True

Stejně jako někteří ostatní tady, považuju těchto 10 minut za ty nejlepší, co se v Paris, Je t'aime objevily. Celý vztah je shrnutý do krátkého času, ale nepostrádá nic důležitého. Během krátké chvilky poznáme povahu Natalie a křehkost jejího přítele. Konec a celkové vyznění perfektní. A hudba, která to celé podbarvuje, sedí výborně. (25.01.2011)

"Čas plynul. Čas utíkal." Vcelku hezké a utvrdilo mě to v tom, že se musím konečně podívat na celý projekt Paříže. Natalie Portman můžu, je skvělá a tady jakbysmet. Všechno to tak hezky odsýpalo, že mě tady nevadily opakující se repliky, protože k tomu to prostě patřilo /ačkoliv jindy mě to vytáčí na nejvyšší míru/. No a ten konec... co si budeme vykládat.. docela jsem to i čekala. (29.06.2013)

Tykwer v celé své kráse a dokonalosti. Jeden z nejlepších kousků Paris, je t'aime. Tomovi se na rozdíl od většiny jeho kolegů podařilo využít potenciál krátkometrážního filmu a vytvořit něco, co paradoxně zanechává v divákovi mnohem hlubší a rozsáhlejší dojem. Vztah v deseti minutách, se skvělou hudbou a výbornou ústřední trojicí - Belsonem, Portmanovou a Paříží. 4/5 (11.09.2011)

Nejen řemeslně naprosto skvělé dílko, ve kterém ani tolik nejde o to, že v něm hraje Natalie Portman. Jakoby odměřený gradující komentář hlavního hrdiny vyústí v závěrečnou větu při telefonním rozhovoru, kterou si každý může vyložit po svém. Proč sledovat nekonečné love story, když může mít člověk stejně silný dojem i ze sedmiminutového filmečku? (03.08.2013)

Tykwer umí "klipy" a umí i lyrické filmy o pocitech. A True je výborně sestříhané, dynamické, s muzikou od osvědčené party Tykwer/Klimek/Heil, a má samozřejmě Natalie. Ale má být také emocionální a skrz Thomasův asi sedmiminutový osud má divákem nějak hnout. U mě se to nepodařilo a True tak v mé hlavě zůstává jen variací na téma etudy včera i dnes a formální vzpomínkou na Lolu. Srdce se to ani nedotklo, bohužel. Asi mě od doby jedné Hitchcockovy scénky netankují jisté vypravěčské kličky (schválně to taky zkuste říct nedebilně bez spoileru;)). 70% za moc dobré řemeslo, poklepání po rameni ve stylu "jo, vím jak jsi to myslel", a nádavkem drobná kletba vůči režisérovi, protože jsem chtěl jít spát, ale najednou nějak potřebuju slyšet větu: ”Lola, wenn ich jetzt sterbe, was würdest du machen?” a to, co po ní následuje. (15.07.2011)