Repríza

Nerozluční kamarádi Erik a Phillip společně zažívají první roky svého dospělého života. Oba milují literaturu a touží se prosadit jako spisovatelé. Zatímco Phillipův román je vydán velkou nakladatelskou společností a rychle mizí z pultů, Erik je nekompromisně odmítnut. Po šesti měsících se Phillip vydává vyzvednout svého přítele z psychiatrické léčebny, aby ho odvezl zpět domů. Podaří se jim obnovit původní přátelský vztah? Dokáže se Erik vyrovnat s úspěšnou kariérou svého kamaráda? Bude se zase věnovat psaní? Zamiluje se znovu do Kari a ona do něj? Vrátí se nakonec Erik k těmto svým dvěma životním láskám?...Tento norský snímek o mládí nejen vypráví. I jeho zpracování je velmi mladistvé a svěží. Zaujme především svou hravou formální stránkou, která zajímavě doplňuje tak závažná témata jako je ztráta idejí a zdravého rozumu. (04.01.2007)

Z mojej strany čistý zásah. Film mal nanajvyš príjemnú a uveriteľnú atmosféru, ktorá ma vtiahla ešte hlbšie do sveta, ktorý mi je tak blízky - do sveta mladých nádejných spisovateľov, ktorí sa pokúšajú preraziť. Výborná hudba a množstvo (nielen literárnych) odkazov boli vítaným doplnkom, ústredné postavy oplývali sympatiami a skvelé a prirodzené boli aj dialógy, nehovoriac aj o spôsobe narácie. Po dlhšom čase opäť snímka, ktorá si ma získala. (18.07.2012)

Celovečerní debut vzdáleného příbuzného Larse von Triera vypráví o naději, neúspěchu a jejich dopadu na mladé lidi. Melancholicky laděný film provázaný ironickým humorem přibližuje mládež současného Norska. Svěží zpracování, punková hudba, charismatický herci, svižné tempo a nechronologický děj představuje skrytou, i když reprízovanou perlu MFFKV 2013. (02.07.2013)

„Erikovi se ulevilo, když se konečně potvrdilo jeho podezření. Byl naprosto bez talentu.“ Filip a Erik jsou nejlepší kamarádi už od druhé třídy. Oba se touží stát velkými spisovateli. Filip prorazí, jenže pak se vše obrátí…Trierův celovečerní debut je sebevědomý (místy možná až moc), v určitých ohledech osvěžující a hodně pocitový. Režisér měl spoustu nápadů, někdy trochu až neukotvených, jak je ze sebe nechal proudit jako gejzír. Vše působí poměrně autenticky, zvláště niterné scény mi přišly hodně opravdové a správně procítěné, a proto je škoda, že od nich Trier občas odvádí pozornost jinam (třeba i rychlým střídáním dějových rovin). Témata a jejich zpracování mě ovšem moc bavila. Odcizení, snaha oživit to, co už zdánlivě (?) nefunguje, síla, ale i (sebe) destruktivita přátelství, nastolování rovnováhy, posouvání se vpřed ale i stagnace…a přestože se ve filmu hodně hovoří, díky pohledům, gestům a prostřihům za sebe scény často mluví i beze slov. A nechybí i specifická atmosféra, částečně podobná té z Oslo, 31. august. Za mě silné 4*. (08.12.2019)

Klasický severský chladný vizuál podpírá jakousi nedosažitelnost souznění s postavami, na pozadí už tak dost chaotické konstrukce snímku. Ústřední postavy se mi zdají nedostatečně představené, což se úplně nemění ani v průběhu filmu. Divák do nich moc nevidí, zůstávají někde daleko za vitrínou obchodu, ve kterém je ale po celou dobu šero. Film má mnohých působivých nápadů a pár nečekaných okamžiků (skok vlčáka) poutajících pozornost, minimálně jednoho sympatického hlavního představitele, ale i to je příliš málo na to, aby udržel moji pozornost ve změti toho co bylo, je a mohlo by být. Ve výsledku si z toho odnáším jenom zmatky a ptám se, o čem že to vlastně je? (09.12.2014)