Smrt krále Václava IV.

Hořký konec nejstaršího syna Karla IV. na rozcestí velkých společenských proměn. Bělkova televizní inscenace se tentokrát nedokázala oprostit od některých zjevných klišé a scénáristických chyb, díky nimž je Václavova nerozhodná osobnost v závěru jeho královského působení charakterizována poněkud zploštělým způsobem. Leccos naštěstí zachraňují vynikající herci, především Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková, Eduard Cupák a Luděk Munzar v roli odbojného prosťáčka. (15.05.2016)

Tahle inscenace se tedy povedla. Určitě zde Rudolf Hrušínský hraje civilněji, než v inscenaci Zikmund liška ryšavá. Tam taky umíral a bylo to až příliš sugestivní. Tady mu pan režisér tolik křiku nepovolil, jen v rámci své postavy- krále Václava IV.- alkoholika v Říši řečeného Líný. Opuštěn vlastním národem, kterému přestal rozumět, král tráví poslední chvíle na hrádku v Kunraticích. Bilancuje v kruhu prelátů, univerzitních mistrů a své manželky, královny Žofie. Odborný poradce Jiří Spěváček tento film nasměroval dobře. 85% (26.09.2010)

"Nad ránem chodí po cimbuří smrt.." a "zbytečný král" Václav IV, co se nedokáže rozhodnout, zda chce být "bratrem lidí nebo králem" prožívá poslední okamžiky svého života. Tento Šotolův historický apokryf má skvostné (občas typické filosoficky laděné) dialogy, Z hereckého hlediska jde pak o skvělou podívanou. Rudolf Hrušínský sice působí možná až trochu afektovaně, ale kdo ví, zda přesně nějak takto se král Václav před tím, než jej postihl infarkt, nechoval. Z dalších postav musím vyzdvihnout dvojici Munzar/Preissová, jejichž herectví má vážně jiskru. Munzarova postava bodrého "Chlebečka" sice asi moc reálný základ mít nebude, celé hře však dodává šťávu a určitou lehkost. Jinak by to byl jen samý křik či samé filosofování (01.06.2023)

Doba vzniku filmu vpašovala do díla jasně definovaný názor, zda je lepší vláda panovníkova a jeho proradných poradců, šlechty a bohatých měšťanů či stavů. Rudolf Hrušínský podle mého názoru svůj výkon až moc dramatizoval a přehrával. Jako by hrál v divadle. Slabší dílo, až moc autorské na úkor historických fakt. (15.05.2016)

Myslím, že Bělka s předlohou Jiřího Šotoly nic moc velkého udělat nemohl; způsob vidění panovnických postav a jejich okolí mi tu přijde velmi limitovaný dobou svého vzniku. Vzít pár historických postav, pár vděčných motivů (prodejnost bohatých, prostý lid bojující za svá práva atd.), protřepat nemíchat... Jak mám Rudolfa Hrušínského ráda, tady mi v některých chvílích dal svou "národnědivadelní" dikcí vzpomenout na Karla Infelda Prácheňského. (15.05.2016)