Bourneovo ultimátum

Začátek se rozjede tak, jak se od režiséra čekalo. Greengrass 'pouze' pokračuje v jízdě, nakopnuté druhým dílem, což si však všímavější divák nejpozději ve třetině uvědomí. Mix pocitů ohledně nějakého setrvačníku, který snad nemá co nabídnout, však rozmetá akce v Maroku, kterou se rychlost nakopne na 120%-ní výkon, jenž se zběsile žene napříč kontinenty, aby přikoval diváka do křesla v dechberoucí akci a dějových zlomech odkrývající Jasonovu minulost. Celý svět to čekal, ale výsledek odsouvá všechna očekávání mimo hranice představivosti a ač se všichni (zaslouženě) budeme klanět Greengrassovi za to, že akční thriller bude mít ještě pár let nejvýraznější synonymum v osobě Jasona Bournea, poklekněme nakonec před samotným Mattem Damonem, jelikož až napotřetí si můžeme plně uvědomit, že je to vlastně on, kdo tuhle roli 'udělal'. (17.08.2007)

(1001) S každým dalším sledováním ztrácí a ztrácí na poutavosti. Ještě několik promítaček a budu si myslet, že je to volovina. (A jenom mám tedy potřebu ještě dodat, jak mě prostě deptá, že je příběh seskládán ze všech zásadních momentů obou předchozích filmů, že nepřináší nic nového, že jenom recykluje. Nejvíc mě asi deptá ta scéna, kdy způsobí autonehodu, aby se zbavil zabijáka, který ho nahání, a potom se při pohledu přes zbraň rozhodně býti člověkem - to je přesně do puntíku to, co se stane v Bournově mýtu, až na to, že tam je na druhé straně hlavně Karl Urban, který je mnohem hezčí psychopatický zabiják než Edgar Ramirez. To je prostě drzost, recyklovat staré emoce a odvolávat se na ně místo vzbuzování nových. Asi bych dokázala leccos odpustit, ale tohle ne.) Ale kvůli vyčítavému pohledu Daniela Brühla (o němž jsem nicméně úplně stihla zapomenout, že tam hraje, protože při scénách v tom bytě vždycky nábožně obdivuji ten fíkus u okna a tu bonsaj u dveří) jsem se rozhodla zmínit i pár pozitiv a ukončit můj soud na smířlivější notu. Celá scéna s novinářem na londýnském nádraží je neuvěřitelně poutavá, nejspíš to bude moje nejoblíbenější sekvence z celé trilogie. A i jak pošle agenturu v New Yorku na procházku je celkem zábavné. Jenomže poslední akt filmu všechno zahodí a začne hrát na emoce a tam prostě vždycky ztratím zájem. I ten Moby na závěr jako by už zněl trochu opotřebovaně. -"Get some rest, Pam. You look tired." (29.01.2008)

Tvůrci měli natolik odvahy, že se vzdali velkolepého finále a se vším všudy navázali na minulý díl. Tím čím byl Bond pro Conneryho, je i Bourne pro Matta Damona. Nejenže z něj vyloženě vyzařuje jeho stoprocentní nasazení, ale zároveň zvládá i komplikovanější party, kdy emoce a city hrdina skrývá pod slupkou nekompromisního zabijáka. Strach, že tento hrdina již nemá co říct, se rozplynul při prvních minutách. (11.06.2008)

Jakkoli jsou pokračování úspěšných snímků většinou jen nastavovanou kaší nebo přinejmenším přes veškerou snahu nedosahují úrovně prvního dílu, v Bourneově trilogii je tomu přesně naopak. Trojka, která dějově bezprostředně navazuje na dvojku, je nejdynamičtější a stylově nejvybroušenější částí série. Velmi dobrý scénář, bezchybné herecké výkony, dokonalá choreografie bojových střetnutí, přesně vybrané hudební pozadí, zběsilé tempo, které diváka pohltí a rychlá kamera, která spolu s častým střihem vytváří zdánlivě chaotickou změť pohybů a nutí diváka pozorně sledovat obraz. Snad jen poněkud klišovitá scéna na závěr budí obavy z dalších pokračování, kdy nevěřím, že by se podařilo nasazenou laťku zachovat. Celá trilogie tvoří logický rámec, který se završí když se Bourne střetne se svým stvořitelem a pochopí, že nejtěžší souboj musí svést sám se sebou. Celá trilogie tvoří absolutní špičku akčního žánru v tomto desetiletí.Celkový dojem 95 % (26.08.2007)

Upozornenie: Komentar moze pre niekoho obsahovat pripadne SPOILERY. Bourne comes home. Pozadie príbehu je oproti predchodcom ešte viac kondenzované a aj dôležité body predostiera ako čistý fakt. Ultimatum je najosobnejším dielom v zmysle koncentrácie na Bournovu osobu a jeho cesty k cieľu. Výsledkom je film, ktorý pripomína vystrelený šíp letiaci k terču - bez prestávky v konštantnom napätí viaže na seba veľkolepé akcie, ktoré nedajú vydýchnuť. V tomto smere si film zaslúži absolutorium. Atmosferická hudba Johna Powella skvelo graduje obraz v každom zábere v dobre známom (mierne umiernenom, ale stále atraktívnom) Greengrassovskom štýle, aby v dvoch najvypätejších okamihoch úplne stíchla, čím drvivé nárazy na divácke emócie čisto iba obrazom ešte viac posiluje. Záver síce zaváňa klišé "ako ukončiť trilógiu", ovšem v Jasonovom prípade ide o krásne doťuknutie jeho príbehu, ktorý v troch dejstvách bolo radosť sledovať a ostáva iba veriť, že chamtivá ruka producentov ho už po vzore CIA konečne nechá na pokoji... ;-) Odísť treba v najlepšom. PS: Škoda nevyužitého Scotta Adkinsa - nielen v Undisputed II. dokazuje, že mu to vyýborne "kope i udiera". [Kontrolná projekcia] (05.08.2007)