Zlatá Sindibádova cesta

Já jsem se tedy rozhodně nenudil. Děj je sice k jisté škodě filmu ve stylu „chceme získat poklad a zlý černokněžník ho chce získat taky“, ale tohle není politický thriller a kvůli zápletce a pointě ho asi sleduje málokdo. Epická orientální fantasy, ve které padají libozvučná slova jako Marábie a Lemurie, nechávající na jazyku exotickou chuť dobrodružství, v němž existují tvorové uctívaní jako božstva a ožívají neživé věci. Když se poprvé pohne lodní socha, tají se z toho dech, stejně jako když se roztančí bohyně Kálí. Film vypráví o soupeření s magií a sám je jí utvořen – ve filmu bytosti oživuje princ Koura, ale je to vlastně Ray Harryhausen... Jediné, co jeho výtvorům konkuruje, je krásná Caroline Munro. (11.03.2012)

Kde slabiny hledat? Tak do jisté míry v příběhu, který je vlastně celkem jednoduchý, i když pravda, alespoň takový mytologický, i když mám pocit, že s mytologií a její geografií si nikdo moc hlavu nelámal. Jsou zde řecké, arabské i indické prvky v jednom. A vypadá to dobře, to zase ne, že ne. Herecké výkony nejsou nijak závratné, ale potěší například přítomnost Martina Shawa, kterého jistě většina českých diváků zná ze seriálu "Profesionálové". Je to představitel Doyla. Ženská hrdinka je zde hlavně proto, že je to kočka, ale tak to přece k dobrodružstvím patří - krásné ženy. "Zlatá Sindibádova cesta" je tak v konečném důsledku další skvělou dobrodružnou podívanou, kde se budete těšit na každý další trikovou scénu, která má přijít. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/09/zlata-sindibadova-cesta-1973-80.html (22.09.2013)

Trikama sice lepší než SINDIBÁD A TYGŘÍ OČI, ovšem dějem je to slabší. A těch oblud tu také tolik není. Až po půl hodině se spíš začínají objevovat (malý fialový netopýr, oživlá dřevěná panna na lodi, oživlá socha s několika rukama, jednooký kentaur a obrovský orel se čtyřma nohama). Bohužel ty obludy jsou na tom filmu to jediné zajímavé, jelikož ten příběh opravdu není poutavý. [482. hodnocení, 45. komentář, 75%] (30.05.2019)

Princezna Parisa od posledních zaznamenaných peripetií Sindibádova života stačila po šťastném manželství zemřít (aspoň v to optimisticky doufám), Sindibád stačil patřičně zestárnout (vlastně nepatřičně, protože striktně vzato o tři roky), zošklivět a především mu za tu dobu zmodraly oči. I když osobně u mužů světlé, pokud možno modré, oči beru jako příjemný bonus, u Sindibáda (a dalších postav z Orientu) to poněkud ruší. Hned na počátku Sindibád projeví pozoruhodnou zdobivost, když malému okřídlenému ďáblíkovi (který byl proti obloze tak o pět čísel větší, nějak jsem čekala draka, který křídly zakryje celou loď a on to takový čumáček zamračený) ukradne zlatou ozdobu a pověsí si ji na krk. V království Marabia potká jednoho padoucha a jedno maskované dobračisko. Zajímavé, že tady je zlo tak nevábné, to není typická vlastnost zla. Ale je to pohádka. Pak se Sindibád potká s vidinou, vyfasuje jednoho mladého závisláka a protože je duše ušlechtilá, zapracuje jen tak mimochodem na morální nápravě světa. Bytosti temnoty nejsou špatné, ale výskyt Kálí, kentaura a griffa během krátké doby, při současném výskytu jakýchsi Aboridžinců pro mě byl poměrně matoucí. Nemá Indie dost vlastních podivných bytostí, aby nemusela sahat po těch Řeckých? Chtěla jsem napsat něco ošklivého na adresu Margiany, ale ona byla jen dokonalým ztělesněním archetypu křehké ženy potřebující ochranu hrdinsky založeného muže, který jí statečně a neochvějně pomáhá z život ohrožujících lapálií, které by se jí bez něj nikdy nepřihodily, navíc je mimořádně hezká a vlastně mi proti mé vůli byla sympatická, potvora jedna. (14.01.2014)

Nejhorší "Harryhausenův" Sindibád. Ze 105 minut délky zabírá tak hodinu a půl nuda. Neskutečná, prázdná, otravná a nečekaná nuda. Nebýt triků výše zmíněného RH, zejména oživlé dřevěné sochy (jeden z mistrových vrcholů, podívejte se, jak realisticky vypadá) a šavlovačky s šestirukou bohyní Kali (že by inspirace pro hochy z ILM a jejich generála Grievouse ve třetích Star Wars?), nenabídl by tenhle film nic moc extra. Závěrečný souboj monster už mi do snímku vůbec nepasoval a Sindibádova potyčka s neviditelným záporákem sice nebyla špatná, ale popravdě jsem na ni po tom všem ani nebyl příliš zvědavý. Dvě hvězdy dávám jen za triky a Rózsovu hudbu (ačkoliv na Herrmanna nemá). (02.07.2011)