Toxické děti

Při koupi dalšího hororového titulu, jenž k nám chrlí firma řiťka video, jsem očekával další tromáckou úchylnost, avšak byl jsem velmi překvapen, že tato excentrická společnost, s tímto filmem nemá co do činění, musím říct, příjemně. K některým filmům jejich svérázný humor sedne, osvěžuje je, některým ale naopak ubližuje, a právě tomuto titulu by nebyl možná dvakrát k užitku. Tvůrci přisli s jednoduchou myšlenkou, jak obzvláštnit zombie horory, které v té době byly velice populární, nebudeme si nic nalhávat, jejich rozpočty nedosahovaly žádných astronomických výšin, tento produkt nevýjimaje, ale není to na škodu, není ani potřeba. Lze si snad představit něco více mirumilovného, než sladoučká děťátka, z toho pramenící jejich zdánlivou neškodnost, kdo by v nich přece viděl vraždící stvůry. Ale všichni dobře víme, že malí smradi, jsou ty největší mrchy pod sluncem, nic než našít to nich brokovnicí si nezaslouží, jenže to na ně neplatí, což je jen dobře, aspoň to není tak jednoduchý fádní vyvražďovačka. Režírováno i zahráno solidně, kamera šikovně zabírá tak, aby záběry nebyly moc pracný, ani drahý, musím však pochválit hudbu, je znát, že se na ní podílel ostřílený hororový harcovník Harry Manfredini, hudební tvůrce takových klasik jako Pátek třináctého. (24.07.2008)

No tak já jsem černonehtíkové děcka neviděl ani před 10 lety a už vůbec ne třeba před patnácti. Viděl jsem je dnes večer (tj 2008) a mám od teď další prima podtácek pod sklínky. Kdyby tam bylo aspoň neco jiného než blbě se tlemící děcka co pořád na někoho šahají ... Díky Řitce, díky Filmagu, díky Tromě. (25.06.2008)

„Zásah! Právě jsi dostal mrtvého psa!" Podobné snímky mám rád, tenhle však opravdu zestaral. Motiv je jednoduchý - z jaderného reaktoru unikne záření, a co čert nechtěl, děti se promění v chodící opékače topinek, tedy lidí. kromě dospělých můžou totiž uškvařit i jiné děti, což jeden hloupý chlapeček také pozná. Film se z větší části skládá z hledání, nahánění, pátrání, což by nevadilo, kdyby si držel napínavou atmosféru. Jinak jde o v hororu jistě drsné momenty, kdy ustaraná maminka obejme svoji ztracenou a nalezenou holčičku a při tom se mění ve škvarek. Solidní masky, postupná proměna obětí - budiž, dalo se, gore ne. Očekávaný závěrečný obraz si zaslouží půl hvězdy (byť jsem čekal ručičky deroucí se z břicha), jako celek ovšem zaokrouhluji dolů. 2,5* (19.07.2021)

"Alebo ju vylížeš sám?" - "Sám a s chuťou.“ Pravda je, že po pozretí TOXICKÉHO POMSTITEĽA 4: MASAKRU V MESTE som od TOXICKÝCH DETÍ, ďalšieho klenotu štúdia TROMA, čakal všetko. Všetko. Preto som bol vlastne relatívne milo prekvapený, keď sa z nich vykľul ďalší z tých skôr normálnejších a vážnejších TROMA-filmov (DEŇ MATIEK), než bizarná "humus fraška". Ale samozrejme „niečo normálnejšie od TROMY“ stále znamená len toľko, že herci nepozerajú do kamery a rozpočet bol namiesto desaťtisíc, dvadsať. Ožiarené deti zo školského autobusu kráčajú mestečkom a láskyplne objímajú mamu, otca, súrodencov... ale ak vás objímu, spália vás na uhol! Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/1078/ (25.06.2009)

Ze začátku nic moc, ale druhá půlka po setmění se rozjede úplně výborně. Mě osobně moc neseděl fakt, že ty dětí vraždí po tom, co je ozářil nějaký únik z lokální elektrárny. Určitě by se kolem toho dala vymyslet mnohem lepší story, taky by nevadilo kdyby děcka byly o něco dravější, brutálnější, vraždy trošku jiné ... Nicméně úplně marné to není, atmosféra ospalého městečka Ravensack je celkem dobře vykreslená a rozhodně sem si oblíbil postavu místního šerifa (Gil Rogers). 50% (11.08.2008)