Večírek

Jóó to bejvaly doby, kdy se nekorunovaná princezna francouzské kinematografie Sophie Marceau poprvé zamilovala a uslyšela svoje první bušení srdíčka a po tváři jí stékaly první slzičky z nešťastné lásky, když dialogy k filmům nepsali vypočítavý producenti, ale sám život, když největším efektem ve filmu nebyl počítačový trik, ale pohled do očí, když humor byl nenucený a přitom zábavný a když jedna báječná generace umělců točila ve Francii jeden milejší film za druhým. Jóó to bejvali doby, kdy filmová postavy nepřipomínaly roboty s patentem na dokonalost, ale každého z nás. Jóoo to byly doby, kdy jsem prožíval svou první lásku, nesměle jsem se účastnil prvních večírků, jen proto, že tam byla ONA, styděl se za svoje rodiče při odejzdech na tábor, protože jsem chtěl všem ukázat, jak už jsem strašně dospělej a přitom v ruce držel namazanej chleba od maminky. A kdy na rodičovskou otázku, "Kdo byla ta holka co ti dala pusu?" jsem se zčervenal až na zubech. Kdy dospělácké láškování typu "To si jako na táboře už dáváte s holkama pusy?" jsem považoval za vrchol trapnosti a kdy si maminka mého kamaráda musela při oznamení "Já bych šla s Váma na tu diskotéku." vyslechnout "mámo ty si se snad úplně posrala, vždyť mě doživotně znemožníš" a následovala pravá maminkovská facka. Nádhernej film, kterej tohle všechno připomene, kterej umí hodně pobavit a ve kterým si na malou chvilinku zahrál dokonce i hudební genius Vladimír Cosma. Jo a ještě něco pro ty, kteří milují na francouzských filmech starší dekády každý detail. Večírek je jediným filmem ve kterým si společně "zahráli" Pierre Richard a Jean Paul Belmondo :-) (27.09.2009)

28 let předtím než Sophie Marceau hrála v "LOL" postavu matky, si střihla roli dcery teenagerky, která zažívá první lásku. Ty filmy jsou si v lecčems podobné, byť ve "Večírek" pojednává přece jenom o mladších dětech. Zároveň se věnuje více a lépe postavám rodičů, a tak zdařile balancuje na hraně mezigenerační války, byť zde toto téma hraje menší roli než v novějším "LOL." I přes svoji nenucenou vtipnost je ale "Večírek" až moc ucajdaným filmem. Může za to hlavně ústřední hudební motiv, a vůbec celý ten příšerně nasládlý soundtrack. Takže ve výsledku o něco slabší než LOL, ale rozhodně bude zajímavé zhlédnout obě díla a porovnat Marceau jako dceru a matku. (01.07.2011)

Hodně svérázná komedie, u které je třeba si uvědomit, že starosti třináctileté Vic jsou jen unondanou omáčkou (a nutností pro všechny příznivce krásné Sophie), protože prim hraje Claude Brasseur a jeho "dospělácké" problémy. Kapitolou samou pro sebe je dabing pro Lucernafilm, ve kterém dospělí imitují a dabují dětské postavy a Tonda Navrátil si tu kromě větší role profesora Erica střihnul ještě asi osmnáct dalších postav (ano, včetně několika dětí). (21.06.2011)

sonda do života 13 leté zamilované slečny, jejíž život tvoří večírky a tulení se při tanci na písničku, kterou ve filmu zrecyklují asi 6x. Pak je tam babička, která ji pomáhá dík otevřeným názorům a otec s matkou kteří si zahýbají ale nakonec se sejdou v benátkách. zkrátit to na 20 minut, bylo by to zajímavé... (21.02.2016)

Nuž, Francúzov mám rád, ale VEČIEROK im zase až tak príliš nevyšiel. Uvoľnená atmosféra sa pohybuje v ležérnom duchu, obohatenom výskytom krásavíc Sophie Marceauovej a Claude Brasseurovej. Inak žiadna sláva. Neviem prečo mi som si pri pozeraní spomenul na "Antikristu" Natálie Nothombovej, najlepšej spisovateľky na svete. (13.10.2007)