Like Minds

Nemůžu říct, že jsem závěr nečekala.. ale.. ale. :) Jednoduše mě výkony Toma a Eddieho přilepily k židli a nejednou jsem zůstala sedět s otevřenou pusou (nutno podotknout, že nejen proto, že jsem nemocná a mám ucpanej nos). I Toni byla úžasná, ale nebylo jí tam tolik, což je možná škoda. Každopádně stojí za vidění. (05.08.2010)

Jeden z těch filmů, od kterých člověk nic nečeká a ony ho pak velmi příjemně překvapí. Zajímavé a neohrané téma, skvělě syrová a podmanivá atmosféra oproštěná od veškerých příkras a hlavně kvalitní herecké výkony Eddieho Redmayna, který se vám svým neosobním pohledem dostane až pod kůži a kouzelně nelidského Toma Sturridge. Na filmu mě zaujalo, jak snadno spojuje různá historická fakta a jak nenásilně do nich zasvěcuje diváka - což se třeba o zpracováních Dana Browna říci nedá. (26.10.2009)

"You don't get it, do you? You will, you will." Do háje, do háje, do háje, to je ale dobrej film. Určitě ale ne pro všechny, jenom pro určité spektrum magorů (to na mou obhajobu/omluvu). Komorní - ve velmi ponurém duchu se před námi odvíjí příběh jedné ztracené duše, mladého kluka, který se choval trochu jako trouba ale v jádru asi dobrák, synáček ředitelův zdeptaný nesnesitelným tatíkem, zmítaný naivními city, které neuměl zvládnout, pod tlakem vyvádějící průsery kvůli svým vyhraněným názorům, z kterých nehodlá ustupovat, a přesně tady tomu mladíčkovi se připlete do cesty jiný pošuk, který až příliš četl knížky o rytířích na bílých koních. A potom začnou padat hlavy. Celý příběh stojí na výkonu nádherného Eddieho Redmaynea, skrz jeho mořsky zelené oči opravdu nahlížím do jeho hlavy a čtu tam jeho myšlenky, aby se ukázalo, že jsem se nechala zmanipulovat úplně stejně jako Collettina sympatická doktorka. Minimialistické tvůrčí prostředky jako uhýbavá kamera, melancholická a přesto tak tíživá hudba a utlumené odstíny barev dokonávají orgie pro hlavu mladé divačky (já). Eddieho křehký hlas šeptající pečlivě zvolená slůvka bych poslechla okamžitě. "Do you like history?" (07.05.2008)

Zřejmě to bude oborem mého studia, ale jakmile se někde objeví ve filmu hrátky s náboženstvím zvyšuje to mou nedůvěřivost. I tady to víc uškodilo než prospělo. Navíc kdo viděl Prvotní strach, úžas už u něj tenhle film nevyvolá. Pointa odhalena po čtvrt hodině, ale i tak jsem si užila atmosféry a hezké tvářičky Eddie Redmaynea, s potutelným úsměvem na rtech. (22.11.2009)

Kam se hrabe Twilight. Zatím stále jediný celovečerní film australského dokumentaristy (!) Gregoryho J. Reada je pečlivě vyrešeršovanou psychologickou studií o psychopatickém mladíkovi, která bohužel funguje více právě jako studie, než jako film. A rozpolcenost hlavního hrdiny mezi dobrem (vlastním rozumem) a zlem (rozumem osudového spolužáka) se nějak přenesla i do mého hodnocení. Mezi klady musím uvést námět, který mi přišel notně zajímavý až psychologicky záslužný - teenage psychopati nejsou sice nijak novým tématem, ale společensky je to předmět spíše tabuizovaný (proto si ho i Read vybral) a zfilmovaný výjimečně (i když třeba Rebel bez příčiny /1955/ vychází ze studie o teenage psychopatovi) -, navíc je tu Gestalt vynalézavě pojatá jako negativní synergie. Ale co naplat, jako filmu mi na tom něco vadilo, něco nefungovalo. Možná jakási nevyváženost, a to právě v té režisérsko-scénaristické rovině, za něž obě je zodpovědný Read. Na jedné straně tu máme skvěle fungující strohost filmové řeči a pečlivou kompozici záběrů (Readův vymazlený storyboard), které mi v kombinaci se syrovostí příběhu až vyvolaly vzpomínky na filmový neorealismus. Na druhou stranu člověka ubíjí až jalovost některých sekvencí, předvídatelnost, možná až zbytečná morbidnost... a takhle by se dalo pokračovat. Pravdou je nicméně to, že takhle napsaný film stojí minimálně z poloviny na obsazení dvou hlavních rolí. Toho si byl Read velmi dobře vědom a castingu věnoval hodně času (vybíral ze 120 herců). Troufnu si tvrdit, že nebýt výkonu nadějného Brita Eddieho Redmaynea (*1982) - který hrát umí a má i na víc, než co tu předvedl -, film by se Readovi rozpadl pod rukama. Mladší Tom Sturridge (*1985) sekunduje už méně zdatně a paradoxně tak krásně ukazuje, jak se téměř nedají smysluplně hrát jednorozměrné "záhadné" pseduopostavy, které jak typově, tak herecky k "dokonalosti" dovedl Robert Pattinson v roli Edwarda Cullena v Twilightu (2008), vedle kterého ale Like Minds pořád zůstávají osvěžujícím filmovým zážitkem. (13.11.2011)