho menej slávnym počinom (podieľal sa na ňom ako producent, tvorca monštier a autor námetu). A právom - napriek tradične skvelým netvorom (a paviánovi) a výraznej vizuálnej stránke (ľadové peklo, pyramída) ponúka až príliš drevené herecké výkony (u mužov stačí mať svaly, ženy sa zasa musia kúpať nahé), tempo príliš stagnuje, scenáru chýbajú ostrejšie hrany a vôbec, celé je to prekvapivo málo výpravné (hrdinovu posádku netvorí snáď ani desať mužov a zlosynovia, vyrážajúci po ich stopách, sa počítajú na tri kusy, vrátane kovového Minotaura). (02.02.2008)

Dávám 80%, už jen kvůli vzpomínkám na první shlédnutí v době hluboké normalizace, které pro mě bylo prvním setkáním s pořádným hollywoodským trhákem pro děti. Nezapomenu jak jsem s vytřeštěnýma očima vycházel z kina a na to, že jsem z nadšení dostal horečku. Dnes možná triky působí úsměvně, ale tehdy to pro mě bylo zjevení z jiného světa. (07.02.2008)

Moc dobře si pamatuju, že když jsem byl malý, tak jsem měl tento film o Sindibádově dobrodružství opravdu rád. Nyní s odstupem času člověk vidí, že v porovnání s původním Soubojem Titánů má tento film viditelné rezervy. Harryhausenovy triky s monstry jsou jako vždy na vysoké úrovni, nicméně mi oproti dětství nyní vadili herci a jejich výkony - většina z nich byla celkem otravná. Rovněž mě překvapil celkem stroze natočený závěr ve svatyni s návratem zpět do Charnaku. Tomuto snímku zub času hodně vzal - oživlé loutky stále seberou dech, avšak nad zbytkem se člověk spíše jen tak pousměje. (08.01.2019)

Tento snímek přesně vystihuje, co jsem jako dítě miloval. Fantasy snímky jako jsou tyto se Sindibádem nebo Jáson a Argonauti. Triky od Raye Harryhausena jsou prostě něco jedinečného. Tato láska mi zůstala na vždy, ale už musím hvězdičku ubrat, protože některé efekty jsou už prostě trochu mimo. Přesto je to velká zábava, která dokáže děti. Jen do toho Sindibáde! (10.02.2008)