5 centimetrů za sekundu

Óda na nevyslovená vyznání, na míjení se, na města, která snad kdesi skrývají tu, co se už nikdy nepotká. Óda na vzdálenost... kterou pro nás právě popravila éra facebooku. Homo sapiens, jenž ještě donedávna mohl zestárnout i s pokladem svých nesplněných středoškolských snů střeženým kdesi hluboko v srdci, se nyní, na počátku doby bezhranična, mění ve stalkera, co hned z webu ví o nových dětech, nových mužích a nových kariérách své dávné milé. Kolik vynálezů - snad už od časů železnice - nám bere dálku? Kouzlo bylo na dojezd, později na dolet… dnes je na dokliknutí. A člověku může být smutno, že není k čemu upnout hořkosladké smutky, protože obzory byly zrušeny a svátečno pohltil všední den. [Ale zbývá naděje: pustina kolem vede pohled k nebi. A krása, která na zemi nevyhnutelně uniká před dotekem - a přitom nepřestává zraňovat - nutí vyhladovělé volat k Neznámému, který sytí. A pokud ne On, pak nikdo…] (21.06.2014)

Milý snímek o nešťastných nenaplněných láskách. Pokud bych měla hodnotit dle jednotlivých epizod, tak nejsilnější pro mě byl druhý příběh: kdy vaše city k druhé/mu nemusí být opětovány (kdo z nás to nezažil?). Jinak hlavní postavou klučina Takaki, který mi silně připomínal emo chlapce, bloudící Japonskem, díky neustálým stěhováním jeho rodičů. S myšlenkou jenom na tu jedinou lásku Akari, která zastínila všechny potenciální kočky v okolí. Proto dávám jen 3 hvězdičky, jelikož mě deprimovala představa,že by člověk z nenaplněné dětské lásky zůstal nadosmrti sám. (31.08.2013)

Dnes som si len tak, z čírej zvedavosti, pozrel 5cmps, konkrétne druhý krát, či sa mi to náhodou nebude páčiť o niečo viac. Mal som to totiž uložený v spomienkach ako pomalší film s nevýraznými postavami, z ktorého som mal na pamäti akurát animáciu a hudbu, takže ako čistý priemer, no stále mi nešlo do hlavy, prečo má ten film tak šialene dobré ohlasy a niektorí ľudia ho dokonca považujú za veľdielo. Tak som si pripravil čaj, pohodlne si zaľahol, zapol som si to, párkrát som si zazíval a ani som sa nenadal, už to bolo za mnou. Výsledok? Pomalý film s nevýraznými postavami, ktorý sa pravdepodobne snažil divákovi podať nejaké silné posolstvo, ktoré však bolo vyrozprávané formou patetických dialógov, ktoré človeka obohatia max o ďalšie nervy a tak jediné, čo mu ostáva je pozerať sa na peknú grafiku, ktorú však už videl aj tak miliónkrát, pretože pán autor nepríde s ničím novým. Komplexný príbeh nedostaneme a pekný poetický príbeh taktiež nie. Dokonca tam hrá stále jedná istá melódia od začiatku do konca. Tá je síce príjemná, rovnako animácia, ale aj keď prvá menovaná vec tvorí viac ako 60% môjho obvyklého filmového zážitku a vizuálna stránka asi ďalších 10%, najdôležitejší filmový aspekt je v mojom ponímaní obsah a práve tieto vyšperkované, vizuálne nádherné diela, si ho zaslúžia možno aj najviac. Pretože 5cmps mohol byť pokojne najlepším animovaným filmom všetkých čias a dôvodom prečo milujem kinematografiu a všeobecne umenie. Makoto Šinkai si však znovu volí ten istý formát, ten istý námet, ten istý film a človek tak dostane rovnaké h... ako vždycky, akurát zabalené v málinko lesklejšom obale než naposledy. Dobre, to už asi málinko preháňam, ale pointa je snáď jasná. Kedy sa dočkám namiesto pekne vyzerajúcej animácie pekne vyzerajúceho príbehu? (07.03.2021)

A tohle se nikdy, prostě nikdy nebude opakovat. Člověk si může tisíckrát říkat, kdyby... a stejně se ten život prostě bude ubírat jinudy, než se ubírá snění. A pak bude jen trpce vzpomínat na chvíle, kdy mohl říct něco, co neřekl, kdy mohl udělat něco, co neudělal. A i kdyby to řekl a udělal, stejně bude jednou snít o tom, co možná neměl nebo měl kdysi říct nebo udělat. Takhle to v lidském životě je. (02.06.2012)

Nádherná romantiika za pět* a půl s dojímavou hudbou a (pro mě) zajímavou animací, při které by se krásně slzelo, štkalo, až brečelo. Podmiňovací způsob používám proto, že jsem tento nedlouhý snímek sledovala během jízdy autobusem na (chichi) pracovním ultrabooku... A když kolem vás sedí všechny možné národnosti, tak prostě štkát nemůžete, maximálně si utíráte nenápadně oči a předstíráte nachlazení. Takže díky za doporučení na 5 centimetrů ty-víš-kdo a zároveň se těš, že tě na další filmovce přiškrtím za nedostatečné varování a instrukce, kdy film sledovat a kdy ne ;-). Když bych závěrečnou písničku vytáhla z kontextu a poslechla si ji samostatně, tak si řeknu "pche, to je slaďárna..", jenže když to vidíte celé, tak tomu propadnete a přehráváte si ji pořád dokola. Více asi psát netřeba, prostě se na to podívejte... (21.09.2013)