Bitva o ostrov Saipan

Je to celkom dobrá vojnová dráma. Má dosť dobrý príbeh o zvyškoch japonskej armády na čele so schopným veliteľom na ostrove Saipan, ktorá má v pláne čeliť mnohonásobnej americkej presile za každú cenu, ale trpia nedostatkom všetkého potrebného a postupne si uvedomujú, že dosiahnuť víťazstvo je asi nemožné, ale česť a patriotizmus im nedovoľujú sa vzdať. Spracovanie sa mi páči, ale dalo sa z toho získať aj viac. S prvou polovicou nemám tamer žiadny problém, dejovo je to ideálne a je zaujímavé sledovať ešte dostatočnú japonskú armádu, ktorá ale presile nedokáže odolávať a tak sa ich počet postupne zmenšuje a musia meniť taktiku a prispôsobovať sa celkovej situácii. Ale druhá polovica je už o niečo slabšia, stále sa na to dobre pozerá a ponúkne dostatok zaujímavých situácií a prvkov, ale celkový dej v tejto polovici už nedosahuje pôvodnú zaujímavosť a už sa tu nájde aj viacero pomerne zbytočných scén. A na moje prekvapenie tu majú až príliš veľký priestor Američania, takmer rovnaký ako aj Japonci, čo ma ale skôr mrzí, síce takto je to komplexnejší pohľad na celú situáciu, čo čiastočne oceňujem, ale len predsa skôr by ma viac bavilo, keby sa film venoval čisto len Japoncom a Američania by boli podaní len v štýle nepriateľskej strany, ako je to takmer v každom vojnovom filme. A navyše až na jednu výnimku tu sú Američania zobrazení ako slušní muži, čo má tiež svoj význam, takto je výraznejší pocit zbytočnosti vojny, ale zároveň to má za následok, že hlavným hrdinom nefandím až tak moc, ako by som chcel. Akcie tu moc nie je, ale aspoň tá je celkom slušná. V tomto filme o ňu ani moc nejde a preto počtom a aj kvalitou za žánrovou špičkou dosť zaostáva, ale aj tak hlavne v prvej polovici sa nájde niekoľko dobrých bojových scén, ako napríklad útok na americké pozície a dobre sa na to pozerá. Len škoda, že viac priestoru nemá partizánsky spôsob boja, vzhľadom na celkovú situáciu som ho očakával vo výrazne väčšej miere, ale aj to ukrývanie sa v hustých horách má svoje čaro. Herecké obsadenie nie je zlé, chýba mi tu nejaká charizmatickejšia postava, ale aj tak viacero postavám som fandil, okrem japonského veliteľa aj žene, ktorej rodinu zabili Američania alebo najlepšiemu bojovníkovi a aj tých pár amerických výraznejších postáv je celkom slušných. Réžia a technická stránka na žánrovú špičku nemajú, ale som spokojný, stále je to slušný nadpriemer. Tento film ani nemám v pláne nejak kritizovať, páčil sa mi a myslím, že dopadol presne tak, ako aj mali tvorcovia v pláne, ale len predsa ja mám radšej trochu iný štýl, kedy hlavné postavy nevedú zbytočný boj. Ale horšie hodnotenie dať nemôžem, na to ma hlavne tá prvá polovica až moc bavila. 72% (28.07.2012)

Válečné filmy mám moc rád a díky tomu jsem jich viděl spousty, pročež na ně mám velké nároky. Celosvětově samozřejmě kralují Korejci se svými řežbami (Pouta války), podle kterých srovnávám zbytek. Japonci na to nešli špatně, ale udělali jednu velkou chybu. Natočili o nějakou třičtvrtěhodinu víc, než scénář snesl. 70% (18.06.2017)

Nevím proč, ale tyhle filmy mě dojímají mnohem více než kde jaká romantická ptákovina. Člověk si po přečtení knihy Chryzantéma a meč od Ruth Benedictové a po pár letech studia Japonska připadá, že už je chápe (nechápe, ale whatever), takže přesně ví, co to pro Óbu znamenalo. Všechna ta rozhodnutí, kapitulace, „tvrdohlavost“, … U některých scén mi přebíhal mráz po zádech. Maó nádherně zahrála nenávist – když jí zabili rodinu, její výraz, ty oči! Páni, smekám! No a protože Takenouči je můj hrdina, celou dobu jsem na něm visela pohledem a užívala si ho – fousatého osmahlého, špinavého, zpoceného, zoufalého. Úžasný velitel. Další věc, co mě potěšila, že hraní Amíků bylo hraní (častokrát cizinci v japonských filmech stojí za starou bačkoru, ale tak tady si to nemohli dovolit vzhledem k tomu, že jsou tam polovinu filmu). 2. světová zase z jiného úhlu a tenhle úhel se mi líbil. Je klidně možné, že si film opět zopakuji, což u mě není zase tak častým jevem. (30.03.2014)

Tak chápu, co je na tom posledniho, ale samurajskyho teda nic. To zas slováci přebrali americkej název, kterej moc chytrej není. Ale Google překladač tvrdí, že originální název je "Muž, který byl nazýván Fox: zázrak z Tichého oceánu". Mistama se sice choval dost fanaticky, jako že se nechtěl vzdát a rači chcípnout a furt ve jménu císaře a cti, ale vyšlo mu to, no. Bylo zajimavy vidět film natočenej Japoncema, ale bohužel mě to neumělo moc zaujmout. Nevim, možná to bylo i tim podělanym slovenskym dabingem. Jo, kouknul jsem se na to, ale žádnej dobrej pocit z toho nemám... (17.01.2014)

Saipan. Jeden z ostrovů v Mariánského soustroví v Pacifiku. Saipan, Guam a hlavně ostrov Tinian Amíky moc zajímaly. Bylo to z nich do Japonska už jen kousek. Všechny ostrovy tedy bylo nutno dobýt obojživelným výsadkem námořní pěchoty. Na Tinianu proto vznikla obří letecká základna bombardérů B29 a za zajímovost stojí, že právě z Tinianu startovala v srpnu Enola Gay a Bockscar.... Děj filmu nás zavádí do léta roku 1944, kdy Američané začínají s vyloděním na Saipanu. Přes zuřivou obranu Japonců jsou zajištěny pláže a centrální část ostrova a zbytky japonské armády se postupně stahují do hornaté severní části ostrova. Řada důstojníků volí před svým možným zajetím čestnou smrt rituální sebevraždou a stejně tak činí i civilní obyvatelstvo, neboť je jim vojáky vylíčeno, že budou po zajetí mučeni a zabiti. Celé rodiny tak končí život is s dětmi skoky ze skal na útesy hluboko dole... Japonský kapitán Oba byl svým způsobem opravdu vyjímka, protože uvažoval trochu jinak. Americké nechápání japonské mentality však mohlo být ve filmu lépe znázorněno, protože Amíci ať už harakiri, útoky kamikadze či sebevražedné útoky zbylích jednotek, nebo jejich hromadné sebevraždy granáty skutečně nechápali. To co vidíme na Saipanu, to se odehrávalo prakticky na každém z obsazovaných ostrovů a atolů. Často ještě dlouho po dobytí ostrovů měli Američané lokální problémy s přeživšími fanatickými jednotlivci, kteří ač bez potravy a dostatku munice, dál vedli svojí dávno ztracenou válku za císaře Hirohita... A někdy i po tom, co se dozvěděli, že válka opravdu skončila. Raritou pak byl japonský pěšák Onoda, který se skrýval ve filipínské džungli do roku 1974... Koho film zaujal, doporučuji k přečtení knihy: Hiró Onoda - Moje třicetiletá válka a Šohei Ooka - Ohně na planinách. Film je bezesporu zajímavým dílem. Japonci se snažili o maximální objektivitu a jsem rám, že tu nezaznělo ono časté poválečné uctívání hrdinů... Ačkoliv nám mohl být kapitán Oba i jeho muži sympatičtí, pořád to byl jen a jen muž okupační a nesmírně kruté armády... Tři divoká manga. * * * (01.02.2014)