Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Historická televizní hra byla napsána podle Vančurových Obrazů z dějin národa českého a odvíjí se na pozadí evropské situace počátku třináctého století. Přemysl Otakar I., otec Anežky Přemyslovny, usiloval o uznání českých zemí jako dědičného království. A jak to bylo s jeho láskou a vrtkavostí? Na to nám odpoví příběh, v němž se báseň a pravda rozcházejí jen v míře citových hnutí, v záchvěvech duší, jež vedou stejně tak k láskám jako k nenávsti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (24)

Pulper 

všechny recenze uživatele

Král Přemysl jako samolibý, domýšlivý, sobecký zmetek, i když ne zcela bez soucitu a vděčnosti. Obávám se, že skutečnost se moc nelišila. Co naplat, i vůdci jsou jenom lidé. A když chtějí něco znamenat a zapsat se něčím důležitým do historie, musí se často takhle chovat. V dnešní době je to stejné. Úžasný Josef Somr, nepřekonatelná Karolína Slunéčková a překrásná Hana Maciuchová. Tehdy ještě bez afektu, který dnes tak ráda dává na odiv. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československý televizní historický film, tentokrát z období vlády Přemysla Otakara I. (1155-1230). Ocitáme se v roce 1198, kdy se českému knížeti a králi podařilo zajistit královský titul i pro své potomky. Vladař je zde vykreslen jako přemýšlivý a energický panovník, který neváhal využívat a měnit manželské svazky podle svých potřeb. Významného českého panovníka, kterémuse podařilo ukotvit a zvýšit význam českého království ve střední Evropě, ztvárnil J. Somr. Právě v té době se rozhodl opustit svou současnou manželku Adlétu Míšeňskou (K. Slunéčková) a oženit se s mladší Konstancií Uherskou, kterou představovala H. Maciuchová. V okamžiku, kdy se blížila válka s německým císařem, si však povolal Adlétu zpět, aby získal cenné spojenectví. Jeho milostné kolísání mezi svými ženami nevypadalo ze společenského a morálního pohledu dobře, avšak jeho vypočítavost přinesla později výhody pro české království v podobě spojenectví s německým císařem a papežem. Ve snímku E. Němce bylo též zmíněny zásnuby mezi dánským králem Valdemarem a Adlétinou dcerou Markétou (M. Dolanská – matka J. Dolanského), která později přijala jméno Dagmar Dánská. Ve vedlejších rolích se objevil královský komoří J. Holý, V. Krška coby králův kaplan či J. Drbohlav a Z. Martínek jakožto vyslanci dánského krále. Zajímavý snímek z cyklu historických filmů určených v roce 1974 k popularizaci české středověké historie končí narozením Přemyslova a Konstanciina syna, který vejde do dějin jako Václav I. ()

Reklama

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Historické lapsy nejsou zase tak podstatné, tahle hra stojí především na výkonech a charismatu ústředního tria, krále a dvou královen. Josef Somr je jako mazaný politik Přemysl správně cynický, pragmatický a přitom stále není pochyb, že právě on má sedět na přemyslovském stolci. Hana Maciuchová má jako Konstancie v sobě pravou uherskou divokost jako jezinka, člověk by jí věřil, že za jízdy na koni sestřelí šípem dravého ptáka :). A Karolina Slunéčková je pravou královnou, která sice již ztratila mládí, nikoli však důstojnost a půvab dámy. ()

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

Skvělý Somr jako politicky velmi inteligentní král a k tomu Hana Maciuchová jako velmi pohledná uherská princezna. A pak taky nějaká starší pani jako Adleta. Somr nedostal moc hlavních rolí a tady se znova ukazuje, že to byla škoda. Co se týče politických reálií doby, nedokážu moc posoudit, nakolik věrně se autoři drželi historie. Ale jako TV innscenace je to povedené. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Televizní studiová hra, která se na naše dějiny a slavné panovníky nedívá obdivnýma očima a Přemysla Otakara I. nelíčí jako vznešeného rytíře vybraných mravů, nýbrž jako cynického pragmatického muže, který umí jít tvrdě za svým a neohlíží se přitom na okolí. Josefu Somrovi jeho krále věříte a uvědomujete si, že při své historické velikosti mu nic lidského nebylo cizí a dokázal být prchlivý, malicherný, krutý i láskyplný. Celkový dojem: 60 %. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno