Přelud

Od prvních minut se snímek nese v napínavé atmosféře a tajuplném hávu. Gregory Peck je tradičně ve své roli skvělý a přesvědčivý, akční pasáže působí stále dobře a postupné rozplétání záhady okolo ztráty paměti vyústí ve zdařilé finále. Edward Dmytryk velmi zručně udržuje diváka v napětí a obdivuhodné na tom je, že mu k tomu stačí v podstatě jen síla dialogů a sem tam nějaká ta akční scéna. À propos, tohle není první film, v němž Gregory Peck ztratil paměť. Vzpomeňme na Hitchcockův perfektní počin Rozdvojená duše. (17.04.2020)

Kličkování v paměti za tmy. Kdo vlastně jsi? Vzpomeň si. Kdo nebo co brání ti, být sám sebou. Tím, kým jsi. Vrať se ke včerejšímu dni. Tam se otazníky v tvé hlavě dočkají odpovědi... Zatímco horní cíp kapesníčku v klopě září běloskvoucí čistotou, tu spodní, neviditelnou část, plní, špiní barva zelená, vytlačuje ji pakl peněz. Ovšem Davidu Stilwellovi, klíčníkovi tajemných oken, kterého vedou nejisté směry jistého herectví Gregory Pecka, je třeba zvlášť vzdát hold za jiskrný /záb/lesk v mysli, ve vlasech, nez/a/tracený člověčí charakter. (29.10.2018)

Celkom slušná bourneovina s napätím od začiatku do konca, a nevadil ani rok natočenia filmu. Začiatok a koniec príbehu som sa vlastne ani nedozvedel (alebo som poriadne nedával pozor) a práve to pridáva poslednú kvapku napätia. –––– Nikdy jsem nepochopila, proč většina lidí dělá za tmy věci, které by za světla nikdy neudělali. ... Když můžeme lhát, podvádět, krást a zabíjet za bílého dne, a pak čekáme na tmu, abychom se milovali, někde je něco špatně. (29.10.2018)

Líbilo se mi to hodně. Mám rád filmy, které na úvod představí jakousi záhadu (zde v úvodu ještě ozvláštněnou výpadkem elektřiny v mrakodrapu), a hrdina si pak kousek po kousku skládá, co se vlastně děje, a přitom neví, komu může, a komu nemůže věřit. Vysvětlení mi přišlo také rozumné - nijak bombastické, ale zapadlo do děje, záhady uspokojivě vysvětlilo, věci se děly poměrně realisticky (na podobný žánr), ale hlavně mne to drželo od začátku do konce v napětí, jak to celé dopadne a co se tam v tom příběhu vlastně děje. Což se dá říct o málo filmech. A Gregory Peck hraje docela přesvědčivě, zvlášť když se snaží vzpomenout si. Nejlepší je ale asi scéna v tom pokoji, jak zhasne světlo, kdy se celý cuká a klepe, a náhle se zničehonic uklidní a vyjde v té tmě pokoje ven. A potěšil mne příjemně cynický detektiv v podání Waltera Matthau, když byli na place tihle dva (nebo se začátku i se Shelou), tak příjemně vtipkovali a dialogy byly pěkně vychytané. (18.02.2020)

Tajuplné drama s kriminální zápletkou stojí a padá s výkonem G. Pecka. Ztráta paměti způsobí, že David, hlavní postava příběhu, potkává lidi, které nepoznává, a sám nakonec neví, zda se nezbláznil. Zpočátku to dokonce vypadá, že David už je po smrti, nebo podstoupil jakýsi tajemný experiment (připomene tak trochu mladší Znovuzrození s R. Hudsonem). Zkraje někde mezi Kafkou a Orwellem, později s nádechem klasických krimi a noir snímků. „Vypadá to, že si někdo hraje na bohy. K tomu ti, co jsou nahoře, často rádi sklouzávají." Černobílá kamera filmu sluší, hudba dokáže místy navodit patřičné napětí. Přesto film ocení spíše milovníci žánru a starších snímků. (15.02.2020)