Austrálie

We can't let them win! - We wont. Velkofilm se vším všudy. To je Austrálie. Pro stručný popis by se asi nejlépe parafrázoval komentář Carly k HSM3: "Přišla jsem do kina, krásně se pobavila, zamáčkla slzu a šla domů". Jenže pro megadílo tohoto typu stručnost nestačí. Baz Luhrmann si se svým dítkem opravdu vyhrál. Příběh epické lásky mezi Honákem Jackmanem a "paní šéfovou" Kidman zasazen do válečného období je opravdu dílo mistra. Krásná Australská krajina, magie jejích obyvatel, nečekaně slizký David "Faramir" Wenham jako záporák, dunící orchestrální hudba, krásná vizuální stránka, ať už se jedná o obrovská stáda (nahánění dobytka od útesu mi vzalo dech) či zničený Darwin (to samé platí pro bombardování z pohledu Krále George) a hlavně ústřední dvojice, na níž se tak krásně kouká. To a mnohem víc je největší velkofilm od Pána prstenů. Velkofilm jenž alespoň na krátký moment zažene myšlenky na špatnost současného světa. Velkofilm jménem Austrálie. (15.01.2009)

OBSAHUJE SPOILERY. Bylo to groteskní. Takovej sled scének. Divných, divných scének... Šáhlý vtípky, hnaní stáda, zlouni s úsměvem koukaj jak je děda rozdupáván, kluk zastaví stádo rukou, chybí jen scéna, jak si zlouni se vztekem skáčou po klobouku. Nastane problém - zjeví se čaroděj, zazpívá a všechno je v pohodě... Nedrží to pohromadě, nemá to šťávu ani mě moc nezajímalo, jak to dopadne. Funguje tak jen testosteronem oplývající Hugh Jackman, kterej si měl víckrát svlíkat triko a polejvat se vodou a nemusel to bejt takovej propadák. 45% (04.04.2011)

Scénář: Baz Luhrmann, Stuart Beattie, Ronald Harwood, Richard Flanagan .. Baz Luhrmann přestřelil. Za použití dětského vyprávěče předkládá dětinsky přeplácanou vyprávěnku, divoce dynamickou, pestře vykolorovanou s častými kamerovými nálety. Rámcově vsadil na starosvětskou výpravnou romanci, která je dojemná, příjemná, lehoučká, jenže do ní nacpal tolik digitálních efektů nevalné kvality, že opojně nechutná, i když tak vypadá. Navíc ve druhé polovině začnou v nadstavované stopáži chvílemi bolet i ty všemožné klišé a žánrové guláše, že vyšší hodnocení nejsem schopný dát ani za pomoci jedné z nejpřitažlivějších dvojic prohánějící se přenádhernou krajinou. A problém ukradených dětí by si zasloužil jiný příběh než doplněk k epické romanci. (22.12.2008)

Dve hodiny som si myslel, že umriem od rozkoše. Najfilmovejší film posledných rokov. Čistokrvný gýč povýšený na tú najrýdzejšiu filmárčinu. Fungovalo tam všetko - dokonca aj tie patetické a sentimentálne kydy, ktoré mi tak vadili v traileroch. K tomu brilantná réžia, výborní herci a vymaznaný, zámerne "umelý" vizuál. Nádhera. Záverečná polhodina je však sklamaním. Chýba jej dramatickejší náboj a viac sentimentu. Áno, chcel som slziť ešte viac. A úplný záver, na ktorom strašne vidno, že jedna postava mala zomrieť a pomerne nemotorným strihom je vložená späť do deja, ma už trochu naštval. Napriek tomu je to pre mňa natoľko silný filmový zážitok, že svojich 9/10 premením na tunajšie plné hodnotenie. A neznášam štúdio Fox za to, že debilnou propagáciou potopilo takýto divácky film. (10.02.2009)

Jednoho krásného prosincového dne jsme po obědě vyrazily do kina. Film vypadal že za klasickou dobu už, už skončí. Prostě klasická závěrečná dojemná scéna, klasicky závěrečný dojemný proslov, klasický závěrečný dojemný pohled, dojemný polibek, poslední dojemný vtip pronesený dojatým dítětem k dojatým dospělým hrdinům, dojemná atmosféra se z plátna přenáší na slečnu vedle mě, která armádou slz likviduje jeden papírák za druhým a v atmosféře naprostého a totálního dojetí jsem se začal zvedat ze židle s tím, že si projednou odpustím závěrečnou dojemnou hudbu, obleču si bundu a opustím chrám všeobecného dojetí. O to větší šok následoval v zápětí, příběh totiž nekončil, ale pokračoval !!!! Samozřejmě vedl k dalšímu ještě většímu dojetí, ovšem když ani tohle nestačilo a film dále pokračoval, začínaly se mě hlavou honit divný myšlenky. Je tu ještě vůbec šance, že film skončí ? Kolik kapesníčků ještě zbývá už asi pět hodin v kuse dojaté slečně vedle mě ? A co ty další dojatý slečny po celým sále? Nezpůsobí jejich hromadné dojetí záplavu sálu ? Uvidím ještě někdy vůbec domov ? Začali se mě drát do očí slzy, takhle jsem si přece svou smrt nepředstavoval. Poprosil jsem slečnu vedle sebe, jestli nemá jeden kapesníček navíc, měla, ale jelikož pro slzy asi už vůbec neviděla nepodala ho mě, ale dala ho na hlavu dojaté slečně v předchozí řadě. Ta kapesníček ze své hlavy okamžitě sundala a za velkých díku přiložila k slzícím očím. To už jsem nevydržel a nasraně se otáčím s dotazem na Jirku. "Jiří kolik je proboha hodin ?" Jirka : "Nevím, mám zaslzený hodinky od paní za mnou." "Jirko, a kde máš bráchu? " "Šel si lehnout na ty dvě volný sedačky v rohu, vstává v pět ráno do práce a je zvyklej před půlnocí spát. Upadl jsem do komatu. Najednou citím jak se mnou někdo třepe, byl to Jiřík. V sále už bylo světlo a prázdno a najednou slyším "Přežili jsme to Pájo, na oplátku jsem však musel slíbit bohovi, že už nikdy nebudeme opíjet mladé slečny nejlacinějším vínem a následně zneužívat jejich otupělosti." Pak jsme šli zbudit Honzíka. Chudák, vyskočil ze sedaček a začal zcela dezorientován řvát "Zaspal jsem, zaspal jsem, musím jít první do sprchy nebo přijdu pozdě do práce !" Honzy to nakonec do té práce stihnul a za to má film ode mě tu hvězdičku. (02.01.2009)