Amityville 2: Posedlost

Vynikající horror o posedlosti a strašidelném domě, který dějově předchází slavné Hrůze v Amityville. Damiano Damiany je zručný řemeslník, který ví, jak diváka vystrašit a nebojí se jít až na samotnou hranici (incestní nádech). Bohužel, vymátačský dojezd mi přišel jako trochu zbytečná koule na noze, která táhne předchozí hodinu děje trochu ke dnu. Celkově nedosahuje dvojka decentní vytříběnosti jedničky, ale s přehledem strká do kapsy všechny další díly. (23.09.2004)

Můj "horor na Štědrý den" pro rok 2011 :-) ... Strašně příjemné překvapení, kvalitou na úrovni vynikající prvního dílu. V podstatě už jsem se dostal do stádia, kdy pomalu přestávám věřit, že z období 70. léta a výš objevím horor, který zatím neznám a který mě nějak výrazně nadchne - a druhý Amityville mě z tohoto omylu vyvedl (kéž by se to stávalo častěji). Rozhodně doporučuju tuhle "dvojku" vyzkoušet. Horror movie of the year (29.12.2011)

Že se režie ujal maestro Damiani,který mi už předvedl že napětí ve svých filmech umí (vynikající politické thrillery v 70. letech) dostalo tenhle horror úplně někam jinam ,než je zbytek série (snad až na první film,kde alespoň nápad musím ocenit). Teda zhruba do 70 minuty. Pak nastoupí (už zase!) excorsista a film i s ním jdou do hajzlu. Tady by to chtělo pro scénaristy a producenty už nějaký kázeňský trest. Třeba přespat v tomhle veselém domku. A vono by je potom přešlo kazit dobrý filmy! (04.09.2010)

Skvělé! O několik tříd lepší, než ona slavná 1. Hl.zásluhu na neskutečně husté atmosféře mají zvukové efekty+hudba od opět bezchybného autory znělky k Mission Impossible, která vstoupila minulý rok do síně slávy Grammy (té seriálové, ne těch šaškáren s Cruisem), Lalo Schifrina. Ost se tak pro sběratelé hororů, stává povinností. P.s.dost by mě zajímalo, kam se poděl otec Adamsky. V 1 není.:) Přitom se tam ještě na konci, očividně válí v rohu toho nejslavnějšího pokoje v celém domě. (12.07.2017)

Předně nutno zmínit nešťastné rozhodnutí castingu dát do jedné z hlavních rolí Burta Younga, typa, který nikdy neuměl hrát a sotva stačil na malé herecké štěky a tady se opět celou dobu tváří, jako by měl osinu v zadku. Ale jinak to bylo lepší, než bych od louhovaného čajíčku čekal, a to především díky Damianiho režijnímu umu. Je to film o dvou půlkách a vrchol přijde zhruba v polovině, kde Damiani výborně šponuje napětí a hraje si fajnově s kamerou a zvukem. Nechybí také taková ta italská špinavost, takže sem tam probleskne nějaké to gore a navrch nečekaný incest dvou sourozenců. Pak se to ale pro zbytek filmu překlopí do poměrně nezáživné variace na Vymítače ďábla, což je škoda, protože tady Damiani narazil na svůj strop a nic víc filmu nepřinesl. Konec s praskajícím latexem je jak z nějaké béčkové Tromy. (13.09.2023)