5 centimetrů za sekundu

Bohužel, ani nádherná animace a hudba nedokáží zachránit nudný, natahováný příběh s nezajímavými postavami. Nejsem necita, ale i samotný velmi opěvovaný konec mě zanechal naprosto chladnou. Kdybych měla brečet tak leda radostí, že už je to konečně za mnou. Prostě zklamání na celé čáře. 4/10 (12.11.2014)

Jedno z nejkrásnějších a nejdojemnějších vyznání lásky, jaké kdy bylo v hraném i kresleném filmu znázorněno. Ovšem zároveň i tuna cíleného patosu, který nelze úplně ignorovat vzhledem k tomu, že na diváka útočí vlastně z každého přenádherně naanimovaného záběru a každého hudebního motivu. Smekám před režisérem za úchvatnou vizuální stránku a kvituji i to podmanivé poetické pojetí, ale to nic nemění na tom, že z toho cukru mě tentokráte hodně rozbolely zuby. 85% (11.03.2013)

Krásny poetický romantický príbeh o ceste chlapca a dievčaťa, ktorí sa od seba postupom rokov stále viac vzďaľujú fyzicky aj psychicky, až do úplného odcudzenia. Vizuálna stránka je skutočne krásna a veľmi kvalitná, príbeh je síce jednoduchý, ale veľmi príjemný a možno ešte viac by som si ho užil v písanej podobe. (16.09.2013)

5*, protože se jedná o dílo jiné, než jsem zatím kdy viděl. Melancholické, pocitové, smutné, s krásnou animací. Stejný názor i má dcera (11). Jediné, co bych vytkl, jsou určité občasné dějové nejasnosti - které se ale spraví tím, že se na film podíváte hned ještě jednou :). Chci vidět další filmy tohoto autora! ■ P.S. Rok stará recenze na tento film z blogu Sme, která jako první podnítila můj zájem: http://snobel.blog.sme.sk/c/156661/5-centimetrov-za-sekundu.html ■ Trailer http://www.youtube.com/watch?v=wdM7athAem0 (21.08.2009)

Z intimity a blízkosti všech tří kapitol se vzpamatovávám doteď. 5 centimetrů za sekundu přináší sto emocí za hodinu a ať už se hlavní hrdinové roztomile sbližují nebo oddaně stalkují nedosažitelného idola, dokonale přitom vystihují charakteristické vztahové počínání jednotlivých období. Je úsměvné i smutné sledovat bezelstnost prvních kontaktů, absolutnost teenagerovského zamilování i povědomý pocit samoty, když ve věku po dvacítce není všechno tak, jak cítíme, že být má. Kdyby některé momenty zůstaly o něco kratší nebo méně uplakané, šlo by o dílko takřka bezchybné, ale takhle zůstává Shinkaiova zpověď o to osobnější. A osobní romantiky jsou přece ty nejsilnější. (26.10.2012)