Režie:
Miroslava ValováScénář:
Zdeněk MahlerKamera:
Alois NožičkaHudba:
Otmar MáchaHrají:
Alois Švehlík, Zuzana Geislerová, Vladimír Brabec, Marie Málková, Jaroslav Kepka, Karel Houska, Radúz Chmelík, Zdeněk Jelínek, Vítězslav Jirsák, Jan ŘeřichaObsahy(1)
Z dávných dob uchovala lidská paměť legendu o králi a sličné lazebnici. Z pramenů tohoto vyprávění vznikla hra Zdeňka Mahlera, která vypráví romantický příběh ze života krále Václava IV. Je to hra s historickým koloritem, historicky doloženými jmény, ale volně zacházející s dobovými i společenskými skutečnostmi. Dramatikova fantazie vytvořila příběh, v němž se rozmařilý král baví lovem a pletkami s ženami. Při jedné z výprav do lesa se setká s krásnou dívkou a seznámí se s ní inkognito, jako obyčejný muž na útěku. Královna zatím naslouchá radám arcibiskupa, který je spokojen se stavem věci. Může totiž vládnout skrze královnu sám. Jenže král se o intrikách dozví a ztropí arcibiskupovi velkolepý, leč krutý žert. Následná arcibiskupova pomsta nezná mezí. Zosnuje královraždu, která se ovšem nepovede… Hlavní roli skvěle ztvárnil Alois Švehlík. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Souhlasim s manonfire. Tvurci prilis pustili fantazii vydat se na spacir, vcelku nadejnou inscenaci zcela zabili neduveryhodnym koncem, za nej hvezda dolu. Uznavam pravo dramatiku na umeleckou licenci, ale ani ta licence nesmi byt svevolna a musi vychazet z jakychsi ekementarnich skutecnosti, autor si proste sve napady musi obhajit pohledem do oci skutecnych historickych osobnosti. A i kdybych, stejne jako manonfire, odhledl od historicke reality, presto bych musel konstatovat, ze napr na Královský gambit pistalka nedosahuje. Ano, Svehlik, Brabec i Geislerova koncertuji, jenom ve spatnem koncertnim sale. 4/10. ()
Československý televizní film zabývající se příběhem ze života českého krále Václava IV. (1361-1419). Tento historický film náleží do hromadné série podobných inscenací, které byly natočeny různými režiséry pro mě z dosud neznámých důvodů v roce 1974, přičemž scénáře tohoto díla se ujal Z. Mahler a režie M. Valová. Příběh se odehrává přibližně v roce 1390, kdy se mladý panovník, nejstarší syn Otce vlasti v podání A. Švehlíka, zamiloval do krásné lazebnice Zuzany (Z. Geislerová), za níž často odjíždí ze svých zámeckých komnat, aby spolu trávili pěkné chvilky. Protikladem mezi romantickými večery s atraktivní lazebnicí tvoří vladařovy neshody se svým kancléřem a pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, jehož více než přesvědčivým způsobem ztvárnil V. Brabec. Spory mezi kontroverzní a poměrně málo známou osobou Václava IV. a ambiciózním arcibiskupem vyvrcholily tím, že si král nebyl jist životem a musel se nakonec zříci své milenky, která mezitím údajně otěhotněla s domněle neplodným Lucemburkem. V dalších rolích se představila M. Málková jako chladná a odcizená Václavova manželka Johana Bavorská a K. Houska v roli zrádného důstojníka. V zajímavé roli šaška, který jako jediný směl říci králi pravdu do očí, byť často s ironickým nádechem, se ukázal J. Kepka. Název filmu je odvozen od prostého daru, který věnoval právě královský šašek svému králi a jeho milé. Ačkoli chovám podobné historické inscenace ve značné oblibě a působivé herectví A. Švehlíka a jeho soka V. Brabce na mě udělalo dojem, stejně jako krása dosud neznámé Z. Geislerové, hodnotím tento příběh z dávných dob pouze průměrně. ()
Z. Mahler "trpí" chorobou zvanou historická fabulace. A to odedávna, takže je v tom hodně dobrý. Děj jeho scénářů je mistrně veden od jednoho doložitelného faktu k druhému, šmýkne se kolem všeobecně uznávaných odhadů a místa, o kterých historie mlčí, vyplní tak, že to má hlavu a patu. Můžeme si být celkem jistí, že tak, jak to napsal se to určitě v celku neodehrálo, ale skoro žádnou pasáž nemůžete vyvrátit ani označit jako krajně nepravděpodobnou výsledkem je často manipulace diváka, mnohdy směrem od všeobecně rozšířeného mínění. I divák mající průměrný přehled o historikých faktech si pak řekne "kdoví jak to bylo". Nejlepší je oprostit se od představy, že jde o reálné obrazy z dějin (národa českého) a dívat se na to bez kontextu se školní znalostí dějepisu. A pak taková TV inscenace může být něco jako moralitka nebo pohádka pro dospělé. A tato celkem ušla. ()
Vzhledem k přirozenému půvabu Zuzany Geislerové je pro mě Píšťalka pro dva o maličko lepší než ostatní historické filmy, které se točily v roce 1974 jako televizní inscenace. Kvůli ní dávám o hvězdičku víc a je veliká škoda, že to byla tak málo obsazovaná herečka. Bez ní by byla i tato inscenace příšernou nudnou podívanou. [102. hodnocení, 13. komentář, 67%] ()
Scenáristická konstrukce převratů v usurpování si moci mezi Králem a Arcibiskupem byla regulérně dementní a naprosto nedůvěryhodná. Hlavně vyštvání krále v domnění, že je svým vlastním vrahem či rozhození zlaťáků chudině a následná ztráta milované kdesi ve vzduchoprázdnu. Pokud by si zde dal Mahler práci, tak jako učinil v některých dialozích, jenž se tu více, tu méně úspěšně snažily ba o jazyk Shakespearovský, mohlo vzniknout výborné spiklenecké drama, protože Brabec předvedl atmosférickou a neskutečně zákeřnou variaci na téma zlo v sutaně. Podobně jako ve Šťastlivci Sullovi si opět zakoncertoval také Jaroslav Kepka, kterého řadím, myšleno jedině v dobrém, mezi naprosté herecké psychopaty. Pokud bych hodnotil jen herce a téma, musel bych jít hodně nahoru, bohužel odfláknuté reálie a dějové zlomy mi to nedovolují. 60% ()
Reklama