Bourneovo ultimátum

Scénář: Tony Gilroy, Scott Z. Burns, George Nolfi .. Kdo byl Jason Bourne? Treadstone, Webb, Blackbriar.. Zkrátka kdo hledá, najde. Osobně jsem konečně od této velké a chladné mozaiky dostal nějaké naplnění a musím po dvou (jen lehce) nadprůměrných filmech prohlásit tento za bezkonkurenčně nejlepší a nejlépe zpracovaný. Nutná znalost předešlých dílů je však na místě, protože Greengrass prostě není na vysvětlování a do děje jsme vhozeni takřka kontinuálně. Na druhou stranu, pořád jde o ztrátu paměti, skoropomstu a hledání sebe sama, což je na třetí film, bez nějakého košacení, už trochu vyčpělé a stereotypní téma. Režisérův cit pro syrový realismus však dosahuje maximálních výšin, ruční kamera je (na drobné nepřehledné výjimky) přijatelně ukočírovaná, takže se dá několik akčních vložek s přehledem vychutnat. Výbuchy, ruční bitky, přestřelky či automobilová honička, vše je precizně a excelentně profesionálně zvládnuté. Jason Bourne se konečně přestal chovat jako bezduchá loutka v divadle nekalých machinací, využil plně své schopnosti a rozhodl se konečně potrhat drátky, které ho ovládaly a došlápnout si na své dřívější manipulátory. A je to krušná jízda! Chladná až odtažitá atmosféra sice stále kraluje, ale události a postavy jsou neustále v pohybu, na zdlouhavé kecání není čas a vše směřuje do finále, které je famózní! Zvláště dvě poslední scény (krátký úsměv & vodní hladina + Moby) se mnou emocionálně dokázaly pohnout, což jsem u Bourna zažil vlastně poprvé. K samotnému významu scény bych jen dodal, že doufám v pevné uzavření kruhu a nějaká touha třískat další peníze bude potlačena zdravým rozumem, protože by to byl jen další scénáristický blábol, neboť Robert Ludlum, duchovní otec série, už není mezi námi. 80%. (24.08.2007)

Nic překvapivého se nestalo a Greengrass dokráčel s až Bourneovskou elegancí na závěr dost možná nejúžasnější a nejnapínavější agentské série. Damon znovu nakopává zadky, ukazuje, k čemu jsou podle něj knížky a řádí po všech místech světa, aby konečně zjistil pravdu. Dvě hodiny plné akčního šílenství, geniálních záběrů a brilantní režie, to vše podtržené vynikajícím Damonem dělá z Bourneova ultimáta trhák nejen letošní sézóny. Jak tvrdí Douglas - boží, geniální, famózní, úchvatný film. Za sebe dodám, že permanentně kulervoucí. (17.08.2007)

// A jsme ve finále. Nic netrvá věčně a tak po letech i tenhle kousek začínám vnímat maličko jiným způsobem, než jak tomu bylo dřív. Co jsem dříve totiž přehlížel, mě dnes tak trochu bilo do očí a z čeho jsem se radoval, mě dnes už spíš unavovalo. Režie je sice od druhého dílu díkybohu klidnější, zato scénář tady šel definitivně do kytek, spolu s otravně všudypřítomnými flashbacky, nevýraznými made-up záporáky, prapodivnou logikou a s vyjímkou Londýnského nádraží i zoufale nevyužité akce. Ne, nemyslím si, že s Greengrassem je Bourne silnější. Tahle látka měla bohužel skončit jedničkou, nebo se vydat směrem dopředu. Takhle jen cestujeme zpět a zpět a... mě už to moc neba. (30.11.2015)

Jason se vrací v plné síle a znovu dokazuje, že Bond by se musel hodně ohánět, aby z něj po jejich střetu něco zbylo. Greengrass si konečně našel zlatou střední cestu ve svém mávání kamerou a dopřává nám akci, která je přiměřeně futuristická i přiměřeně old-school. V tom všem běhá mlčenlivý Damon, který znovu perfektně ztvárnil agenta bez minulosti, jenž kombinuje svou nesnesitelnou touhu po informacích s užitím chladné logiky a mlácením najatých zabijáků nejbližší literaturou. Jediný akční hrdina, který k tomu, aby byl zatraceně cool, nemusí hláškovat. Musí jen být na plátně. (24.11.2007)

Bourneovo ultimátum společně se Smrtonostnou pastí 4.0 považuji za jedny z nejprogresivnějšich akčních thrillerů vůbec, přičemž je zajímavé, že oba filmy vědomy si své seriality pracují se stejným konceptem: jak John, tak Jason prochází fikčním filmovým světem a svým jednáním upomínají na předchozí díly, variují je a vylepšují jednotlivé charakteristické prvky z nich a pracují tak velice důmyslně s diváckou pamětí. Jenže zatímco u Johna jde vzhledem k over-the-top akci o distanc, kdy plešatý taťka glosuje okolní dění na místo nás, u Jasona se stáváme aktivními účastníky děje, v němž každý sebemenši záběr má své opodstatnění vzhledem k vyprávění, zvuk je posílen na úkor tepající hudby nejlepšího současného akčního skladatele Johna Powella a zdánlivě jednoduché vyprávění s jasně definovaným dead-linem a inteligentně distribuovaným informacím se komplikuje, protože hodina a půl třetího dílu se odehrává před poslední scénou druhého. Jinými slovy: je to kurevsky geniální a já byl třikrát. (17.11.2007)