Zmeškaný hovor

Měli jsme tu už leccos. Vraždící videokazety, vyšinuté dětičky. Horory ze země vycházejícího slunce u nás zdaleka nejsou neznámé, navíc s nimi tentokráte přichází i věhlasný kult Takashi Miike, respektive americký remake jeho duchařiny z roku 2003. No, a ano, jde o další prašivý příklad komerční vypočítavosti. Ostatně za poslední tři, čtyři roky tvůrci populárního žánru jakoby nevnímali naléhání publika a neustále si jedou na stejné notě. Originalita je ta tam, máme tu jen stále ty stejné kvílivé pazvuky, stále ty stejné rádoby „děsivé“ postavičky, které musejí mít enormní radost z toho, jak stále ty stejné postavy nelogicky jednají. Tentokrát padla volba na vskutku sympatickou Shannyn Sossamon, která se ocitá mezi bandou dementních přátel (aaah, dokonce vysokoškoláků) a tu a tam se od někoho z nich ozve zlověstné vyzvánění, které předznamenává, že ten, kdo hovor přijme, si to pěkně odskáče. A tak docela frekventovaně vybafne nějaký ten bubák, brzy to celé omrzí, přičemž tvůrci netuší, jak má to i tamto na diváka zafungovat. Prakticky neznámý režisér Eric Valette jakoby si talent i smysl pro napětí nechal doma ve Francii. Hřebíčkem do rakve jsou pak primitivní dialogy a dosti unylé tempo, takže i těch pětaosmdesát minut jsou místy utrpením!! OK, uznávám, že tak hrozné to zase nebylo, ale já si vždycky myslel, že film má především bavit.. (17.04.2008)

Nemůžu souhlasit s uživatelem LIVINGDEAD kdyby to zahrála nějaká blondýna např. Paris Hilton, tak by to bylo asi úplně k smíchu :D Právě naopak Shannyn Sossamon je velice sympatická a navíc také velice pohledná :) Tento horor bylo docela povedený a mě se líbil, ale může to být také tím, že jsem neviděl původní japonský film ale až tento remake. Ale každopádně spojení Nezvratnýho osudu s duchařinou nebyl špatný nápad. (22.09.2008)

Pouze klasický a navíc zkopírovaný béčko a už jen s touto skutečností se musí na film jako takový pohlížet. Ovšem ačkoliv sem tedy věděl do čeho jdu, tak mě to nijak nenadchlo. Čím víc se blíží závěr, tím je to sice trochu napínavější a "strašidelnější", ale hodně scén shledávám jako poměrně dost vtipné, taktéž některý reakce hrdinů atd...i přesto všechno se tak nějak jedním okem na to dalo dívat anichž by člověk usnul a tak dávám 2* (11.04.2008)

Zazvoní vám telefón, v ktorom počujete smrteľné výkriky - svoje smrteľné výkriky, predzvestujúce blízku budúcnosť. Pri tak zaujímavom námete som čakal, že sa znova jedná o podceňovaný film (čo je na csfd bežná záležitosť). Po zhliadnutí však musím slovo "podceňovaný" zmeniť na "preceňovaný". Veď v One Missed Call nefunguje nič ako má. Horor? Ale prosím pekne! Komédia! Žiadna lakačka nedokáže ani v najmenšom vystrašiť. Strach a atmosféra absolútne v čudu. Zmeškaný hovor môžte pre mňa za mňa sledovať o tretej ráno v prázdnej miestnosti, no garantuje vám, že váš "fear meter" ostane stále pod bodom mrazu. __ Aspoňže ten Edwards Burns pripomínal detektíva Bootha zo seriálu Kosti. A áno, to je asi tak prvý a posledný klad snímku (ocenia minimálne fanúšikovia seriálu), ktorý nebyť ostrej kamery, pripomína skôr televíznu produkciu než niečo "profesionálne". 45%? 20%. (09.03.2011)

V roku 2008, v čase najväčšieho komerčného boomu ázijských duchárskych horrorov, natočil režisér Eric Valette americkú verziu rovnomenné japonského snímku, ktorý v roku 2003 zrežíroval Takaši Miike. Do kín po celom svete sa dostal "Zmeškaný hovor" (One Missed Call). Mňa nijak zvlášť neoslovil ani pôvodný film (着信アリ), takže trvalo hodne dlho pokiaľ som sa odhodlal si pustiť americký remake. Nakoniec to nebolo až také špatné, možno i o trochu pôsobivejšie ako originál. Predsa len mi je americká kinematografia bližšia ako orientálna šikmooká japonská bizarnosť. *** (03.04.2017)