Chuť lásky

Než tento film vidět podruhé, to si raději pustím Rosamunde Pilcher, jejíž výplody jsou sice brak, ale alespoň ctí pravidla svého žánru a na nic si nehraje. Zde se naopak za maskou umění ukrývá tak ubohý scénář, že ani oskarový herec v každé roli (včetně psa) by výsledný dojem nezachránil. Jako drama k smíchu, jako romantický film nuda. (25.08.2008)

"BŮH JE BUĎ MRTVÝ NEBO NÁMI OPOVRHUJE." Podle citátu zdálo by se, že jde o vyloženě neutěšené lidské drama, pravda je to ale jen poloviční. Označení drama sedí, dál už se však vezeme na vlně kompromisně pojatého příběhu, podbarveného romantickými nešvary typu odpusťme si, co jsme si (prvek, který zde naštěstí není ve vyloženě nesnesitelné formě). Obsazení není špatné (Freeman v roli životního mentora celkem v poklidu dominuje), líbila se mi i přirozená erotika (jev skutečně nevídaný) a byť by se snímku po stránce příběhu nebo samotného scénáře dalo vyčíst skutečně ledaco (od schematičnosti až po neobjektivní změkčilost), já byl úhrnem spokojen nadprůměrně. 70% (04.11.2010)

Ani slušně hrající parta známých herců v čele s pravidelně skvělým Freemanem nezařídí filmu úspěch. Oni jsou to sice zajímavé příběhy jednotlivých párů, které se nezapomínají prolínat. Ale není to nic převratného ani originálního. Párkrát jsem se sice zasmál, docela jsem se i bavil a závěr dokáže dojmout, ale film má i své zápory. Například mi přišly zbytečné ty, jak moje máma ráda říká, postelové scény, bylo jich zbytečně moc. (02.03.2010)

Zřejmě bylo míněno hluboce (a opravdově, intimně - proto se tentokrát herečky nahoty nebály) atakovat emoce a sdělit mnohé důležité pravdy, zůstalo však (předpokládám, že hodně z důvodu krácení literární předlohy) u povrchního, profesorského přemítání o "všeomlouvající" LÁSCE. Hezké scény zamilovaných párů znevážil výsledný dojem, že jejich příběhy vyprávěly dost o ničem. A také, že tvůrci zaměňovali cit za sex, poněvadž jej bláhově brali jako nesporný důkaz nejvyšší oddanosti a závazku. (29.06.2017)

Existuje príbeh o gréckych bohoch. Nudili sa - a tak vymysleli ľudské bytosti. Ale aj tak sa stále nudili - a tak vymysleli Lásku. A potom sa už nenudili... Touto vetou začína celý príbeh o Láske a jej nástrahách. Priznám sa, že prvá polovička filmu mi prišla úplne hlúpa, trápna a idealistická, že som mal pocit ako keby som sa ocitol v cukrárni... Ale potom sa to veru rozbehlo, a prišiel na rad aj druhý extrém a stará známa veta "Prudký plameň prináša skorý popol" sa tu ukázala v úplnej dokonalosti. Až mi to bolo miestami ľúto, ale taký je proste život. Celkom dobrý kontrast, a keby tá prvá polka nebola taká strašne ideálna, rozmýšľal by som aj o vyššom počte hviezdičiek. Navyše, Morgan Freeman ako odborník na Lásku a život mi vôbec nesedel. Takže tak. Na záver pridávam ešte jednu zmyselnú vetu, ktorá dokonale dokáže obhájiť tak často odsudzované sebapoškodzovanie: Chcel som len pocítiť na svojom tele toľko bolesti, koľko jej mám v mojom srdci. (20.10.2013)