True

And you were accepted, of course. You moved from Boston to Paris into a little apartment on the rue du Faubourg-Saint-Denis. I shoed you our neighborhood, my bars, my school. I introduced you to my friends, my parents. I listened to your texts, your singing, your hopes, your desires, your music. You listened to mine. My Italian, my German, a bit of Russian. I gave you a walkman. You gave me a pillow. And one day, you kissed me. Time went by, time flew and everything seemed so easy, so simple, so free, so new, so unique. We went to the movies, we went dancing, we went shopping, we laughed, you cried, we swam, we smoked, we shaved, sometimes for no reason, or for a reason. Yes, sometimes for a reason. I brought you to the academy, I studied for my exams, I listened to your singing, to your hopes, your desires, your music. You listened to mine. We were close, so close, ever so close. We went to the movies, we swam, we laughed. You screamed, sometimes for a reason and sometimes without. Time went by, time flew. I brought you to the academy, I studied for my exams. You listened to my Italian, German, Russian, French. I studied for my exams. You screamed, sometimes for a reason. Time went by for no reason. You screamed for no reason. I studied for my exams, my exams, my exams. Time went by, you screamed, you screamed, you screamed. I went to the movies. (06.09.2011)

Tato krátká povídka je součástí filmu Paris, je t'aime a musím říct že ze všech částí tohoto povídkového filmu je také nejlepší. Je to nádherné a zajímavě zpracované vyprávění o lásce slepého mladíka a krásné divky v podání Natalie Portman a jak Natalie, tak i režisér Tykwer v ní plně dokazují že jsou jedněmi nejtalentovanějších lidí své generace. (08.05.2007)

Veľmi pôsobivý film, akurát, že ten úvod ma zaskočil, lebo prirovnávať lásku k ročným obdobiam sa mi nepáči, ale našťastie to dopadlo inak. Taktiež dievča bývalo blízko divadla a slepí chlapec k nemu poznal skratku, no ona nie, tak to bolo viac než divné. Taktiež som nesúhlasil so všetkými ich aktivitami, ale láska slepého chlapca a vidiaceho dievčaťa na mňa zapôsobila. Svojou technikou tiež nebol zlý, ba možno naopak a tak to oceňujem, lebo to bolo podľa mňa kvalitné. (03.05.2013)

Nejpůsobivější a nejefektnější (bratři Coenové a Sylvain Chomet prominou) filmový příspěvek z povídkového snímku Paříži, miluji Tě. Tom Tykwer se vrací k experimentálnímu filmovému vyprávění a la Lola běží o život - famózní, chirurgicky přesný střih v neobvyklé klipové dynamice, cyklení linearity, práce s výraznou pointou, jednoduchý scénář...a to vše zhuštěno v kompresi pouhých 7 minut ... účinek je dechberoucí... Tvůrce, který osobitě žongluje s významy a rychlostí filmového času a formálními postupy videoklipu dosahuje maximálního efektu a účelnosti. Takhle vypadá postmoderní filmový tvar. (21.11.2008)

Jak málo času stačí na to, aby vás film dostal do kolen a nechal zírat s otevřenou pusou... přesně takhle na mě tohle Tykwerovo opravdu mistrovské dílko zapůsobilo. Kouzlo celého snímku netkví v hercích (kteří ale tvoří důležitou část, že, Natálko?), ale v dokonalém střihu a práci s časem a samozřejmě pointě. (15.05.2010)