Dopisy z Iwo Jimy

"Gratulujeme Vám! Váš manžel jde do války!" Správný Japonec po tomto oznámení dojatě poděkuje, ale já bych sbalil rodinu do kufru a prchal bych šinkanzenem do mírumilovnějšího prostředí. Jenže ani všichni vyvolení Japonci nebyli úplně nadšení z toho, že brzy budou moci spáchat hrdinnou sebevraždu a tak si na tomto snímku cením hlavně toho, že ukazuje, kterak na všech válčících stranách byli obyčejní lidé se svými civilními problémy, jimž nesmyslné válčení zkracovalo životy. Válka je zkrátka hnus, ze kterého profitují pouze vlády a zbrojaři, takže bych chtěl navrhnout, aby v dalších válkách bojovaly proti sobě právě tyto elity a lid by jim to jen soudcoval. (16.03.2016)

Lepší než americká část, ale přesto má k dokonalosti nebo k nadprůměru hodně daleko. Clint Eastwood nedokázal vložit do obou snímků dostatek poutavého příběhu a války, takže vznikla dvě díla, která mohla dohromady být něčím výjimečným. Japonská část hodně ukazuje důležitost cti v japonských poměrech a všechny charakteristické prvky japonské mentality. Ken Watanabe je rozhodně nejlepší herec a je škoda, že se mu nikdo nesnaží dostatečně kvalitně konkurovat. (05.07.2007)

Eastwood je diabol. Pôvodne chcel nakrútiť „len“ vysokorozpočtový hollywoodsky vojnový epos VLAJKY NAŠICH OTCOV. Potom ho to však zlákalo na opačnú stranu barikády a okamžite nakrútil aj druhý vojnový veľkofilm. Tentokrát výlučne z pohľadu tých, ktorí posvätný ázijský ostrov Iwo Jima bránili do posledného dychu (a muža). Ak máte radi vojnové eposy, dozaista si prídete na svoje. No môžu vás zaskočiť dlhé pokojné pasáže, počas ktorých sa „nič nedeje“. Naopak, niektorých budú tradičné akčné výjavy s bombardérmi, tankami a guľometnými hniezdami otravovať (pretože ich videli v 20. iných filmoch) a ocenia práve dialógové momenty. (29.08.2008)

DVD/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// Ken Watanabe, opět kamera a filtry, hudba, příběhy postav -strašně přetažená stopáž/// Druhý válečný film od Eastwooda, jen z opačné strany, avšak sledující stejný konflikt. A mohu říct, že Dopisy jsou lepší než Vlajky. Zajímavé je, že ani v jednom z filmů nepotkáme tváře (hrdiny) nepřitele. Vždy je nepřítel jakoby anonymní, jen mi (záleží za kterou stranu hrajete) jsme obyčejní lidé, kteří máme strach nebo na někoho myslíme. Proto zřejmě dva filmy. Které jsou naštěstí od sebe dost odlišné, aby se nestalo, že dvakrát budeme sledovat totéž. Přestože jsou Dopisy tedy lepší, nemohu říct, že by některý film byl zrovna výhra. Zhlédnout za den cca 260 minut o tom samém, to chce mít výdrž. Jenže podruhé do toho už nepujdu. Být z toho jeden film, bylo by to mnohem lepší. Dopisy jsou tedy zajímavé, ale ten druhé film je zbytečný./// Celkem 71%/// (26.12.2007)

Pohled na válku trochu jinak, místo sugestivních pohledů zblízka na naturalistickou akci zaujímá divák polohu vzdáleného pozorovatele a tichého soudce. Nesoudí však dobro a zlo, nezvrací z odpadlých končetin (i když ani ty nejsou opomenuty - hrají až druhé housle), nýbrž nahlíží na válku z hlediska humanistického s podkladem odvěké samurajské cti. Výsledek však mohl vyznít i silněji, pointu "vyprávění z dopisů" až tak tak zachraňuje jedna z posledních scén a symboliku stejných zájmů obou bojujících stran (dostáváme stejné dopisy / jde nám o rodiny) je také třeba hledat. Snímek je to trošku náročnější, než válečné obvykle bývají, ale jak se říká, kdo hledá najde. Rozvolněné tempo se sice k filmu hodí, ovšem místy už opravdu naráží na krajní mez únosnosti, za to však vizuální forma nemá chybu - barvám je ubráno na intenzitě, takže obraz je "rozmanitě šedý", jen krev a oheň zůstávají v zájmu konstrastu přirozené. 8/10 (26.12.2008)