Tajnosti

Alice Nellis jako režisérka roste. Zatímco její první dva filmy se mi dost líbily, ale zdály se mi moc tíživé (a do druhé projekce jsem se nehrnul), Tajnosti i přes nepříliš veselé téma disponují naopak lehkostí téměř nebeskou. Také jsou mnohem filmařsky hravější než předchozí, lehce televizí zavánějící snímky. Největší Alicininou silou je schopnost neotřelého pohledu na každodenní věci a vyhmátnutí a vypíchnutí situací, které zná z vlastního života každý - příkladů je v Tajnostech spousta a možná si při nich uvědomíte, jak málo mají ostatní filmy společného s tím, co žijete. Výteční herci v čele s Ivou Bittovou si svoje party opravdu užívají a působí životně a přirozeně, skvělý je taky hudební doprovod Buty a Niny Simone. Silný a osobitý film, jakých se rodí málo (a nejen u nás). (30.05.2007)

Dlouho mi dělalo problém naladit se na styl. Nellis předvádí ženskou duší pomocí laškovného poskakování doma u dřezu, otravně přepoetizovaných sekvencí a okázalých "významných" pohledů Ivy Bittové (které jsem ve filmu nevěřil skoro nic). K tomu trocha polopatické symboliky, opakované tanečky a trocha doslovných vysvětlení, aby i ti nejpomalejší pochopili, co se děje v srdci hlavní hrdinky... Nakonec ale naštěstí není tak strašně. Klišé se zoufalým milencem nebo se sekretářkou (a větou "musíme si promluvit") se zachraňují humorem, Nellis postupně, a spásně, přehrává pozornost na Karla Rodena (skvělý), Miloslava Koniga (skvělejší) a Martu Issovou (nejskvělejší), díky čemuž mají Tajnosti náběh na stejně tak skvělý film. Jenže slzy u piána prostě neprotečnou tak hluboko, protože přichází spíš na povel, jako špatně zahrané uspokojení scenáristické zvůle ("Teď musí být konec, hlavní hrdinka se musí očistit! Breč, Ivo, breč!"). A upřímně řečeno, kolik by toho zbylo bez Niny Simone? (10.06.2007)

Citlivý ženský film nejen pro ženy. Tam, kde Hřebejk s Jarchovským divákům zbytečně vysvětlují, co že se to na plátně děje, Alice Nellis si vystačí s jemnými náznaky a poetickými výjevy. Ona totiž narozdíl od výše zmíněných komerčních hitmakerů předpokládá, že se na její film půjdou podívat lidé, kteří nemají problém při jeho sledování i trochu přemýšlet. Ony Tajnosti totiž nejsou tou klasickou hořkosladkou komedií, které se u nás objevují jak na běžícím páse, ale je to citlivá sonda do života jedné ženy, která se ocitla na rozcestí a neví si rady, kterým směrem se vydat dál. Alice Nellis se nebojí experimentovat a do filmu vlepila i nějaká ta taneční čísla...a působí to dobře, svěže. Ještě bych vyzdvihl Ivu Bittovou v hlavní roli a Karla Roden jako jejího manžela, kteří sice hrají úsporně, ale jejich postavy tak působí o to reálněji. A když už dojde na nějaké emocionální výlevy, oba vědí, kde je ta hranice mezi uvěřitlelným projevem a divadelním přehráváním. Jediné, co mně trochu vadilo, byla postava vlastníka obchodu s hudebními nástroji, jehož emocionální otevřenost mi přišla možná trochu moc křečovitá, ale to je opravdu jen detail. Tajnosti jsou po Slámově Štěstí další takový malý zázrak v české kinematografii, který obstojí i v porovnání se zahraniční tvorbou. (27.01.2008)

Na první signální tiché a přitom občas skoro hlasitě pravdomluvné. Pod divákovou kůží díky slzám, piánu a hudbě, ale zároveň odosobněné mnoha vedlejšími postavami. Ať už špatnými (Karel, realitní agentka), dobrými (doktor, manželská dvojice) nebo úžasnými (roztomilá Martha Issová jako dcera a dokonalý Roden jako manžel by si zasloužili mnohokrát víc prostoru). Ty rozpačité tři hvězdy jsou nakonec zklamáním, za něž může příliš rozvláčný scénář plný cizích zmatených pocitů nebo dialogů mířících vedle mé srdeční smysly. Ve hře tak všechny zúčastněné drží Iva Bittová, která dokáže z civilní zamyšlené melancholičky přepnout na fascinující bytost plnou emocí. Navíc živoucí kamera vtáhne diváka do příběhu v těch nejpotřebnějších chvílích. Škoda jen, že dvě absolutně dokonalé pasáže, v Richardově zaměstnání a na dceřině večírku, jsou tak úžasně natočené, zahrané a procítěné, že ty zbývající vedle nich vypadají jako příliš chudí příbuzní. P.S.: Po nějakých dvou týdnech bohužel doznávám, že i s takhle malým odstupem dostávají tři hvězdy hořký chuťový ocas zbytečnosti a nedořečenosti. Zůstaly jenom ty dvě scény a Roden s Issovou. Zbytek už nikdy vidět nechci. (16.11.2007)

Alice Nellis netočí moc. Ale když už to udělá, stojí to za to. O ženách po čtyřicítce to sice je, ale lidé v každého věku si tam něco najdou. I bez rozdílu pohlaví. Filmy Alice Nellis jsou hlavně o pocitech. A najde se v nich civilnost i snovost. A naše životy. A naše řeči. Jako protiváha Vratných lahví, které se IMHO bály přijít o svého diváka a jen vtipkovaly (ano, i po x-té verzi scénáře), bych to rozhodně doporučil. Jo, a za to, že ČT odmítla dát peníze na Annu, jí provolávám hanba!!! Třikrát!!! To mohl být projekt!!! (26.07.2007)