Kainovo znamení

Málo známý a patrně i neprávem pozapomenutý snímek, jehož poselství bude mít vždy nadčasovou platnost. Podobenství, které lze vztáhnout k mechanismům jakéhokoli totalitního, či ne plně demokratického režimu (i když toť otázka, co je to ta "pravá" demokracie – vždy půjde o vliv určitých zájmových skupin, které usilují o to, mít vše pod palcem, a hrají se zbytkem národa pouze úlisnou demagogickou hru). Drásající zjištění, že lidský život a vše, čemu člověk věřil, je jen jedna velká lež, zosnovaná cynickými praktikami (za vším však hledej člověka!!!) tajné policie, absolutní popření všech morálních hodnot, naprostá devalvace smyslu lidské existence, beznaděj, z níž vás nevykoupí ani smrt, neboť v dějinném zvratu najednou není nikoho, kdo by vám dal oprátku na krk: "Víš co, mládenče, tu máš, navlíkni si to sám." Přesto však je čin Ludvíkovy pomsty alespoň částečnou satisfakcí, světýlkem, nebo spíš letmým a valem pohasínajícím zábleskem na konci tunelu... Literární předloha (Život za podpis, vydáno 1989) je stejně strhující a úchvatná jako její filmové zpracování, čte se jedním dechem, takže vám na ni bude stačit jedno odpoledne. Na závěr snad jen dodám, že vyjma jediné drobné scény (návštěva Ludvíka u svých rodičů před trvalým odjezdem z Prahy), která není do filmu pojata, je snímek věrným zrcadlovým odleskem původní novely. Není nad to, když si sám spisovatel může zpracovat filmový scénář podle své původní předlohy. A Vladimír Körner vždy jasně ví, co chce. (30.07.2010)

Je hodně důležité, kdo látku Vladimíra Kornera dokáže kvalitně a věrohodně převést na filmové plátno. Nejvíc se to zdařilo Františku Vláčilovi (Adelheid, Pověst o stříbrné jedli a Údolí včel), Jiřímu Svobodovi (Zánik samoty Berhof) a Karlu Kachyňovi (Cukrová bouda). Dobře zabodovaly i filmy Miloslava Luthera (Svědek umírajícího času, Chodník cez Dunaj a Anděl milosrdenství). Vyloženě špatně dopadly snímky Milana Cieslara (Krev zmizelého). Kainovo znamení bych řadil k těm horším zpracováním. Chybí potřebná invence a výraznější dějová stránka. Takhle film působí zmateně a špatně. Příliš mnoho postav, těžko se v ději orientuje. A to je právě chyba režiséra, který si jinak s tak kvalitní látkou nedokáže poradit. Výsledkem pak jsou těžkopádné herecké výkony, slabé dialogy a nepřehledné scény a střihy. Vrcholem je hrozná hudba, která neumí využít a uchopit atmosféru situace a jakékoliv vypjaté scény. Předabování polských herců je také spíše ke škodě. A hlavně, film nepůsobí, že by se odehrával v druhé polovině devatenáctého století, ale jako v době kolem První světové války. (22.12.2018)

Povedené drama o nemožnosti vybřednout z osidel tajné policie, jakmile jí člověk jedinkrát upíše svou duši. V. Korner scénář nepochybně psal v dobách, kdy musel brát ohledy na cenzuru, a přesto do něj dostal všechno, co zřejmě měl na srdci. Děj z prusko-rakouských válek opřený o protirakouské nálady a slovanskou vzájemnost by nepochybně musel být stravitelný i pro komunistcké kulturní arbitry. Zkrátka - všechny nás naučili. (08.11.2009)

Nejsem úplný tupec, ale měl jsem problém se ve filmu orientovat. Mladý student byl zverbován tajnou policií a nasazen posléze na rakousko- pruskou hranici. Zde se odehrávalo mnoho podivností, které mi přišly vcelku zbytečné. Bitvu u Hradce jsme presráli, a Vladimír Korner napsal, že kvůli tomu, co se stalo v tomto filmu. Tak to stačí opravdu málo k pádu c. a k. velmoci. 60% (02.05.2016)

Vladimír Körner přistupoval k psaní svých scénářů s hlubokou znalostí historie a dokázal skloubit požadavek na napínavý příběh s gradující zápletkou s historickou věrností. Zároveň se tam vždycky dá objevit přidaná hodnota. V tomto případě je jasné, co chtěl připomenout a před čím varovat. Student, který kdysi ve slabé chvilce podepsal spolupráci tajné policii rakousko-uherského mocnářství, připomíná osudy těch, kteří pod podobným nátlakem podepsali spolupráci se Státní bezpečností. Hrdina příběhu postupně ztrácí všechno, včetně lásky svých bližních a vlastní sebeúcty, aby drobnou satisfakci našel v podobě pomsty státní moci, která ho zneužila. Jenže jak říká pruský vojevůdce, nikdo nemá rád zrádce, a tak před hořkostí svého konce student Olafa Lubaszenka neunikne. Oceňuji kvalitní historické příběhy a tady se povedlo myslím docela dobře zobrazit epochu druhé poloviny 19. století a navíc ukázat, že špionáž nezačíná až 20. stoletím a i v dřívější minulosti dokázala být nebezpečná a její aktéři dokázali hrát složité hry. Snad jen forma koprodukce je trošku nešťastná, protože dabing u polských herců na mě působil poněkud rušivě a dokázal bych si rovněž představit lepší herecký výkon u hlavní postavy ztvárněné Lubaszenkem. Tak matný výkon mě u něj poněkud zaskočil, znám ho totiž jako vynikajícího herce... Zato Petr Čepek byl tradičně herně spolehlivý a jeho oficír odpudivý. Celkový dojem: 70 %. (25.05.2014)