Deník mrtvých

Nejnovější film z Romerovy zombícké série oceňuju jako vzácný příklad velmi razantního a angažovaného nezávislého hororu. Celý film je pojatý jako pravdivá reportáž o šířící se nákaze zombies točená výhradně videokamerou málokdy viděného hrdiny, studenta režie, s občasnou výpomocí jeho přítelkyně a členů štábu, se kterým před vypuknutím nákazy točil studentský horor o mumii a blondýně. Tam, kde svého času skončila ZÁHADA BLAIR WITCH – sobeckou hrdinkou, svou posedlostí filmovou "pravdou" občas nesnesitelnou –, Romero pouze začíná. Smysl počínání hrdiny obestírá clona ambivalence: až do konce se pohybuje na škále mezi prorokem a šaškem. Romero konkrétní způsob používání média kritizuje – nadužívání kamer v našich životech, kdy (slovy jedné z hrdinek) se vlastně přestáváme dívat, kamera v rukou „neutrálního“ pozorovatele se stává fetišem, násilí zaznamenané (místo násilí bezprostředně zažitého) se pozorovateli odcizuje, on se stává voyerem, násilí vzrušením –, zároveň však hlásá jeho evangelium. Pravda začíná tam, kde mainstreamová média končí, a pravými adepty jejího objevování jsou mladí nezávislí filmaři a bloggeři – pokud se jejich touha po pravdě nestává pouhým "uploadovacím" fetišem. Pravdou je, že Romero se občas jeví jako mírně iritující karatelský „páprda“, viz spíš mechanicky přilepený apokalyptický dovětek zpochybňujíci, zda si lidstvo vůbec zaslouží být zachráněno, odkazujíc tak na podobně laděnou pointu NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Taky úplně nerozumím americké paranoii vůči vlastním oficiálním médiím; film spekuluje v tom smyslu, že by oficální média pravdu o domácí nákaze zastírala (že by narážka liberála na Irák?). Přesto si myslím, že Romero nesklouzává k tezovitosti: jistou zatuchlost významové roviny řádně provětrává intenzivním napětím, přímočarou brutalitou a pulpovním humorem (starý amenita a jeho trik s kosou). Romero jde na doraz, nebojí se násilí, nebojí se kontraverzních emocí (nákaza dělající monstra z našich nejbližších), svou mentorskou skepsi očišťuje filmařským zápalem. Natáčení filmu prostřednictvím videokamery v rukou hrdinů není příležitostí k „šouflkameře“; Romerova ruka je velmi jistá, nikdy nebere ze zřetele kompaktnost prostoru (naši orientaci v něm), nejrazantnějším výrazovým prostředkem je mu ostrý švenk. DENÍK MRTVÝCH je hororem, který vrací žánr ke své radikální, do ksichtu plivající – přesto očistné – podstatě. (07.10.2007)

Ubíhající léta zřejmě míjela Romera bez povšimnutí, ten nerušeně dospěl nejen režisérsky, ale i na postu novodobého sociálního kritika a mravokárce. Deník mrtvých je dobrým příkladem toho, že má tento veterán "pokleslého/nepokleslého" žánru stále co říci (doufejme, že kromě infikovaných fajnšmekrů má i koho oslovovat), a že jako vypravěč (filmař) odvádí své řemeslo zatraceně dobře, s nadhledem jemu vlastním. Konceptuálně i obsahově jde o něco fantastického. Celý film je jako švédský stůl pečlivě vysoustružených laskomin, co okénko, to perla, co střih, to expanze ve skladbě (pamatujete ještě, co přelomový Blair Witch ve své nevinnosti odstartoval?:)), je efektně brutální, je šaškovsky sebeparodující (romerovský humor doveden k dokonalosti), ale je i hluboký a hutný a hlavně: pamětlivý svého žánru, svého původu (hra s pravidly a očekáváním je nicméně přípustná), což z něj činí zřejmě nejlepší dílek Romerova panteonu (dalo by se však snadno zabřednout do dialogového bahna o jeho sporné soběstačnosti). A revelace uskutečněné pod masivním tlakem gore řádění? Primo: Informační šum je zhoubnější než černý mor (hypotéza, která svrbí úplně každého, ale není od věci si ji sem tam připomenout). Secundo: Zombie movies NEJSOU mrtvé a na skepsi není čas. Ano, cynik by jistě poznamenal, že s Romerem nebudou opravdu mrtvé nikdy, leč "who cares", když tak šibalsky dostává svého kultovního renomé a barbarsky něžně rozšiřuje škatulky o introspektivní anamnézu, která redefinuje (popírá i zoceluje) celou svou minulost. Je dobré se od srdce zasmát a zároveň hledat příčinu závrati. WoW je na místě! (17.10.2008)

Co to mělo proboha být? Sem tam pár dobrých scén jako brácha skáče na ségru nebo povedené mezistřihy, ale jinak hafo tupé akce a dementních dialogů. Český dabing určitě filmu ubírá, ale i v původním znění s titulky by to byl děs. Po vzoru Záhady Blair Witch se i tento film snaží zachytit rukou "amatéra" hororovou atmosféru. To ovšem není tak docela dobře možné, když děj narušují stupidní scény. Tak např. "holka se odkrádluje, ale všichni jsou takřka v poho, nic se neděje, ještě je nás hodně...", "zombík skáče na kámoše, ale týpek za kamerou nic, stále si točí své domácí videjko", "kousnutý stařík ve stodele ze zachová naprosto přirozeně lidsky a spolu se zombíkovou hlavu rozpůlí i tu svojí",... atd. Opravdu nechápu tak vysoké hodnocení od některých uživatelů. No podívejte se na to sami a posuďte podle svého měřítka. Podle mě je to ale dno, které nemá s hororem pranic společného. Bohužel konec napověděl, že bude možná i dvojka... NE :-( 25% (21.11.2008)

Veliké zklamání, které jsem po tolika kladných ohlasech rozhodně nečekal, za svým příbuzným [REC] zaostává o několik stupňů. Ruční kamera zde nemá v podstatě význam, snímku nic nepřináší, častokrát film působí, že je natáčen naprosto obyčejně. Strach vůbec nemá možnost dostavit se, neboť když se drtivou většinu děje nebojí ani postavy samotné, tak divák má potom smůlu tuplovanou. A co je vůbec nejhorší, Diary of the Dead mě nudil, což je pro zombie film značně negativní vizitka. Když už se nějaký zombík náhodou objeví, tak je všechno pořádku, ale ta užvaněná výplň mezi takovýmito světlejšími okamžiky je k nepřežití (dobře, to jsem přehnal, ale nezáživná je). Mírně nadprůměrný tento horor zcela jistě je, ale po týdnu si z něj imho budu pamatovat maximálně tak tu jednu lekačku, a proto hodnotím "jen" třemi hvězdičkami, přičemž z trojice REC, Cloverfield a DotD, je tento z hlediska napínavosti a zábavnosti jasně nejslabší. (24.04.2008)

Asi tu budu za kazihvězdáře, ale já byl zklamán. Ani se mi nechce věřit, že tohle je Romerova záležitost. Ono ale taky co z toho vytřískat víc... Zombie je pořád jen zombie. Snaha do filmu přimíchat nějakej ten rádoby filozofický blábol u zombie kanibal filmu působí nechtěně absurdně a směšně. Snímek krásně charakterizoval jeden z herců, který celou dobu děje natáčí události na kameru pro ty, co přežijí... Když se jej ptal vůdce černošského gangu se kterým se hrdinové filmu potkali co točí, řekl, že - home video. Ano, tohle zkrátka bylo home zombie video. A to rádoby autentické natáčení na kameru..? Pche... * * (24.07.2012)