Vyšetřování skončilo - zapomeňte
L'istruttoria e chiusa: dimentichi
Vyšetrovanie skončilo - zabudnite
The Case Is Closed, Forget It
Režie:
Damiano DamianiKamera:
Claudio RagonaHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Franco Nero, Georges Wilson, John Steiner, Riccardo Cucciolla, Turi Ferro, Corrado Solari, Claudio Nicastro, Patrizia Adiutori, Francesco D'Adda (více)Obsahy(2)
Když se idealistický architekt (Franco Nero) ve jménu vlastního přesvědčení postaví proti rozsáhlému projektu, který podle něj ohrožuje místní obyvatele, je křivě obviněn ze zločinu a zavřen do vězení. Zatímco se potýká s brutálním vězeňským systémem a zároveň se snaží dovolat spravedlnosti, jeho morální postoj je otřesen spoluvězni, dozorci, zkorumpovanými úředníky i drsným prostředím, odkud pro něho zdánlivě není úniku. Hudbu k filmu složil Ennio Morricone. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (48)
Zajímavý snímek z vězeňského prostředí s velmi dobrým Francem Nerem (zde prokázal, že je skutečně kvalitní herec a vyvrátil tak mé pochyby), který je však až příliš rozvláčný a nedokáže si udržet pozornost po celou dobu stopáže. Mám také jisté pochyby o realističnosti vězeňského života, jenž je nám zde podán – nemyslím korupci a mafii, ale spiš ty vztahy mezi vězni. I chování některých postav (včetně hlavního hrdiny) mi připadalo trochu zvláštní, ovšem konec byl naprosto perfektní. A s ním související vývoj Nerova architekta. ()
Italové nikdy neměl problém se střelbou do vlastních řad. Italské politické a kriminální thrillery byly za minulého režimu s oblibou hojně nasazovány do kin a televizního programu, protože takzvaně „nastavovaly zrcadlo prohnilému kapitalistickému zřízení“ (což nikdy neopomněla tehdy televizní uvaděčka před projekcí zdůraznit). A mezi nimi vynikaly díla Damiana Damianiho, jehož „Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky“ a právě tento film, plně vražd, korupce, organizovaného zločinu a mafiánských piklí, patří mezi řemeslně nejzdatnější. Ke spočítání počtu jejich projekcí na tehdejším 2.programu Československé televize by možná nestačily prsty ani na obou rukách :o) ()
Sžíravou kritiku poměrů v italských věznicích a politice Damianimu trochu kazí pár nesrovnalostí v logice jednání zejména těch zlých. Všemocná koza Nozdra nechává bez povšimnutí jedinou příbuznou muže, který by ji mohl podojit. Řekl bych, že vydírání a únosy rozhodně patří do její denní krmné dávky. Nu což, po dlouhých peripetiích se nakonec rozhodne zarazit svůj roh do srdce onoho nešťastníka přímo. Načasování toho útoku však pro mne zůstalo záhadou, těsně před tím se totiž dozvěděla, že existují písemné důkazy jejího nekalého okusování rostlinstva na veřejných prostranstvích, přesto jí to bylo zcela u vemene a k likvidaci přistoupila. Hmm, minimálně trochu riskantní krok. Ponechám-li však stranou tyto a pár jiných podivností stran logiky, zůstane toho pořád dost, za co se dá tahle deprimující exkurze do světa korupce a moci pochválit. Zdařilý popis cesty od naivity k prozření či názorná ukázka toho, jak tenká je hranice mezi zbabělostí a pudem sebezáchovy. A nakonec jasně položená otázka, skutečně existuje něco, čemu obvykle říkáme svědomí? Damiani říká ne a já mu to věřím. Depresivní čtyřka. ()
Jedno z nejsyrovějších vězeňských dramat, které jsem v životě viděl. Vskutku bych v té době nechtěl být zločincem v Itálii a dostat se do podobného zařízení. Jako většina tehdejších italských či francouzských žánrových filmů levicově zaměřený a silně společensko-kritický. Depresivní atmosféra, několik (nejen na svou dobu) brutálních scén, hořký závěr. Ani dnes nic pro slabé povahy s výborným Frankem Nerem v hlavní roli. 80%. ()
"Vy jste živý doklad absurdity našeho právního systému." Jistě je snem každýho nevinnýho architekta nechat se zabásnout a užívat si vězeňskýho systému, ve kterým není úplně jasný, jestli jsou větší gauneři ti, co si odpykávají trest, nebo ti, co je hlídají. Pro mě tedy nebylo příjemný ani to, že jsem se na to díval, i když mě dostala teorie, že myšlenka na sebevraždu pomáhá přežít noc. To je hluboký. Bylo to prostě celý takový temný, stísněný a ani pobyt v cele s nejkrásnějším vrahem na světě by mi na klidu nepřidal. Přál jsem Vanzimu, aby si udržel rovný záda, vzbouřil se proti nepravostem a slavnostně uvedl vše do pořádku. Ale brzy jsem se smířil s tím, že tady nejsme v Hollywoodu. ()
Reklama